„Ježíš přišel k samařskému městu jménem Sychar, v blízkosti pole, jež dal Jákob svému synu Josefovi; tam byla Jákobova studna. Ježíš, unaven cestou, usedl u té studny. Bylo kolem poledne. Tu přichází samařská žena, aby načerpala vody.“ (Jn 4,5-7)

Položme si nejprve otázku: Kdo je Ježíš a kdo je Samaritánka? Ježíš je pravý Bůh. Samařanka pocházela z národa, který vznikl smíšením pohanského mezopotámského obyvatelstva se zbytky severoizraelských kmenů. Proto jimi Izraelité pohrdali a nepokládali je za pravý Izrael. Ježíše, přestože je Bohem, považovala pouze za neznámého člověka. Když přišla ke studni, Ježíš jí řekl: „Dej mi napít!“ Jinak řečeno: „Žízním!“ Později na Golgotě Ježíš umíral ve velkých bolestech a z ran Mu tekla krev. Jeho nepřátelé se Mu posmívali. A právě tam také pronesl slovo: „Žízním!“

Komu je to slovo „Dej mi napít!“ určeno? Každému z nás. Ježíš jím vyjadřuje, že žízní po tom, aby zachránil nesmrtelné duše a také aby byla naplněná vůle Nebeského Otce.

Samařská žena se divila: „Jak ty jako Žid můžeš chtít ode mne, Samařanky, abych ti dala napít?’ Židé se totiž se Samařany nestýkají.“ A tu už Ježíš nemluví o vodě jako o nápoji, ale začne hovořit o živé vodě. „Kdybys znala, co dává Bůh, a věděla, kdo ti říká, abys mu dala napít, požádala bys ty jeho, a on by ti dal vodu živou.“

Dříve, než budeme mluvit o tom, co je tou živou vodou, zamysleme se, co znamená voda pro přirozený život? Bez vody není žádný život. Tam, kde je poušť, nic živého neroste. Nejsou tam žádná zvířata ani ptáci. Tedy voda dává všemu život. Je jeho nutnou podmínkou. To je ta voda, která udržuje a posilňuje fyzický život. Ale existuje i jiná voda, která je podmínkou pro duchovní život. Bez ní není možné duchovně žít. Ježíš tady jasně mluví o Duchu Svatém. On říká, že „ti, kteří Boha opravdově ctí, budou Ho uctívat v Duchu a v pravdě.“ A je to právě Ježíš, kdo nás křtí Duchem Svatým. On nám dává v plnosti Ducha Svatého, abychom skutečně byli Jeho svědky. Svědek je ten, kdo má moc nejen svědčit o Ježíši, ale také Ho i následovat, a když by bylo třeba, dát za Něj i svůj fyzický život. K tomu člověk potřebuje tu živou vodu, Ducha Božího. Potřebuje duchovní sílu, kterou dává On.

Kde působí Duch Boží? Tam, kde je pravda, kde je pokání. Apoštol Petr ve svém prvním kázání v den Letnic řekl: „Čiňte pokání… a dostanete dar Ducha svatého.“ (Sk 2,38) Někdo možná namítne: Duch Svatý je přece i za Písmem svatým! Ano je, ale pro toho, kdo nečiní pokání, tedy nepřijímá Ducha Svatého, nechodí v Duchu svatém, je Písmo jen mrtvá litera, i když ho bude číst nebo dokonce citovat. I ateista může citovat Písmo svaté, ale v jiném duchu. Za Božím slovem je Duch Boží. Ježíš říká: „Slova, která jsem k vám mluvil, jsou Duch a jsou život.“ (Jn 6,63) Tedy evangelium vnáší Boží život. Duch svatý je Bůh. On dává věčný život, který nekončí fyzickou smrtí.

