1. část – Slovo mládeži, čistý ideál

2. část – Nečistá svázanost a osvobození v Kristu

3. část – Biskupská synoda kope mládeži hrob

 

Církev přestala být solí světu a sloupem pravdy. Postupuje proces sebelikvidace křesťanství, ale i lidstva. Duchovní zlom nastal na II. vatikánském koncilu takzvaným aggiornamentem. Následovala invaze okultismu, východního pohanství spojeného s jógou, orientálními meditacemi a praktikami. Podmínky pro život z víry, v nichž byly formovány předcházející křesťanské generace, byly zničeny. Ideál hrdinství v boji za mravní čistotu padl. Mladá generace je formována čistě konzumně. Není připravovaná předmanželskou čistotou na životní poslání rodinného života, přestože právě ta zabezpečovala stabilitu nastávajícího manželství.

 

Popularizací nečistoty a odstraněním morálních zákonů se rozšířila nemorálnost. Životní styl se změnil. Křesťanské zásady byly vytlačeny a z vědomí vymizela realita smrti, Božího soudu a věčnosti.

 

Řehole rovněž zasáhl duch sebezničení. Tzv. úcta k pohanství zlikvidovala misijní ideál spásy duší. Místo toho nastoupila antimisie pohanství na křesťanská území.

 

K tomu, aby člověk mohl bojovat proti vášním a ložisku zla ve svém nitru, potřebuje jasnou motivaci. Tou je živá víra, vycházející z pravověrného učení. Jenže to bylo narušeno herezemi a ovocem je amorálnost, která pronikla církev. Dnes už homosexuální skandály zostuzují nejvyšší představitele církve. Pravdivý život v Kristu je v těchto podmínkách prakticky nemožný. Současné křesťanství není schopno dát mládeži ideál a odpovědět na nejzákladnější otázky týkající se smyslu života, smrti, Božího soudu a věčnosti. Nezdůrazňuje se boj se zlem v nás, ve světě i s duchem lži. Toto by si měli uvědomit biskupové na probíhající synodě. Nejprve musí dát osobní příklad pokání a vrátit se k pravověrnému učení a morálce, dané nám Bohem. Nedá se čekat, že by biskupové na synodě motivovali mládež k závazku předmanželské čistoty a jedné hodiny modlitby denně. Tato synoda nemá za cíl vytvoření podmínek pro reálný duchovní život. Suplovat tento základ nějakou sociologií či psychologií, a to jen proto, aby skryli skutečný záměr – legalizaci homosexualismu na synodě – je velký podvod a zločin na katolické mládeži!

 

Snahou současné synody není obrátit mládež k Bohu, ale legalizovat homosexualitu! Jde o programovanou cestu do pekla.

 

Co povědět mladé generaci jako upřímnou radu a předání osobní zkušenosti v otázce, která je dnes nejvíce napadaná, a to je otázka morální čistoty?

 

Svědectví starého kněze: Jako chlapec jsem vyrůstal v katolické rodině. Po prvním svatém přijímání v osmi letech byla praxe, že jsme všechny děti ve čtvrtek před prvním pátkem šly ke svaté zpovědi a na druhý den k svatému přijímání. Přiznávat své hříchy před Bohem a před knězem nebylo pro děti jednoduché. Asi ve 12 letech mladší kamarád hovořil o onanii a ani on sám nevěděl, že je to hřích. Někteří chlapci, kteří ho slyšeli, se od té doby sami dostali do této nečisté závislosti. O tom, že je to těžký hřích, se často dozvěděli až mnohem později.

 

