Ve svátek Krista Krále se čte čtení z listu Kolosanům, kde je napsáno: „On nás vysvobodil z moci tmy a přenesl do království svého milovaného Syna.“ (Kol 1,13) Bůh z lásky k nám, abychom s Ním mohli žít věčně, nás vytrhl z vlády tmy, hříchu, světa a přenesl do království svého milovaného Syna.

Adam neposlechl Boha ani Boží přikázání, ale naslouchal ďáblu, jeho lžím až mu nakonec uvěřil, tedy poslechl ho, a tak potom přišel hřích a s ním smrt. První člověk Adam tak vydal celé lidské pokolení pod vládu ďábla a naše přirozenost byla porušena dědičným hříchem – do naší duše byl vstříknut jed, duchovní infekce. Tedy my máme v sobě dědičný hřích, každý člověk, ale je v nás také Boží hlas – svědomí. Když my přijmeme Ježíše Krista a jsme pokřtěni, tehdy nastává boj, boj dvou království – království ďábla, tmy, které má svou vládu ve světě, ve lži, ve zlu a druhým je království Ježíše Krista, které jsme přijali, když jsme byli naroubováni křtem svatým na Ježíše. Každý den se rozhodujeme, koho posloucháme. Buď posloucháme sugesce od zlého a hřích, a potom děláme svévolnosti, anebo posloucháme Ježíše Krista.

Jeden kněz mi vyprávěl: „Šel jsem ke zpovědi ke staršímu zpovědníkovi. Když jsem se vyzpovídal, dal mně dvě otázky, na které až do smrti nezapomenu: Komu sloužíš? Ďáblu nebo Ježíšovi?  To byl pro mě šok. Byl jsem totiž přesvědčen, že sloužím Kristu a uvědomil jsem si pravdu o sobě, že tomu tak není. Rozhodl jsem se od této chvíle začít sloužit Ježíšovi.“ Tyto otázky si má položit každý: Komu sloužím? Ďáblu nebo Ježíšovi? Přesvatá Bohorodička řekla: Hle, jsem otrokyně Páně! My si myslíme, že my jsme svobodní, nezávislí. Ale tak tomu není, my jsme otroky toho, komu sloužíme. Ježíš se stal dobrovolně otrokem kvůli nám, ale ne otrokem hříchu, protože On je bez hříchu. On vzal na sebe naši přirozenost, aby nás vysvobodil. A pravá svoboda je jen v Ježíšovi, nikde jinde. Ale my jsme v sobě, v dědičném hříchu, v egu, ve své pravdě, v tom, co se nazývá své, jak je napsáno v evangeliu: Každý šel do svého... Jeden měl své pole, druhý své voly... Prostě každý měl to „své“, které je ale falešné, pomíjí, je to marnost. Ale to pravé naše je Boží království, které Ježíš připravil pro nás – věčná sláva v nebi. A to království je tam, kde je Ježíš. Tam už to království začíná. On je Králem a my máme být jako Přesvatá Bohorodička, nejen sluhy, to je málo, ale otroky. Ale koho? Ne hříchu, ne ďábla, ale Božími otroky, Ježíšovými. Hle, jsem otrokyně Pána. To by měl být program každého z nás.

