Ježíš říká: „A o cokoli budete prosit ve jménu mém, učiním to, aby byl Otec oslaven v Synu.“ (J 14,13) My tedy můžeme vystupovat ve jménu Ježíšově. Můžeme dát Ježíši v konkrétním čase a prostoru možnost zasáhnout, vykonat zázrak. Ježíš říká: Učiním to! Podmínka je však: prosit. A prosit „ve jménu mém“. Ježíš zde také říká slovo „o cokoliv“, dokonce několikrát opakuje: „o cokoli budete prosit…“ Samozřejmě to znamená o cokoli, co je ve shodě s vůlí Boží, ne o to, co jí protiřečí. Když budu prosit o něco zlého, Bůh mi to nedá, i když to mohu myslet i upřímně, protože jsem oklamán. Bůh to nedá a dá něco jiného, co je mi opravdu k užitku, protože mě miluje.

Vyslyšení modlitby ovlivňuje mnoho jemných věcí. Hlavním problémem je však naše víra – jestli vůbec věříme. V tu chvíli totiž musím věřit, že opravdu platí: „O cokoliv budete prosit ve jménu mém, učiním to…“ Musím věřit v Boží všemohoucnost, vnímat v tu chvíli: „Ano, tady jsou přirozené zákony, které Bůh dal a tak a tak působí… Já teď prosím o výjimku z těch zákonů, aby Bůh do nich zasáhl… A to je zázrak.“ Jsou i psychologické zákony a zákonitosti. I tam Bůh chce zasahovat skrze modlitbu. A zvláště tam.

Např. modlíme se za duchovní probuzení ve svém národě, či v jiných národech, a to znovu a znovu. Člověk je ve víře a v tu chvíli nepochybuje. Vnímá, že drahocenný čas, který už se navrátí, využil tak, jak měl – pro věčnost, pro dobro duší. Má z toho opravdu hluboký pokoj. Ale to nestačí… Když člověk jde věrně za Ježíšem, Bůh dává v určitém momentu Boží víru. A člověk se najednou jenom usměje a řekne: „Ano, Pane, Tys řekl: ‚O cokoliv budete prosit…‘ Já neprosím o svoji kariéru ani o dlouhý věk. Prosím o jednu věc: spasení duší, o duchovní probuzení, duchovní vzkříšení toho, či onoho národa.“ Nebuďme troškaři! Vždyť Ježíš říká: „O cokoliv budete prosit…“. „Pane, dej mi duše a ostatní si vezmi“, volali světci v hluboké modlitbě, v hluboké jednotě s Bohem. V  modlitbě člověk poznává, co je to Boží láska. Potom to poznává i v utrpení, zkouškách, které Bůh dopouští a také, když Bůh k nám mluví určitými životními okolnostmi, které jsou kolikrát tak načasované, že člověk ví, že se tady dějí zázraky, že to je mimořádné, ale přitom tak skryté, že druhý člověk to vůbec nevnímá. Ano, Bůh mluví, Bůh vyslýchá!

Ježíš znovu zdůrazňuje: „Budete-li mě o něco prosit v mém jménu, já to učiním.“ Máme tedy prosit, ale jak říká Ježíš „v mém jménu“. Abychom v tom jménu mohli prosit, musíme v to jméno uvěřit a také v moc tohoto jména, v moc Boží, v moc Boží všemohoucnosti. To znamená, že věřím, že Bůh může nyní zasáhnout do této konkrétní situace. Buď zasáhne hned, nebo později, anebo může zasáhnout jinak, než si já představuji… Ale žádná modlitba – modlitba víry není zbytečná!

Stáhnout: Slovo otce patriarchy Eliáše o vyslyšené modlitbě /I. část/