Jako děti jsme byli vedeni k zachovávání morálních pravidel, ale byla zanedbávána podstatná věc, a to získání zkušenosti obrácení. Aniž by mi někdo dal o obrácení sebemenší informaci, Pán mi tuto milost dal hned po ukončení základní školy. Nebyla motivována vnitřní bolestí, jak to u někoho bývá, když mu zemře někdo drahý, otec či matka. Hluboce jsem tehdy prožil uvědomění si reality smrti a věčnosti a přímo bytostně jsem cítil potřebu hledat Boha. Začal jsem proto rozmlouvat s Bohem v modlitbě. Toužil jsem číst náboženské knihy, které mě dříve nezajímaly. V katolických knížkách jsem hledal odpověď na smysl života, na smysl utrpení, hledal jsem, jak moudře zařídit svůj život, abych byl připraven na věčnost. Zvláště silně se mě dotýkaly životopisy křesťanských hrdinů, kteří položili život za víru – mučedníků. S velkou vděčností jsem četl knížky dávající mladému člověku odpověď na aktuální otázky, patřila mezi ně i kniha „Mladý muž se dívá do života“ (1946) od F. Tomáška. Shrnul v ní po praktické stránce životní program pro mladého muže. Zdůraznil myšlenku na smrt, na věčnost, ukázal na realitu hříchu i na pasti, do nichž láká. Pak ukázal na výkupnou smrt Ježíše Krista na kříži. Byly tam krátké a poučné příběhy, které mi utkvěly v paměti. Bylo v nich varování před morální nečistotou a jejími následky, před alkoholismem, narkomanií, sektami... Tehdy jsem se rozhodl k celoživotní abstinenci. Tato kniha skutečně vedla čtenáře k sebevýchově, ke kázni, překonávání lenosti a nečinnosti, k úctě k druhému člověku podle Kristova přikázání: „Co nechceš, aby ti jiní dělali, nedělej ani ty jim.“ Autor zdůrazňoval čestnost, cvičení se v dochvilnosti, v dodržování slova, vedl ke smyslu pro oběť přinášenou pro druhého a také ukazoval na potřebu misie a záchrany duší, a to vše bylo nasměrováno na hlavní ideál, kterým bylo dosažení spásy své duše. Proto byl tak důležitý boj s hříchem a zdůrazněno Kristovo utrpení. Morální čistota byla vysvětlena na několika životních příbězích či tragédiích, které se srdce mladého člověka hluboce dotkly. Krátce řečeno, tato i podobné knihy dávaly zdravou celoživotní orientaci. Boj za svatou čistotu přirovnávaly k nekrvavému mučednictví, k nejtěžšímu boji, a silně motivovaly heslem: „Nejtěžší boj je boj se sebou samým, ale vítězství nejslavnější!“ Bolestná zkušenost s hříchem byla vyjádřena příslovím: „Kolik hříchů před manželstvím, tolik slz a utrpení v manželství!“

 

Knihy podávaly i zásady k navazování známosti. Šlo o cenné zkušenosti ze života, placené utrpením mnohých. Stručně řečeno – chlapec měl navazovat známost až tehdy, když se osamostatnil a byl materiálně zajištěn, to znamená, až když ukončil studium či učňovskou školu, vrátil se z vojenské služby a měl zabezpečené zaměstnání. Známost měla trvat nanejvýš rok a měla být čistá, a to i z toho důvodu, že kdyby poznal, že se k němu děvče povahově nehodí, aby se s ní mohl čestně rozejít. Pokud by došlo ke hříchu, sváže se a bude za to trpět celý život. Tyto moudré rady vyústily do zdůraznění, aby mladý muž vstupoval do manželství s čistým srdcem a také vyžadoval, aby děvče, které si vezme, bylo pannou. Jedině čistota může být zdravým základem pro celoživotní věrnost, kterou si manželé slibují v odhodlanosti snášet spolu dobré i zlé až do smrti. Dříve o nějakém rozvodu nemohla být ani řeč, nepřipadal v úvahu.

 

Tyto cenné informace a podmínky pro budoucí šťastný život zabezpečovalo tehdejší křesťanství. Dnes je to však naopak. Dnes církev žehná hříchu a vyhýbá se reformě a pokání.

 

 

Autoři starších knih, kteří promlouvali k dospívajícím mladíkům o čistotě, zdůrazňovali, že je potřebné používat duchovní prostředky k jejímu zachování. Je to zpověď, svaté přijímání a úcta k Svaté Bohorodičce. Přirovnávali nečistou vášeň k síle, která se podobá zemské přitažlivosti. Podle gravitačního zákona tělesa těžší než vzduch padají k zemi. Přesto, že tento zákon platí, byl překonán jiným zákonem: Vynalezením výbušného motoru a vrtule se letadlo, které je těžší než vzduch, vznese vzhůru. Stejně tak v boji proti zákonu hříchu je nám dán jiný zákon, zákon Ducha, který nás osvobodil v Kristu Ježíši (Ř 8,1-2). Tedy Bůh dává zvláštní sílu – milost – těm, kteří o ni v modlitbě prosí. Pravá modlitba buduje vztah ke Kristu.