Příklad: Byla druhá světová válka. Mladí němečtí chlapci byli vzati do gestapa. Tito chlapci měli 18 až 22 let, když je vzali do fašistické armády, aby tam dělali zlo. Oni věděli, že se musí odříct Ježíše, aby mohli být medii zla. Ten duch, který za tou ideologií byl, to dobře znal. A přišel ten moment, kdy se měli odříct Ježíše Krista. Jeden za druhým byli předvoláni před komisi oficírů gestapa. Každý měl přistoupit a říct, že se odříká Krista a křtu. Jeden z nich se jmenoval František Goltmann. Vzpomněl si, jak mu maminka říkala: „Nesmíš se odříct Ježíše, to je zrada. On je jediným Králem a tvým Pánem. Octneš se v bojích a nevíš, jestli se vrátíš z války zpět. Drž se Ježíše, buď Mu věrný a vrátíš se, On ti zachrání život. Ale kdybys i zemřel, když Mu budeš věrný, budeš v Něm mít život věčný. Neboj se! Buď věrný Ježíšovi. On má být na prvním místě v tvém životě. Nestyď se za Něj!“ Postupně všichni přistupovali a jeden za druhým se Ho zříkali. On si ale vzpomněl na slova své matky a řekl: „Ne! Já jsem křesťan! Neodřeknu se!“ Odvážně vyznal Krista. Začali na něho křičet, nadávat mu. Potom jeden oficír řekl: „Hned s ním do koncentračního táboru!“ Svázali mu ruce a odvedli do koncentračního táboru. Skončila válka. Všichni, kteří se odřekli Krista, zemřeli na frontě. Všichni! Ani jeden z těch chlapců se nevrátil. Jen František, který byl v  koncentračním táboře, se nejen vrátil, ale ještě dostal povolání a potom se stal knězem. A napsal knihu svědectví ze svého života. To je jeden z mnoha příkladů k povzbuzení, abychom se opravdu nestyděli za Ježíše. On má být mým Králem. Kdo je mým Králem? Ďábel nebo Ježíš? Komu já sloužím? A hlavně dnes to je velmi důležitá otázka.

„Kde je Král judský, který se narodil...“? Ježíš se rodí už jako Král a s Ním přichází Boží království na tuto zem. Je tady království Ježíšovo a království toho zlého. Ježíš právě přišel na tento svět, aby nás vyrval z království toho zlého a přenesl do Božího království. A abychom měli život a měli ho v plnosti, abychom byli pravdivě šťastní. Ale k tomu je potřebné, abychom Ježíše přijali za svého Pána a Krále. My jsme Ho přijali. Každý z nás si má proto uvědomit: V mém srdci žije Ježíš! A kde je Kristus, tam je Boží království. Bez krále není království. Ve mně je teď Král i Jeho království!

Ježíš má být na prvním místě v našem životě. A aby opravdu byl, musíme žít to, co každý den opakujeme: Miluji Tě celým srdcem, celou duší, vší silou. Teď ztrácím svou duši pro Tebe a evangelium. V té naší duši je plno strachu, zrady, proto máme ztrácet tu svou duši i ten svůj strach a odvážně se postavit: Pane, jaká je tvá vůle? Když mám mluvit, budu mluvit. Jestli mlčet, tak budu mlčet. Ať se stane tvá vůle! Je třeba umět také svědčit druhým. Lidi světa umí drze protlačit zlé věci a my mlčíme a zase mlčíme. Je třeba, abychom byli takovými bojovníky, vojáky, svědky Ježíše Krista v malých věcech. A k tomu potřebujeme dostat sílu Ducha svatého. A tu dostaneme na modlitbě i ve společenství. Někdy je třeba jasně pravdivě říct člověku, aby se probral a zamyslel nad svým životem: Uvědom si, že ještě tento rok můžeš zemřít a stanout před Božím soudem. A kde bude tvoje duše? Buď bude v pekle v království ďábla, kterému ty teď sloužíš, anebo budeš spasený. Já tě miluji. Chci tvoje největší dobro, abys měl život věčný. Já chci, abys byl vyrvaný z té špíny, utrpení i neštěstí, které ti přináší hřích, ve kterém žiješ, kterému otročíš. Po smrti tě čeká ještě mnohem větší utrpení, které nikdy nekončí. Proto zanech hřích, vyjdi z jeho otroctví, dokud máš ještě čas. Přijmi Ježíše, On za tebe zemřel a zve tě na nebeskou hostinu, do svého království. Neodmítni toto pozvání, abys neztratil věčný život tak draze zaplacený krví samého Božího Syna.

Každý z nás má být takovým misionářem, apoštolem. Máme se modlit za to, abychom mohli opravdu pracovat pro Boží království, pro království Ježíše Krista, abychom se pak mohli v hodině smrti postavit před Boží tvář a přijat odměnu, kterou Ježíš slibuje těm, kteří jsou Mu věrni v této životní zkoušce. „Tehdy řekne král těm po pravici: 'Pojďte, požehnaní mého Otce, ujměte se království, které je vám připraveno od založení světa.'“ (Mt 25,34n)

Stáhnout: Slovo otce patriarcha Eliáše ve svátek Krista Krále (2015)