Ježíš předtím, než vstoupil na nebesa, zaslíbil: „Dostanete sílu Ducha svatého, který na vás sestoupí, a budete mi svědky v Jeruzalémě a v celém Judsku, Samařsku a až na sám konec země.“ (Sk 1,8). „Jan křtil vodou, vy však budete pokřtěni Duchem svatým, až uplyne těchto několik dní.“ (Sk 1,5) Apoštolé měli zůstat v Jeruzalémě, dokud na ně nesestoupí Duch svatý. Společně s Pannou Marií se modlili a prosili, aby je Duch svatý naplnil. Co se odehrálo v den Letnic? „...všichni byli jednomyslně spolu. A náhle nastal zvuk z nebe, jako valícího se prudkého větru, a naplnil celý dům, kde seděli. Tehdy se jim ukázaly jakoby rozdělené jazyky ohně a posadily se na každém z nich. A všichni byli naplněni Duchem Svatým a začali mluvit jinými jazyky, jak jim Duch dával promlouvat.“ (Sk 2,1-4). Když nastal ten zvuk, sešlo se tam množství lidí, zbožných Židů, kteří tehdy přišli do Jeruzaléma z různých krajů – asi z dvaceti národů. Každý z nich slyšel svou vlastní řeč, když apoštolé mluvili o velikých Božích věcech. Apoštol Petr vysvětlil těm, kteří se posmívali projevům Ducha svatého, že On působí právě tak, jak to vidí, a že o tom píše prorok Jóel. Citoval proroka Jóela, žalmy a pak ve svém kázání ukazuje na Ježíše: „‚Ježíše Bůh vzkřísil a my všichni jsme toho svědky. Když byl tedy Boží pravicí vyvýšen, přijal od Otce zaslíbení Ducha Svatého a vylil to, co nyní vidíte a slyšíte. Ať tedy ví s jistotou všechen dům Izraele, že Bůh ho učinil Pánem a Kristem – toho Ježíše, kterého jste vy ukřižovali.̒ A když to slyšeli, byli zasaženi v srdci a řekli Petrovi i ostatním apoštolům: ‚Co máme dělat, bratři?̒ Petr jim tedy řekl: ‚Čiňte pokání a ať se každý z vás pokřtí ve jménu Ježíše Krista na odpuštění hříchů a přijmete dar Ducha Svatého‘.̒‘ (Sk 2,32-33;36-38) Toto zaslíbení není jen pro někoho, ale pro všechny. Toto zaslíbení platí pro každého z nás: „všem, kdo jsou daleko, kohokoli povolá Pán, náš Bůh.“ (Sk 2,39) Bůh i nás povolal, abychom byli Jeho svědky. Ježíš říká: „Přijmete moc Ducha Svatého přicházejícího na vás a budete mi svědky (martyres).“ (Sk 1,8).  Být „martyres“ (řec. svědek, ale zároveň i mučedník), znamená svědčit o Ježíšovi i za cenu, že bude třeba položit za Něj i svůj život. Kolik bylo svědků – mučedníků – v historii církve! Kolik krve bylo prolito pro Ježíšovo jméno, pro spásu nesmrtelných duší, za hlásání evangelia, které nám dává věčný život, věčné spasení v Ježíši. A za všemi těmito mučedníky byla síla Ducha svatého. Apoštolé nejen mluvili jazyky, ale také prorokovali, a za toto proroctví všichni, kromě apoštola Jana, položili svůj život. Apoštol Jan stál pod křížem a tam prožil duchovní mučednictví. Ostatní apoštolé pod křížem nestáli, byli zbabělí, ale když na ně sestoupil Duch svatý, dostali sílu a stali se svědky Ježíše Krista a nakonec všichni obětovali svůj život za Ježíše Krista a evangelium. Kdo jim dal k tomu sílu? Duch svatý. Kdo učinil z těchto slabých rybářů hrdiny víry? Duch svatý! Přesvatá Bohorodička se zeptala anděla, jak se nemožné stane možným. Anděl jí neříká JAK, ale KDO to učiní – Duch svatý. A jak to udělá, je často tajemstvím. Duch svatý je Bůh, který působí, a i dnes dělá zázraky. On to učiní. Má tisíc možností.

Ježíš říká: „Žízní-li kdo, pojď ke mně a pij!“ (J 7,37) Tedy v první řadě máme přijít k Ježíši, a potom: „Kdo věří ve mne, z jeho nitra potečou řeky živé vody, jak praví Písmo.“ (J 7,38) To řekl o Duchu, kterého měli přijmout ti, kteří v Něho uvěřili. Tedy Ducha svatého mají přijmout ti, kteří uvěřili, a ne ti, kteří neuvěřili. Pokud má někdo přijmout Ducha svatého, musí nejprve přijmout Ježíše za svého Spasitele a Pána.