 

Jistý autor chlapcům radil, že když večer nemohou usnout a vybavují se jim různé představy či přicházejí pocity, je třeba jen kratinká modlitba a pak hned přejít na jiné myšlenky: „Představ si, jak hraješ fotbal, nastává dramatická situace a dáváš vítězný gól! Anebo si vzpomeň na svou práci, kterou máš rád, co se ti podařilo a co a jak bys chtěl vylepšit.“ Prostě zásada je – přejít na jiné myšlení. Rovněž připomněl, že Pán Ježíš, když mluvil o této oblasti, řekl: „A jestliže tě svádí tvá pravá ruka, utni ji a odhoď pryč, neboť je pro tebe lépe aby zahynul jeden z tvých údů, než aby celé tvé tělo bylo uvrženo do pekla.“ (Mt 5,30)

 

Když přijde nečekaně velký útok, za nímž je nečistý démon, a uhodí jako blesk na tvou paměť, obrazivost či vzpomínky a rozpálí city, je třeba hned radikálně useknout tento vtíravý pocit, popřípadě rázně odejít z osamělého místa, můžeš začít i s někým hovořit. Ten rozhodný krok, kdy nastane zlom, je bolestný tak, jako když se usekne ruka či noha či vyloupne oko. Také autor radil, že je třeba si dávat pozor na oči, aby člověk dokázal useknout pohled na to, co dráždí, ať už jsou to nečisté obrázky či nečistý oděv. Nabádal neposlouchat nečisté řeči, být odvážným a nestydět se za svůj hrdinský způsob života!

 

Tyto rady, jak říká starý kněz, byly velkým pokladem, protože jsem je nejen četl, ale přímo nasával a pak realizoval. Jednoho dne, brzy po mém obrácení a po četbě duchovních knih, přišla jako blesk z nebe myšlenka, abych šel cele za Ježíšem, zřekl se možnosti založit rodinu a stal se knězem. To světlo a milost jsem rovněž dostal, když jsem poslechl radu, která byla v knížce. Poslušnost byla spojena s pokořením. Nesl jsem totiž ukradené věci, abych je vrátil vlastníkům. Bylo to velmi těžké a ponižující. A právě, když jsem se vracel, na té zpáteční cestě mi Pán dal milost povolání a já slyšel v srdci jasný hlas: Pojď za mnou! Tehdy mi to bylo jasné a nikdy, po celý život, nepřišla žádná pochybnost o mém kněžském povolání.

 

Kolik dobra vykoná dobrá kniha, ale na druhé straně, kolik zla způsobí špatná kniha!

 

Jedno z důležitých hesel zní: Člověka dělají člověkem dobré zásady. Tedy v našem životě nestačí prožít obrácení, je nutné přijmout i zdravý životní styl, který vychází z Kristova evangelia a za kterým je Duch pravdy. Dnes nejen pasti, ale i tlaky jsou tak silné, že obstát v tomto boji a žít pravdivě křesťanství znamená počítat s duševním, ale i s fyzickým mučednictvím. To vyžaduje hrdinství!: Postavit se proti systému světa, který zneužívá masmédia, internet, a dokonce i školní osnovy s cílem demoralizovat člověka od jeho nejútlejšího mládí. Ideologie gender je morální sebevraždou lidstva.

 

V knihách byly i další zásady k boji za čistotu, vycházející ze zkušeností svatých: Odpírej v počátku! – Principiis obsta! V útěku je vítězství! – In fuga salus! Nedotýkej se! – Noli tangere! V těchto zlomových momentech je nutná radikálnost.

