Každý z nás musí počítat s realitou smrti, to znamená s neodvratným, nenávratným přechodem z času do věčnosti a pak také s realitou Božího soudu. Také je potřebné se zamyslet nad tím, co následuje po soudu. To je třetí realita: věčné nebe, nebo věčné peklo. Potom ještě čtvrtá realita, která je pouze v čase – jde o Boží milosrdenství, které je samozřejmě spojeno s přiznáním si hříchu a obrácením se na Ježíše.

Nyní se zastavme jenom u první reality: realita smrti. Tato otázka se týká každého: „Kdy nastane? Dnes? Zítra nebo tento rok?“ Člověk neví den ani hodinu. Co říká Ježíš? „Proto i vy buďte připraveni, neboť Syn člověka přijde v hodinu, kdy se nenadějete.“ (Mt 24,44) Čili smrt přijde jako zloděj. „Bděte!“ (Mt 25,13) „Buďte připraveni!“ (Lk 12,35) Proč máme být připravení? Protože hned po smrti následuje Boží soud. Člověk se už nikdy nevrátí. Opustí vztahy k lidem, opustí vztahy k věcem, nenávratně odejde. Když nastane smrt, duch se oddělí od lidského těla. Tělo je dáno do rakve a vloženo do země. Nakonec z člověka zůstane jen trochu prachu, jak říká Bible: „Prach jsi a v prach se navrátíš.“ (Gen 3,19) To je realita, k tomu spějeme.

Ale to není všechno! My nejsme jenom jako zvířátka. V nás je také duch. My budeme stát před Božím soudem. Co je soud? Jak probíhá lidský soud? Člověk stojí před soudcem a je souzen za nějaký zločin nebo za nějaký přestupek. Buď je ten soud spravedlivý, nebo nespravedlivý. Existují různé stupně trestu: pokuta, vězení, anebo dokonce smrt.

Když jde člověk k soudu, připravuje se na něj. Tam se ho ptají, on odpovídá, dokazuje... Skládá účty z určitého období – ale jenom z jednoho. U soudu mu řeknou: „Byl jste obviněn z toho a z toho.“ A on pak musí detailně odpovědět: „Tak to bylo, tak to nebylo, tam jsem nebyl...“ Snaží se vymlouvat, zamaskovat, když jsou nějaké důkazy, prostě vykličkovat z problému. Tak nějak to probíhá u soudu. V každém městě jsou krajské nebo okresní soudy, kde se dennodenně soudí. Lidé se totiž stále dopouštějí přestupků, trestných činů, za které jsou souzení světským soudem. To je lidský soud.

Jaký je rozdíl mezi lidským a Božím soudem? U toho lidského se dá lhát. Anebo může být nespravedlivý. Jaký je však Boží soud? Jaké jsou normy, dle kterých je člověk souzen? V Písmu svatém je řečeno: „Z každého prázdného slova, jež lidé promluví, budou skládat účty v den soudu.“ (Mt 12,36) Boží soud je globální, člověk se bude zodpovídat za celý život, nejenom za nějaký úsek. Bude souzen z každého dne, z každé hodiny. Všechno je natočeno nebeskými kamerami. Písmo říká: „Nic není skrytého, co jednou nebude zjeveno…“ (Lk 8,17) To znamená, že člověk bude souzen nejen ze skutků, které vykonal, ale bude souzen i ze svých slov. Ježíš řekl: „Já vám však pravím, že každý, kdo se hněvá na svého bratra bez příčiny, propadne soudu. Kdo by řekl svému bratru: ‚Hlupáku,‘ propadne veleradě. Kdo by řekl: ‚Blázne,‘ propadne ohnivé Gehenně.“ (Mt 5,22) Čili budeme souzeni ze slov a výslovně je řečeno, že i z prázdných slov.

