Ježíš říká: „O cokoliv budete prosit ve jménu mém, učiním to.“ (J 14,13) Uvědomme si, že máme takovou moc skrze víru, takovou šanci! Ježíš říká: „o cokoliv“. To je takový absolutní termín. Ale je to hluboce pravdivé. Člověk to však pochopí, až když si uvědomí, co je víra, jaké má dimenze. Je víra, která je nutná ke spáse, ale pak je i víra, která nás sjednocuje s Bohem, víra, skrze kterou se projevuje Boží všemohoucnost, skrze kterou Bůh koná zázraky. Jak velký zázrak je, když se za někoho modlíme a on uvěří! To je jako vzkříšení mrtvého! A možná ještě víc. To není v našich silách. Je tam naše spolupráce, ale výsledek je zásahem Boží všemohoucnosti.

Modlíš se za obrácení pohanů, kteří žijí kolem nás, moderních pohanů – odpadlých křesťanů v národech bývalé křesťanské Europy?

Takové prosby se týkají duchovní roviny a přinášejí nejen částečné, časné dobro, ale i věčné. Bůh však kolikrát vyslýchá, a to mnohdy i zázračně, naše prosby za různé hmotné věci. I za ně se máme modlit, abychom zase moc nelétali v duchovnu a neskončili v nějaké abstrakci. Bůh chce, abychom prosili i za všední každodenní chléb, abychom prosili i za řešení našich prostých životních problémů, ať už se týkají zdraví, či našich vztahů, živobytí, práce... Když prosíme s vírou, Bůh vchází do té konkrétní situace a řeší ji. On řeší i neřešitelné věci. Každý křesťan, který jde pravdivě za Ježíšem, by mohl vyprávět životní zkušenost své cesty s Bohem i mnohé zázraky, jak Bůh v jeho životě zasahoval. Byly by to celé knihy… Já však chci jít k podstatě, vysvětlit ten kořen této otázky o vyslyšené modlitbě v Ježíšově jménu. Když ten kořen přijmeme, otevřou se nám oči, budeme vnímat i Boží přítomnost aspoň v určitých momentech a budeme volat k Bohu za to, aby On byl oslaven. Jak říká Ježíš: „Tak bude oslaven můj Otec, když ponesete hojné ovoce a budete mými učedníky.“ A předtím říká: „… proste, oč chcete, a stane se vám.“ Ano říká: „Oč chcete“. Pokud je totiž člověk v Boží přítomnosti, pokud touží po plnění vůle Boží, pak to „oč chcete“ pro něj znamená, že bude prosit to, co je k dobru, ne ke zlu. A pak bude mít i zkušenost s tím: „A stane se vám.“ Může potom svědčit. Desítky, stovky ba tisíce křesťanů by mohli vydat svědectví, jak Bůh zasahoval v jejich životě v malých i ve velkých věcech. Jsou to takové nezaregistrované zázraky. Bůh však dává toto slovo pro každého z nás. Chce, aby každý, kdo přijal Ježíše, prosil, ale hlavně, aby zůstával v jednotě s Ním a v Jeho slově, tak jako se o tom mluví v 15. kapitole Janova evangelia. Tam Ježíš mluví o kmeni a ratolestech a přitom ukazuje na vyslyšení modlitby, která je spojená s tím zůstáváním v Ježíšovi a v Jeho slově. Čili zase jde o vnitřní jednotu s Ním, být v tom jménu, být v Bohu.

Ježíš řekl apoštolům: „Amen, amen, pravím vám, budete-li o něco prosit Otce, ve jménu mém, dá vám.“ (J 16 23) A dodává zvláštní slova: „Až dosud jste o nic neprosili v mém jménu. Proste a dostanete, aby vaše radost byla plná.“ Tak vidíme, že i apoštolé trošku „zaspali dobu“. Ježíš jim to musel připomenout: „Dosud jste o nic neprosili v mém jménu.“ Byli poučeni. I my máme tím být poučeni. Když Ježíš před tím výrokem říká slova „Amen, amen,“ znamená to, jako by řekl: To, co teď řeknu, vyhlašuji z autority, z Boží autority. Tak to je. Pamatujte si to! Toto je zákon! „…pravím vám, budete-li o něco prosit…“ a teď už Ježíš neříká „mne“, ale říká „Otce“, a opět: „v mém jménu“. Jinde Ježíš řekl: „Budete-li prosit v mém jménu, já to učiním,“ protože stejné Božství má Otec, Syn a Duch svatý. A teď říká: „Amen, amen, pravím vám, budete-li o něco prosit Otce v mém jménu, dá vám to.“ (J 16,23) Tedy Otec nám to dá, Jeho máme prosit, ale v Ježíšově jménu. Čili máme vejít duchovně do jednoty s Ježíšem. On je náš prostředník mezi námi a Otcem. V Něm máme tvořit jednotu. A Bohorodička nám je největším příkladem té jednoty a také víry.

„Až dosud jste o nic neprosili v mém jménu. Proste a dostanete.“

A hned brzy nato Ježíš znovu říká: „To jsem vám říkal v obrazech. Přichází hodina, kdy už k vám nebudu mluvit o Otci v obrazech, ale budu jej zvěstovat přímo. V onen den budete prosit v mém jménu a neříkám vám, že já budu prosit Otce za vás,“ A co Ježíš teď poví? Co bude následovat? „vždyť Otec sám vás miluje.“ A proč? „Protože vy milujete mne a uvěřili jste, že já jsem vyšel od Boha.“ (J 16,24-28) Čili naše víra musí být spojena s Kristem, musí být Kristo-centrická. Víru je však možno zneužít. Tak je tomu např. v magii. Skrze falešnou víru a určité praktiky se člověk otevírá démonskému vlivu. A démon kolikrát dělá i mimořádné skutky a dává mimořádné informace. Ale jak to pak končí?! Je to jenom falešné dobro, falešná pomoc, ale zamaskovaný cíl je věčné neštěstí.

Vraťme se však k tématu vyslyšené modlitby ve jménu Ježíšově. Při modlitbě ve jménu Ježíšově nejenže s vírou opakuji jméno Ježíš – Jehošua, ale také je potřeba se pokořit, dát Ježíši svůj hřích, postavit se do Božího světla, do Boží přítomnosti, dívat se do Boží tváře a uvědomit si svou jednotu s Kristovým křížem, jednotu s Kristovou smrtí, kde je můj starý člověk ukřižován. Je to vlastně jenom realizace tajemství svatého křtu, kdy si člověk uvědomí, že jsme křtem byli ponořeni do Kristovy smrti a dostalo se nám nového života. Jakého života? Ne nějakého života andělů, archandělů, serafů, ale je nám dán samotný Boží život, život Kristův. Tehdy platí: „Nežiji již já, žije ve mně Kristus.“ A On pak ve mně prosí Otce o naplnění Boží vůle v konkrétní situaci. A Jeho Otec vždy vyslýchá.

Stáhnout: Slovo otce patriarchy Eliáše o vyslyšené modlitbě /III. část/