 

Po těchto radách bylo uvedeno, že je nutno permanentně budovat pozitivní ctnosti, které jsou pak jako hradba před náhlým pokušením. Nejsilnější ctností je pokora – pravda. Jednak odzbrojuje starého člověka v nás a jednak před ní ďábel utíká. Největším potenciálem Ducha je vnitřní modlitba, zaměřená na vztah k Ježíši Kristu ukřižovanému. Máme si uvědomovat Jeho velké utrpení při bičování, trním korunování, křížové cestě, umírání a smrti. V modlitbě svatého růžence i v osobním rozjímání jde především o momenty živého sjednocení s Ním.

 

Je zde ještě jedna cesta k vnitřní modlitbě: Najdi si půl hodiny času i místo, kde si můžeš nerušeně kleknout a věnovat se vnitřní modlitbě. Čtvrt hodiny věnuj rozjímání o smrti, Božím soudu, věčném štěstí v nebi, anebo věčném utrpení v pekle. Pak dej před sebou i před Bohem do světla své hříchy. Boží slovo říká: „Jestliže chodíme ve světle, krev Kristova nás očišťuje od každého hříchu.“ (1J 1,7) V duchu můžeš prožívat, jak klečíš pod Kristovým křížem a vnímáš, že ta krev, která stéká z Ježíšových ran, byla prolita za tvé hříchy. Vzbuď na několik sekund víru, že věříš, že tomu tak skutečně je. Můžeš přitom s vírou opakovat jméno Ježíš nebo hebrejsky Jehošua. „Kdo by vzýval jméno Boží, bude spasen.“ Druhou čtvrt hodinu si můžeš vzít verš z Písma svatého Ř 6,6: „Víme, že náš starý člověk byl spolu s Kristem ukřižován...“ Když budeš denně tuto pravdu rozjímat, Duch Boží tě povede do hloubky tajemství, které je spojeno s Kristovým křížem i tvým osvobozením od starého člověka, od kořene zla (dědičného hříchu), který je v tobě (viz http://vkpatriarhat.org/cz/?p=31461). Kdo se modlí v jazycích, ať se tak v této půlhodině modlí a zároveň duchem prožívá nejprve Boží slovo 1J 1,7 a pak Ř 6,6.

 

Pokud budeš věrně věnovat vnitřní modlitbě půl hodiny denně, poznáš podstatu prvního přikázání. Ideálem je ale věnovat vnitřní modlitbě celou hodinu (srov. Mt 26,40).

 

Otrávený kořen zla (dědičný hřích) má kromě tělesné žádostivosti i duchovní dimenzi, a tou je pýcha – duchovní slepota. Pýcha je podstatou ďábla i podstatou duchovní otravy dědičného hříchu v nás. Tato otrava se snaží zahlušit naše svědomí a otrávit i rozum a zničit v nás Boží život, který jsme přijali ve křtu. Egocentrismus vede ke vzpouře proti Bohu a Jeho přikázáním. Duch lži a smrti, který skrze duchovní otravu v nás působí na naše duše, snaží se nás v tělesné oblasti zotročit skrze nemorálnost. Nemorálností to ale nekončí. Nemorálnost otvírá dveře démonským silám, které působí skrze neřesti jako láska k mamonu, kariérismus, alkoholismus, narkomanie, cynismus, despotismus, vraždy, zločiny, krádeže, zneužívání a tyranizování dětí a pak pseudo-východisko nabídnuté sebevražedným duchem. Tedy nebojuje-li se o morální čistotu a o morální hodnoty, nese to s sebou celý komplex duchovních svázaností, které člověka zotročují nejen vášněmi, ale jsou za nimi i démoni, kteří pak okupují duši. Následují rozvody až úplná likvidace přirozené instituce rodiny, nahrazené pseudorodinou homosexuálů, a to je výsměch Bohu a Jeho stvořitelskému dílu i řádu, který dal. V evangeliu dokonce zjišťujeme, že když Ježíš vyhnal nečisté démony, lidé byli uzdravováni z nemocí, jako je hluchota, slepota, paralyzace atd.

 

Největším hrdinstvím je boj za čistotu srdce!

 

 

Dokonce skrze biskupskou synodu (říjen 2018), programovanou pseudopapežem Františkem, má být prosazen a legalizován homosexualismus! Tak má být do centra křesťanství postaven nečistý démon a s ním prokletí! Copak „otcové synody“ zapomněli, že za hřích sodomie hrozí Boží slovo ohněm z nebe?!