Budeme souzeni též z toho, jakým pohledem se díváme na druhé, protože Ježíš řekl: „Já však vám pravím, že každý, kdo hledí na ženu chtivě, již s ní zcizoložil ve svém srdci.“ (Mt 5,28) A také dodává, že budeme souzeni i z pohoršení, které dáváme ať už chůzí, gesty, slovy, mimikou… Budeme souzeni z myšlenek, protože Bůh zná i smýšlení lidského srdce, a rovněž z pocitů, které jsou spojené s myšlenkami, z představ a z tužeb. Budeme souzeni z hněvu a také samozřejmě z lenosti, ze svévolnosti, že jsme konali třeba i dobro, ale falešné, a nekonali to, co jsme konat měli. Budeme souzeni, zda jsme realizovali Boží slovo, Boží vůli, zda jsme poslouchali Boha, tedy z poslušnosti víry. Ani se nebudeme moci vymluvit: „Já jsem neudělal nic špatného.“ To nestačí. My budeme souzeni, jestli jsme skutečně hlásali Boží slovo, vydávali svědectví o Kristu a o spáse, která je v Něm. Na Božím soudu se ukáže, jestli jsme chtěli zachraňovat duše, anebo byli vůči nim lhostejní. Jestli jsme totiž lhostejní ke spáse své vlastní duše, jsou nám pak lhostejní i druzí. Pokud však usilujeme o spásu své duše, pak chceme zachraňovat i druhé. Také budeme souzeni z toho, jestli jsme si našli čas na Boha a jestli jsme s Ním počítali ve svém životě. Krátce řečeno, bude to komplexní soud – z každého slova, z každé myšlenky, z každého pocitu a opakuji: z celého života. A navíc: „… nic není utajeného, co by se nepoznalo a nevyšlo najevo.“ Nic! Člověk nic nezatají, nic neschová, nic nezaretušuje. Boha není možno oklamat. Všechny masky budou strženy, všechny naše lži, podvody i všechny úmysly odkryty.

Budeme souzeni dvakrát. Hned po smrti nás čeká osobní soud a pak, na konci světa, kdy Kristus přijde podruhé, se bude konat poslední soud.

V církevních modlitbách se opisuje poslední soud slovy: „Až se rozhodneš přijít a vykonat soud spravedlivý, usedneš na trůnu velebnosti své, Soudce nejspravedlivější, tehdy hrozná ohnivá řeka přinese všechny před stolec Tvůj. Pak nebeské mocnosti kolem Tebe stanou a strašné bude pro každého člověka podstoupit soud za všechno, čeho se dopustil… Knihy budou otevřeny a odhaleny budou skutky lidí na soudu nesnesitelném. Údolí pláče se celé naplní hlukem strašného skřípění zubů. Všichni uvidí hříšníky posílané do věčných muk spravedlivým soudem Tvým, kvílející a bezmocné…“ (Trioda, Masopustní neděle)

Kdo bude přítomen při soudu? Budou tam andělé a také ďáblové, kteří budou proti nám svědčit. Uvědomme si: neustále jsme pod dohledem – každý den, každou hodinu… Kdo z nás obstojí?

Boží soud je spravedlivý a globální. Před tím však je ještě život v čase, kdy člověk může konat pokání. Po smrti to už není možné. Bůh nám dává šanci. Boží slovo říká: „Jestliže však chodíme ve světle, jako On je v světle, máme společenství mezi sebou a krev Ježíše, Jeho Syna, nás očišťuje od každého hříchu.“ (1J 1,7) Tu je však podmínka: Chodit ve světle. Co to znamená? Znamená to chodit v pravdě. Ježíš říká: „Pravda vás osvobodí.“ (J 8,32) Naše hříchem porušená přirozenost miluje lež a my to sami před sebou maskujeme. Proto jen „pravda nás osvobodí“. Máme chodit v pravdě před Bohem, vědět, že On nás vidí a zná. Proto je opravdu potřebné skládat každý den před Ním účty, oddělovat se od hříchu a dávat ho Ježíši. Boží slovo nás pak ubezpečuje: „Jestliže sami sebe soudíme, nebudeme souzeni.“ (1Kor 11,31)

Stáhnout:  Slovo otce patriarchy Eliáše o realitě smrti a Božího soudu /1. část/