Ježíš řekl: „Dej mi napít!“ tedy: „Žízním.“ Samařanka přichází ke studni, aby načerpala vodu. Je fyzická žízeň, ale existuje také žízeň duchovní. Každý člověk touží, žízní po štěstí. Už i malé dítě. Kde však lze najít pravé štěstí? Svatý Augustin to vyjadřuje slovy: „Stvořil jsi nás pro sebe, ó Bože, a neklidné je naše srdce, dokud nespočine v Tobě.“ Člověk nenajde štěstí ani v kariéře, ani v penězích, ani ve vztazích, ani v ničem jiném, protože vše pomine. I kdyby měl vládu, i kdyby získal celý svět, ale ztratil svou duši, co mu je to platné? Pravé štěstí je jenom v Bohu, protože Bůh nás stvořil pro sebe. Každý člověk, i pohan, i ten největší hříšník touží po štěstí. Ale ďábel, který je lhář a vrah, ukazuje člověku falešnou cestu, kde štěstí není. Kolik lidí tak zavedl do propasti! Hledali v životě štěstí, toužili po něm, a přece nakonec skončili špatně… Proč? Protože jim nikdo neukázal, co je pravé štěstí. Pravé štěstí je mít Ježíše. On je pravda, v Něm je naplnění všech našich přání, protože lidská duše touží po věčném štěstí. A to najde jenom v Bohu, když má čisté srdce, čisté svědomí. Když pak přijde smrt, může pokojně říci: „Pane, jsem připraven na setkání s Tebou.“ Jakmile však člověk připraven není, neustále se něčeho bojí.

Jak můžeme být připraveni? Neustálým pokáním. Pokání je, že vycházíme ze lži, z marnosti, a alespoň na chvíli, na několik sekund, se postavíme do pravdy a před Bohem si přiznáme své hříchy: lenost, pýchu, hněv… Pak se od toho máme oddělit a chvíli stát před Bohem v postoji pokání, pravdy, stát v Jeho světle, kde nás krev Kristova očišťuje od každého hříchu. Když to budeme dělat denně, Bůh nám dá světlo i sílu jít dál.

Ježíšovo slovo: „Dej mi napít!“ je určeno i tobě. Ježíš žízní po tobě, po spasení tvé duše. Přichází k tobě a chce, abys Mu i ty dal napít. Vzpomeňme, jak se u Tiberiadského jezera Ježíš zeptal apoštola Petra: „Šimone, synu Janův, miluješ mne víc než ti zde?“ A tak se ho ptal třikrát. Petr odpověděl: „Pane, ty víš všecko, ty víš také, že tě mám rád.“ Co to znamená dát Ježíšovi napít? To znamená dát Mu místo, aby On mohl v nás a skrze nás působit a naplnit tak vůli Nebeského Otce. To je Jeho pokrm.

Ježíš chvíli po setkání se Samařankou řekl svým učedníkům, když mu přinesli pokrm a pobízeli ho, aby pojedl: „Já mám k nasycení pokrm, který vy neznáte…Můj pokrm jest, abych činil vůli toho, který mě poslal, a dokonal jeho dílo.“ I my máme plnit vůli Boží. Kolikrát říkáme, že nevíme, co máme dělat. Neumíme rozlišit, co vůle Boží je, a co není. Ale když skutečně hledáme, jdeme k Ježíši a u Něho prosíme o živou vodu, On nám ji skutečně dá. Dá nám zřídlo, které prýští do věčnosti. On je ten, kdo křtí Duchem svatým. Duch svatý je Duch pravdy, Duch lásky, Duch síly, který nás posilňuje, oživuje a chrání. Skrze Něho dostáváme ten pravý život. Skrze Ducha Božího chce v nás žít Ježíš. On žádá, abychom my Mu dali k dispozici své ruce, nohy, svůj rozum, myšlení, všechny dary – přirozené i duchovní, které do nás vložil On sám. Ježíš chce, abychom toto všechno využili na realizaci programu, kterým je prosazování Boží vůle.

Ježíš slovo, které řekl Samařance, říká každému z nás osobně: „Dej mi napít!“ Řekni Mu teď i ty: „Pane, tady jsem. Cele se Ti dávám!“ A dodej jako Šimon Petr: „Pane, Ty víš všecko, Ty víš také, že Tě mám rád.“

Stáhnout: Slovo otce patriarchy Eliáše na neděli Samařanky (2018)