 

Nečistota je spojena s okultismem a pohanskými kulty, de facto s náboženstvím starého člověka. Uctívání démonů je provázeno přinášením obětí. Projevují se pak skrze magii, věštění, spiritismus a jejich skryté formy. Dochází v nich ke kontaktu s démonickými silami, tzv. energiemi. Probíhají i tajná zasvěcování na různých stupních těmto neznámým silám – démonům. Slibují mimořádné schopnosti, vládu, úspěch, štěstí, slávu. Ďábel pokouší i dnes: „Všechno ti dám, jestli padneš a budeš se mi klanět.“ (Mt 4,9) Takové sliby jsou podvod, a duše, která jim uvěří, skončí v hodině smrti v pekle.

 

Ložisko pýchy i tělesné žádostivosti je v každém z nás. Proto je třeba se nejen obrátit ke Kristu, ale také přijmout Jeho zákony a přikázání, které vedou do života věčného. Tato cesta je spojena s tajemstvím Kristova kříže, který je Boží mocí a Boží moudrostí (1Kor 1,24). Pýcha však odmítá Boha a nechce se pokořit a jít cestou pravdy, kterou je Ježíš (J 14,6).

 

Ložisko dědičného hříchu v nás ubíjí Boží život, ubíjí hlas svědomí. Proto je třeba vědět, že náš život je jen zkouškové období, v němž se rozhoduje o věčnosti. Proto musíme bojovat, abychom už v tomto životě tvořili v Ježíši Kristu jednotu s Bohem (srov. J 14,23) a v této jednotě pak zůstali ve věčné slávě s Bohem a oslavenou církví – Tajemným Tělem Kristovým. Kdo nebojuje s ložiskem zla v sobě, zaviní si, že v něm duchovní otrava silně progresuje a on tak tvoří jednotu s ďáblem, který je lhář a vrah.

 

Bůh nás stvořil, dal za nás svého Syna Ježíše Krista, který za nás zemřel. Ježíš na kříži přemohl kořen (ložisko) zla v nás – starého člověka. Písmo to vyjadřuje slovy: „Víme, že náš starý člověk (dědičný hřích) byl s Kristem ukřižován.“ (Ř 6,6) Ježíš byl ukřižován a zároveň tím zvítězil nad hříchem, který byl jeho křížem a smrtí přemožen. Vítězství nad hříchem je jen a jen v Kristu. Náš starý člověk patří na kříž, a to máme vědět. „Víme, že náš starý člověk...“ (Ř 6,6) Já to vím, ty to víš a my to víme! A s tím máme vážně počítat. V tomto duchovním spoluukřižování s Kristem je naše osvobození od otroctví hříchu a jeho zákona (srov. Ř 8,1-2). Proto je spasitelná víra zaměřena na vztah ke Kristu ukřižovanému. Jeho krev nás očišťuje od každého hříchu a Jeho ukřižování a smrt nás osvobozuje od vlády starého člověka. Vcházet vírou v čase do duchovní reality Kristovy smrti je v tu chvíli naše osvobození a spása. Proto máme žít z víry (Žid 10,38), máme chodit v Duchu svatém, ne jen Ho přijmout skrze křest Duchem.

 

U pravého Kristova učedníka, kterým máš být i ty (srov. Mt 28,19-20), je místo pro starého člověka na kříži (Gal 2,20), jinak hřích člověka znovu pro nevěru oklame a ujme se vlády. Proto musíme jít cestou, kterou je Kristus a proto musíme stále a co nejdříve i v malé věci konat pokání. To znamená, nezůstat po pádu ležet, ale vstát a pod křížem získat očištění skrze Kristovu krev. Pak se znovu sjednotit s Kristem ukřižovaným a vírou vcházet do Jeho smrti (2Kor 4,10n). Pro cestu následování platí Ježíšovo slovo: „Zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mě.“ (Mt 16,24)

 

Invaze amorálnosti má kořeny v herezích, které popírají podstatné pravdy víry. Za nimi je ďábelská pýcha. Důsledkem je likvidace Božích zákonů a prosazování satanských antizákonů i do civilní legislativy. Nyní má synoda (říjen 2018) skrytý cíl legalizovat homosexualismus a tím zrušit přirozené a Boží zákony. Toto je vrchol ďábelské pýchy, která se znovu projevuje u zrádných církevních hierarchů v čele s pseudopapežem Františkem. Svolávají prokletí a oheň z nebe na lidstvo, a navíc připravují věčný oheň pro všechny, kteří s pseudopapežem a jeho spolupracovníky tvoří duchovní jednotu v herezi a amorálnostech.

