Svatý mučedník Demetrius se narodil v Soluni. Jeho rodiče byli tajnými křesťany. Otec byl v Soluni vojevůdcem. Po smrti otce, císař Maximián ustanovil Demetria místodržitelem v Soluni a rozkázal mu ničit a pronásledovat křesťanství. Demetrius však místo toho odvážně vyznával Krista, mnohé přiváděl k víře v Jeho jméno a vykořeňoval pohanské mnohobožství. Když se to císař dozvěděl, nechal si jej předvolat. Demetrius odvážně vyznal svou víru v Krista i před císařem, a tak ho Maximián nechal zatknout a později umučit. Demetrius zůstal věrný svému Pánu až do konce. Zemřel jako mučedník pro Krista. Na Ukrajině je svatý Demetrius ve velké úctě. Svatí Cyril a Metoděj, kteří byli také ze Soluně, jej velmi uctívali. Obraceli se k němu o přímluvu i během své misie u Slovanů, aby také jim vyprosil sílu svědčit o Kristu.

Čtení na svátek svatého mučedníka Demetria (2 Tim 2,1-10) nás povzbuzuje, abychom byli také opravdovými Božími bojovníky, kteří bojují dobrý Boží boj, neboť stojí za to bojovat za Krista. Vždyť tento život je krátký a jde o věčnost každého z nás, o spásu nesmrtelných duší. A není jedno, zda budu spasen či ne.

V evangeliu Ježíš říká: „Jestliže vás svět nenávidí, vězte, že mne nenáviděl dříve než vás. Kdybyste byli ze světa, svět by miloval to, co je jeho. Že však nejste ze světa, ale já jsem si vás ze světa vybral, proto vás svět nenávidí.” (J 15,18-19)

Bůh nás ze světa vybral, abychom svědčili tomuto světu o Ježíšovi, a za to nás svět nenávidí. Systém světa je vlastně stále stejný, ať už jde o jakýkoliv režim: komunismus, kapitalismus nebo jiný systém. Vždy je za ním ten samý duch – duch světa, který manipuluje s lidmi a který nenávidí služebníky Boží. Navíc tento duch světa byl a je i v církvi a dnes se v ní projevuje zvláště silně. Většina těch, kteří mají v církvi vládu má ducha světa a má stejné myšlení jako ti, kteří církev ničí. Nejde o žádné tajemství, je to očividné. Když jde o ničení Božího díla, vždycky se spojí Pilát s  Herodem, a nakonec se s nimi spojí i velekněží. Duchovní boj, kterým procházíme, je často velmi složitý a podlý. Ježíš v evangeliu říká: „Toto jsem vám pověděl, abyste se nedali svést. Budou vás vylučovat za synagóg; ano, přichází hodina, kdy každý, kdo vás bude zabíjet, se bude domnívat, že tím koná službu Bohu.“ (J16,1-2)

Ďábel oklame mnoho naivních lidí tak, že jim poplete myšlení, a oni pak pod falešnou poslušností budou dobíjet pravé svědky Kristovi a ještě si budou upřímně myslet, že tím slouží Bohu. Jak neuvěřitelná je drzost toho démona! Ze zkušenosti však člověk ví, že je to velmi reálné. A právě dnes je to tak aktuální.

Bez pronásledování a bez utrpení však není možné vzkříšení církve i národa. Vždy musí nejdříve přijít smrt a až potom může nastat vzkříšení. Někdo musí jít vnitřně do smrti – mít ochotu být pro Krista poplivaný, pokládaný za „heretika, škůdce církve“ a přijmout očerňování různého druhu. Tak jako o Ježíšovi říkali, že se staví proti Bohu, že se rouhá a za to tzv. rouhání Ježíše falešně odsoudili a ukřižovali, tak i ti, kteří chtějí Ježíše následovat a hájit pravdivé křesťanství, budou pronásledováni od „velerady a vyloučeni z synagogy“ – což je symbol církevní struktury. Bude o nich platit Ježíšovo slovo: „vyloučí vás ze synagog“. Každý křesťan, který jde opravdu za Kristem, s tím musí počítat.

Toto slovo je napsáno v Písmu svatém proto, aby byl člověk na to připraven a věděl, že když k něčemu takovému dojde, je to normální. Ježíš v evangeliu říká, že nám to pověděl proto, abychom až to přijde, nebyli pohoršeni či se nenechali svést. Jeho slova jsou pro nás velmi aktuální. A pokud se na nás naplňují, je to dobrý znak, že jdeme opravdu úzkou cestou za Ježíšem do Božího království. Nejde tu jen o mučednictví fyzické, ale i o duševní mučednictví, kdy člověk musí v pokoře vnitřně přijmout, že ho odsoudí, poplivají, pokládají za nic… Avšak Ježíš nás povzbuzuje: „Blaze vám, když vás budou lidé nenávidět a když vás vyobcují a potupí a vaše jméno zavrhnou jako zlé kvůli Synu člověka. Radujte a veselte se v ten den, neboť hle, vaše odplata v nebi je veliká.“(Lk6,22-23)

Přirozeně každý chce být důležitý, užitečný, ale pokud z lásky k Pánu Ježíši přijme i toto, pak mu Bůh může dát milost i mučednické smrti. Máme svědčit o Kristu, a jestli nám budou plivat do tváře a tupit nás, jestli poteče krev, zabijí nás nebo ne, to není podstatné. Podstatné je, abychom Ho nezradili! Musím vidět Boží pohled: Jak se na mě dívá Ježíš? A jestli já se mohu podívat do očí Jemu – svému Pánu, který byl za mě ukřižován. Pokud mohu, tak mám v srdci pokoj, který mi nikdo jiný nemůže dát. Ale pokud se člověk Ježíše odřekne, protože chce být zadobře s církevní vládou, která však v dnešní době hlásá hereze historicko-kritické teologie, synkretismus s pohanstvím a schvaluje amorálnost, pak když se podívá ukřižovanému Kristu do očí, uslyší: „Ty jsi zrádce! Ty dobře víš, že církevní vláda zrazuje. Ty víš, jaká je situace.“ Proto i když to není jednoduché, člověk musí dbát ne na to, co si o mně myslí lidé a jak se na mě dívají, ale na to, jak se na mě dívá Ježíš. A také si uvědomovat moment své smrti, Božího soudu: Kdybych teď, tuto hodinu stál před Božím soudem a měl bych složit účty ze svého života, ze svých činů, jak obstojím?

Jistě, i když člověk trpí pro Ježíše, udělá přitom i nějaké chyby a ďábel se na něj bude snažit útočit: Tys udělal to a to… Pokud je však člověk upřímný, řekne: Ano, to je moje chyba, moje slabost, ale vím, co mám dělat: Jdu s tím k Ježíši a kaji se. On za mě zemřel a já Ho chci následovat a svědčit o Něm. A až přijde hodina smrti, nastane osvobození a Ježíš mi řekne: „Služebníku dobrý a věrný, vejdi v radost svého Pána!,“tak jako to řekl v hodinu smrti i svatému mučedníkovi Demetriovi. Kéž to může Ježíš říct i každému z nás. Jen je potřeba, abychom měli ducha svědectví –  mučednictví, abychom svědčili o Ježíšovi svým životem a pokud bude třeba i svou krví, tedy smrtí. Ať nám to svatý mučedník Demetrius vyprosí!

Stáhnout: Slovo otce patriarchy Eliáše na svátek svatého mučedníka Demetria