„A když byl Ježíš pokřtěn, vystoupil ihned z vody, a hle, otevřela se mu nebesa a spatřil Božího Ducha, jak sestupuje z nebe jako holubice a přichází na něj. A hle, hlas z nebe řekl: ‘Toto je můj milovaný Syn, v němž jsem nalezl zalíbení.’“ (Mt 3,16-17)

V tomto Božím slově, které nám opisuje událost, kdy Ježíš přišel k Jordánu, kde Jan Křtitel křtil křtem pokání, aby byl pokřtěn, je ukázáno na celou Nejsvětější Trojici. On – Boží Syn – bez hříchu se zařadil mezi hříšníky, aby nám tak dal příklad, abychom my hříšní činili pokání.  Když byl pokřtěn v Jordánu, otevřelo se nebe a uviděl Božího Ducha, který na Něj sestoupil jako holubice. A bylo slyšet hlas Nebeského Otce: „Toto je můj milovaný Syn v něm jsem nalezl zalíbení.“

Bůh se nám opravdu zjevuje. Uvědom si: Ježíš je v tobě. On říká: „Kdo jí moje tělo a pije moji krev, zůstává ve mně a já v něm.“ My to svým rozumem i city nevnímáme, ale tak to je. Boží slovo o tom mluví jasně. Také apoštol Pavel říká: „Aby Kristus skrze víru přebýval ve vašich srdcích.“ (Ef 3,17) Uvědom si: V tobě je Ježíš. Ty jsi živý svatostánek. Na jiném místě apoštol říká: „Nežiji už já, ale žije ve mně Kristus.“ (Gal 2,20) Kéž Pán otevře oči i nám, abychom si tuto pravdu uvědomili alespoň v tento svátek Křtu Páně. Nemusí být nad námi vidět nějaký viditelný znak, že bychom uviděli Ducha svatého jako holubici, ale kéž nám dá prožít alespoň na několik momentů, že Ježíš je v nás. „Toto je můj milovaný Syn, v jakém jsem nalezl zalíbení.“ A tento milovaný Syn je v tobě. Ježíš je v tobě. Ať Duch svatý nám zjeví toto tajemství, abychom si uvědomovali svou důstojnost jako křesťané – jako ti, kteří nosí v sobě živého Boha.  Náš život je tak krátký, a pokud můžeme s Kristem nejen žít, ale i trpět, je to velká milost. Když trpíme nevinně jako i všichni křesťané – mučedníci, kteří odvážně trpěli za Krista, pak je to největší čest. V nás koluje krev prvních křesťanů, krev mučedníků, kteří dali život za Krista. A mezi ty mučedníky náleží prvomučedník Štěpán, Jan Křtitel, který křtil Ježíše, i on byl také mučedníkem, ale i všichni apoštolé, kromě apoštola Jana, který prožil duchovní mučednictví. Odvážně se postavil pod Ježíšův kříž a byl připraven i na to, že i jeho mohou ukřižovat.  A tak máme být připraveni trpět pro Krista i my. Je mučednictví fyzické a duchovní. Pokud tu na zemi můžeme trpět pro Ježíše, máme za to věčnou slávu v nebi. Co je tento pozemský život? Nevíme den ani hodinu, kdy nás Pán povolá na věčnost. Rok za rokem utíká. Život skončí a je před námi věčnost. Moudrý člověk je ten, který počítá s Bohem, se smrtí, s věčným životem. Buďme také moudří! Ať Duch Boží otevře náš rozum i srdce, abychom si uvědomili, že Ježíš je v nás, abychom Mu dali vládu a v různých situacích a křižovatkách života, abychom říkali: „Pane, ne má, ale Tvá vůle se staň! Ty jsi ve mně a já v Tobě. Chci plnit Tvou vůli.“ Pokud děláme svévolnosti, je to k ničemu, jen marnost, plýtvání energií a utracený čas. Avšak to, co děláme v jednotě s Ježíšem, má cenu pro celou věčnost! Ježíš říká: „A kdo by napojil třebas jen číší studené vody jednoho z těchto nepatrných, protože je to učedník, amen, pravím vám, nepřijde o svou odměnu.” (Mt 10,42) Každý skutek, který činíme v jednotě s Ježíšem a pro Něj, má velkou cenu pro věčnost.

Tedy ve svátek Křtu Páně, prosme, ať nám Duch svatý otevře oči, abychom si uvědomili, kdo jsme a vnímali Ježíšovu přítomnost v sobě. Abychom žili s Ním a v  různých situacích a utrpeních s Ním počítali a obraceli se na Něho. Pak se nemusíme bát ničeho – ani choroby, ani utrpení, ani smrti. Ježíš je s Tebou. On tě nikdy neopustí. Jen abychom my neopustili Jeho.

Dále je v Božím slově řečeno, že potom co byl Ježíš pokřtěn v Jordánu, kde na Něj sestoupil Duch svatý, odešel na poušť, a tam byl pokoušen od ďábla. (srv. Mt 4, 11) Odtud se pak vrátil plný moci.

I my když přijmeme Ducha svatého, musíme se Mu znovu a znovu otevírat, tak jako apoštolé. Oni Jej znovu přijímali v konkrétních situacích.  Také na ně kolikrát doléhala různá pokušení, ale oni zůstali věrní. Ďábel na poušti citoval Písmo svaté; tedy pokoušením má za cíl – narušit naši víru. Ale pokud člověk v síle Ducha Božího, přemůže ducha lži – ďábla, obdrží Boží moc, která pak působí.

A aby v nás opravdu působil Duch Boží, Duch pravdy svou mocí, místo ducha světa, ducha lži, je potřeba dělat pokání. Když činíme pokání, přiznáme si pravdu o sobě – tedy svůj hřích před Bohem, vždy přichází Duch svatý a dává nám světlo a sílu. Pokání je praktická věc pro každého z nás. Prosme, aby Bůh nám dal světlo, abychom viděli Jeho cesty, Jeho plány s naším životem, abychom vnímali Jeho slovo, které mluví do konkrétních situací, ve kterých se nacházíme, abychom tam viděli Ježíše – Toho, který je stále s námi, ne fyzicky, ale abychom Ho vnímali těma duchovníma očima víry. „Pane, ať vidím!“ Koho? Ježíše i jeho církev – tajemné tělo Kristovo.

Stáhnout: Slovo otce patriarcha Eliáše na svátek Křtu Páně