 

Zbořit morální hodnoty znamená satanizaci a sebevraždu církve i lidské společnosti. Apoštol říká: „O tom, co oni dělají potají, je odporné i jen mluvit. Když se však ty věci správně pojmenují, je jasné, oč jde.“ (Ef 5,12-13)

 

Písmo svaté za hřích Sodomy zvlášť varuje a dává jako odstrašující příklad pro všechny generace trest časného, ale i věčného ohně (Jud 7, 2Pt 2,6).

 

Ale nyní si vy, drazí mladí lidé, uvědomte, že na synodě pro mládež (říjen 2018) si vámi chtějí církevní Jidáši posloužit a napsat závěrečný dokument skrytě legalizující sebevražedný homosexualismus. Tím chtějí zrušit Boží přikázání a vyvrátit morální normy. Je to odpad a vzpoura proti Bohu; zbožnými frázemi maskují antikristovského ducha. Posvěcení a legalizování hříchu je do nebe volající zločin a zároveň hřích proti Duchu svatému. Církevníci v čele s pseudopapežem Františkem se postavili do vzpoury proti Bohu, odstranili morální zákon i přikázání Desatera. Stahují prokletí nejen na církev, ale i na celé lidstvo a k tomuto zneužívají vás, mladí katolíci.

 

Církev byla povinna zvěstovat vám, mladým lidem, pravdu vedoucí ke spáse, ukázat na smysl života, na smysl utrpení, oběti, zprostředkovávat vám sílu k boji proti hříchu, a ne vás do bahna hříchu hodit, abyste se v něm utopili. Dnes je třeba se oddělit od těchto zrádných hierarchů, kteří používají náboženskou terminologii jako frázi, jen aby vás dostali na cestu, která vede do věčného zahynutí. Oddělte se od těchto zrádců Krista, od těchto vtělených antikristů! Přijměte naopak živého Krista a Jeho program a staňte se kvasem. Hlásejte Krista svým životem i svým slovem a buďte ochotni pro Něho trpět a dát i svůj život. Nebojte se, když ho ztratíte pro Krista, získáte ho pro celou věčnost. Oddělte se od morálních zhýralců, od těchto podvodníků, kteří zradili Krista a okupují nejvyšší církevní úřady! Za nimi stojí homosexuální lobby, za nimi stojí pýcha, která nechce konat pokání a která zneužívá nejvyšší církevní úřady k sebezničení. Vy se naopak postavte za ty pravověrné biskupy a kněze, kteří usilují o opravdovou obrodu církve. Jejich vzorem je arcibiskup Viganò. S nasazením vlastního života odmaskoval síť homosexuální lobby v církvi a žádá, aby církev konala pokání a nastala obroda. Vy buďte nositeli tohoto pokání, tohoto obrodného programu. Ježíš řekl, že nikdo, kdo nebude konat pokání, spasen nebude. (Lk 13,3)

 

Ano, čeká vás boj, zákeřný boj s ložiskem zla v nitru každého z vás, boj se systémem zla ve světě i boj s démonskými silami. Ježíš je však s vámi, i vy buďte s Ním! Jen ten miluje v pravdě Ježíše, kdo Ho přijal jako svého Spasitele a Pána a zachovává Jeho přikázání. Církevní Jidáši, v čele s falešným papežem, který okupoval Petrův úřad, vás skrze zbožné fráze klamou a vedou do záhuby. Církev však musí být očištěna! Vy se staňte kvasem žitého evangelia! Upřímně hledejte spásu, postavte se proti zločinům a zlu, které vede k časné i věčné autogenocidě lidstva. Buďte pravdivými Kristovými svědky – martyrés!

 

 

 

Stáhnout: Manifest mládeži proti amorálnosti (17. 10. 2018)