Jak přijmout Ducha svatého? Musíme splnit jednu podmínku – činit pokání. Apoštol Petr řekl: „Čiňte pokání a přijmete dar Ducha Svatého.“ (Sk 2,38) Když nebudeme činit pokání, Ducha svatého nedostaneme, ale přijde jiný duch, duch lži. Duch svatý je Duch pravdy, Duch lásky, Duch moci. Chce v nás působit. Je třeba postavit se před Boha, uvědomit si před Ním alespoň jeden hřích a s ním vydat Bohu všechny ostatní a pak se Mu cele odevzdat se vším, co máme. Potom Duch svatý bude moci přijít skrze nás i tam, kam my půjdeme a budeme svědčit o Ježíšovi. Jen v Duchu svatém můžeme říci, že Ježíš je Pán. „Nikdo nemůže říci: ‚Ježíš je Pán‘, jedině v Duchu svatém.“ (1Kor 12,3) Jenom Duch svatý dává sílu, abychom mohli vyznávat před pohanským světem: „Ano, Ježíš je pravý Bůh. Bůh z Boha, Světlo ze Světla. On je pravý Bůh.“ Je nutné, abychom Ho vyznávali nejen ústy, ale celým životem. Jak řekl apoštol Tomáš: „Pán můj a Bůh můj!“ I my máme takto vyznávat Ježíše.

U Genezaretského jezera se Ježíš zeptal Petra: „Agapas me?“ Tedy: Miluješ mě tou Boží láskou? Petr třikrát odpovídá: „Filo se.“ – Miluji Tě, Pane, ale jen tou lidskou láskou. Ježíš pak mluví o jeho smrti. Později, když Petr přijal Ducha Svatého, už miloval Ježíše tou Boží láskou – agapé. Položil za Krista i svůj život – zemřel na kříži hlavou dolů. Všichni apoštolé zemřeli jako mučedníci, svědkové víry: stahovali z nich kůži zaživa, rozřezávali je pilou, Ondřeje ukřižovali...

Mučednictví je krvavé a nekrvavé. Každý, kdo má živou víru a opravdu svědčí o Ježíši Kristu, je nekrvavým mučedníkem, protože duch světa nechce přijmout Ježíšovo svědectví, staví se proti němu. Člověk potřebuje sílu, aby mohl svědčit nejen slovy, ale i svým životem. Potřebuje sílu, aby se mohl na modlitbě stavět proti tlaku ateizmu a nevěry. Proto se musí stavět do Božího světla a znovu přijímat Ducha svatého a v Něm, v Jeho síle, vyznávat Ježíše Krista a nazývat Ho Pánem a Bohem.

Apoštol Petr řekl, že musíme činit pokání. Ježíš řekl: „Ducha pravdy, kterého svět nemůže přijmout, poněvadž ho nevidí ani nezná. Vy jej znáte, neboť s vámi zůstává a bude ve vás.“ (J14,17) Tedy On už je s námi, my všichni jsme pokřtěni, ale jde o toto: „a bude ve vás.“ Aby v nás byl aktivně, to znamená, aby náš rozum, vůle i naše schopnosti byly pod Jeho vládou, aby nám mohl dát své dary, a také, aby skrze nás i v nás se Ježíš mohl vtělit skrze Ducha svatého a pak mohl žít a působit, proto potřebujeme činit pokání.

Tedy jaký je rozdíl mezi „s vámi zůstává“ a „bude ve vás“? Příkladem je plovoucí láhev na jezeře. Voda je kolem láhve, ale není v ní. Musíme vytáhnout korek, aby voda naplnila láhev, tedy byla v ní. A tak je to i s námi. Ve křtu jsme dostali Ducha svatého, ale máme skrze pokání vždy znovu udělat tento krok – odstranit zátku, aby se živá voda Ducha svatého dostala do našeho srdce, do toho nejhlubšího, a tak abychom to nejvnitřnější v nás dali Ježíšovi, pod Jeho vládu, aby On žil skutečně v nás.

Máme být plní Ducha svatého jako Přesvatá Bohorodička. Je proto zapotřebí, abychom neprosazovali svou vůli a nebyli médii hříchu, který je v nás, ale abychom byli cele Božími nástroji. Máme dát Bohu dobrovolně svou vůli a plnit Jeho vůli – to je svatost. Skrze tuto svatost Bůh může dělat velké zázraky. On chce v nás působit, chce, abychom jako Jeho svědci svědčili o Božích přikázáních a Jeho království, aby Duch pravdy sestoupil nejen na nás, ale na celou Ukrajinu, aby se otevřela Duchu svatému a oddělila se od modlářství, hříchu a nemorálnosti.

Máme říci jako Maria: „Hle, jsem otrokyně Pána, ať se mi stane podle tvého slova“, abychom tak byli jejími dětmi. Prostřednictvím tohoto programu Bůh působí Duchem svatým v nás. Ježíš na kříži řekl: „Hle, tvá matka“ – a učedník ji přijal do svého nejvlastnějšího. I my jsme Marii přijali a chceme být opravdu Jejími syny a dcerami. Ona je plná Ducha svatého, v ní se skrze Ducha svatého Slovo stalo tělem. V den Letnic byla znovu přítomná Přesvatá Bohorodička a Duch svatý skrze ni působil také na apoštoly i na celou církev. Kéž by i skrze nás Duch Boží mohl působit. Bůh zaslíbil skrze proroka Ezechiela: „Dám vám nové srdce a do nitra vám vložím nového ducha.“ (Ez 36,26) Skrze nové srdce, kterým je Přesvatá Bohorodička a nového Ducha v nás může žít Kristus. Pak můžeme říci: „Nežiji už já, ale žije ve mně Kristus.“ (Gal 2,20)

Stáhnout: Slovo otce patriarchy Eliáše na svátek seslání Ducha svatého