V ruském filmu Ostrov je vylíčena tato událost. Za II. světové války na malý ostrov v Severním moři, na kterém byl pravoslavný klášter, vezla nákladní loď uhlí. Přiblížila se k ní německá válečná loď. Kapitán lodi i s lodním pomocníkem se rychle schovali do hromady uhlí. Mladší pomocník se začal dusit uhelním prachem, prozradil se a musel ze skrýše vylézt. Když viděl, že Němci na něj míří, dostal panickou hrůzu a začal překotně opakovat: „Vím, co chcete, vím, co chcete“ a vyhrabal z hromady uhlí ukrytého kapitána. Němci dali pomocníkovi do ruky revolver a chtěli, ať kapitána sám zastřelí. Ten s třesoucíma rukama, plný strachu o svůj život, na něj vystřelil a kapitán přepadl přes palubu do moře. Lodního pomocníka Němci nechali být, ale na loď umístili časovanou bombu. Pak loď opustili. Když je lodní pomocník viděl vzdalovat se a začal radostně volat: „Odplouvají! Odplouvají! Jsem živý, jsem živý!“, loď vybuchla. Zázrakem při této katastrofě nezahynul, vlny ho vyhodily na pobřeží, kde byl monastýr. Mniši ho našli a polomrtvého zatáhli do monastýru. Když se uzdravil, uvědomil si svou velkou podlost a zločin vůči kapitánovi. Začal se z celého srdce kát. Rozhodl se zůstat v monastýru, stal se nejposlednějším mnichem, spával v kotelně a pracoval jako topič. Po mnoha letech kajícího života Bůh skrze něj dělal zázraky, takže mnozí lidé přicházeli a byli uzdravováni. On ale, protože měl před očima svůj hřích z minulosti, nepodlehl marné slávě, stále si připadal jako nejposlednější ze všech. Když už vnímal, že brzy přijde smrt, přijel na ostrov starší muž – admirál, se svou dcerou, která se 4 roky projevovala jako psychicky nemocná a nikdo ji nemohl vyléčit. Její otec se dozvěděl, že na ostrově žije stařec, skrze kterého Bůh zázračně uzdravuje. Prosil ho za svou dceru. Po jeho modlitbách Bůh děvče uzdravil. Bylo opanované démonskou silou. Mnich Anatolij v jejím otci ke svému úžasu poznal bývalého kapitána, do něhož ze strachu střelil. Zeptal se děvčete na jméno jejího otce a ta potvrdila kapitánovo jméno. Když mu otec děkoval za uzdravení dcery, Anatolij mu řekl: „Ty nevíš, kdo jsem, já jsem podlý člověk, zastřelil jsem svého přítele.“ Admirál se zeptal: „Proč mi to říkáš?“ Anatolij dpověděl: „Brzy zemřu. Jak budu moci s tak strašným hříchem stanout před Bohem? Už 30 let konám pokání a stále mám ten hřích před sebou.“ Admirál řekl: „Ale tys ho nezastřelil, to bylo jen do ramene, pak mě zachránili.“ Anatolij se na něj se slzami obrátil: „Odpusť mi to!“, a admirál mu upřímně odpověděl: „Už dávno jsem ti odpustil“. Za dva dny potom Anatolij zemřel.

Tyto Vánoce se rozhoduje, jestli mniši, kněží a biskupové budou konat pravdivé pokání. Tím dají příklad svým ovečkám, aby dělaly totéž a Bůh dá milost k záchraně křesťanství i českého národa před islamizací. Mnich Anatolij jako námořník z pudu sebezáchovy vystřelil na svého přítele. Celý život pak z toho konal pokání. Hřích Bohu zasvěcených lidí, kteří zaviní duchovní smrt tisíců, je daleko těžší zločin, než čeho se dopustil v panice Anatolij. Duchovní pýcha, která v zárodku likviduje pravdu polopravdami a herezemi, je duchovní otrava, kterou dnes Bohu zasvěcené osoby samy přijaly, nechtějí se s tímto jedem rozejít a šíří ho dále. Měly by být hlasem svědomí křesťanům, ale i nevěřícím, a oni jim naopak otupují svědomí a jsou pohoršením. Navíc se v dané situaci dopouštějí zločinu bohovraždy Krista v lidských duších i vraždy českého národa. Suverénně změnili Boží zákony a svou zradu postavili za normu. Kořeny této apostaze jsou v německých neživotných filosofiích a otrávených teologiích. Chovají se jako had v ráji. Islám je hrozbou časného i věčného života a oni lžou lidem do očí a říkají: „Nikoli, nezemřete.“ Lidé jim důvěřují a jejich vinou jdou cestou do záhuby časné i věčné.

Vážení biskupové, vážení kněží, vážení řeholníci a řeholnice, Bůh vám dává šanci k pokání. Konkrétním gestem je, abyste zmobilizovali křesťany do společné národní manifestace, která má být v každé farnosti a pak v každém krajském městě, a to v sobotu 26. 12. 2015 ve 14:30 hodin. Těchto manifestací se rovněž sami osobně zúčastněte. Ten, kdo bude bojkotovat tyto manifestace, dává najevo, že má ducha Jidáše a ducha Heroda.

Tyto Vánoce Ježíš klepe i na dveře vašeho srdce a čeká, jestli Mu otevřete, aby mohl vejít dovnitř. Pro někoho z vás je to možná už naposled. Tentokrát Ho neodmítněte! Kéž i vám platí o těchto Vánocích: „Dnes se vám narodil Spasitel, to je Kristus Pán!“

Stáhnout: Dnes se vám narodil Spasitel, to je Kristus Pán (Lk 2,11)  /výzva k vánoční manifestaci 26.12.2015/ (25. 12. 2015)