Apoštolé se po Ježíšově nanebevstoupení vytrvale modlili ve večeřadle Jeruzalémě. Desátý den vytrvalých modliteb, v neděli ráno, kolem deváté hodiny sestoupil Duch svatý jak na apoštoly tak na všechny shromážděné v tom domě: „Nastal den letnic a všichni byli společně pohromadě. Najednou se ozval z nebe hukot, jako když táhne silný vítr a naplnil celý dům, kde se zdržovali. A ukázaly se jim jazyky jako z ohně, rozdělily se a nad každým z nich se usadil jeden. Všichni byli naplněni Duchem svatým a začali mluvit cizími jazyky, jak jim Duch vnukal, aby promlouvali“ (Sk 2,1-4). Mnoho lidí přišlo k domu, kde byli apoštolové. Petr pak mluvil s velkou mocí o Ježíšovi, kterého židé ukřižovali a který vstal z mrtvých a vylil v hojnosti Ducha svatého na přítomné. Reakce na Petrovo svatodušní kázání byla velká: „Proniklo jim to do srdce a ptali se Petra i ostatních apoštolů: ‚Bratři, co máme dělat?‘ Petr jim odpověděl: ,Obraťte se a každý z vás ať se dá pokřtít ve jménu Ježíše Krista, aby vám byly odpuštěny hříchy.‘“ (Sk 2,37-38) „Ti, kdo jeho slovo ochotně přijali, byli pokřtěni. A tak se k nim ten den přidalo na tři tisíce lidí. Setrvávali v apoštolském učení, v bratrském společenství, v lámání chleba a v modlitbách.“ (v. 41)

Když apoštolé uzdravili před chrámem chromého člověka ve jménu Ježíšově, měli s tím nepříjemnosti a bylo jim zakázáno veleradou, že v tom jménu nesmějí učit. Oni neposlechli a byli za to potrestáni, ale radovali se z toho (Sk 4). „Když byli propuštěni, přišli ke svým bratřím a pověděli jim všechno, co jim řekli velekněží... Když to všichni vyposlechli, začali se horlivě modlit... A když skončili tuto modlitbu, zatřáslo se to místo, kde byli shromáždění, a všichni byli naplněni Duchem svatým, takže hlásali s odvahou Boží slovo.“ (Sk 4,23-31)

V osmé kapitole Skutků apoštolských se líčí, jak jáhen Filip hlásal v Samaří evangelium, vyháněl nečisté duchy a uzdravoval nemocné. Mnozí přijali víru v Pána Ježíše a dávali se pokřtít. „Když apoštolové v Jeruzalémě uslyšeli, že v Samařsku přijali Boží slovo, poslali k nim Petra a Jana. Oni tam přišli a modlili se za ně, aby také jim byl dán Duch svatý, neboť ještě na nikoho z nich nesestoupil; byli jen pokřtěni ve jméno Pána Ježíše.“ (Sk 8,14-16)

Petr s Janem tedy přišli z Jeruzaléma do Samařska. Tam už připravil půdu jáhen Filip, který zde hlásal evangelium. Mnozí z místních byli pokřtěni, uvěřili, ale Ducha svatého nedostali. Proto přichází Petr s Janem, znovu svědčí o Ježíšovi, modlí se za ně, kladou na ně ruce a sestupuje na ně Duch svatý. Zevnějškově se to projevuje tak, že začínají mluvit v nových jazycích. Když to uviděl Šimon mág, který se zabýval čarodějnictvím, byl tím tak šokován, že přišel za apoštoly, dal jim peníze a řekl, aby mu dali také tu moc, aby Ducha svatého dostal každý, na koho vloží ruce. Tehdy ho Petr tvrdě pokáral a řekl: „Vidím, že jsi pln hořké závisti a v zajetí nepravosti. Dar Ducha Božího nelze kupovat za peníze.“

Apoštolé hlásali Boží slovo. Ale ne jenom to. Právě v Duchu svatém apoštol Petr odhalil činnost tohoto mága. Je o něm řečeno, že konal velké věci skrze magii a že všichni, malí i velcí, bez rozdílu říkali: „To je Boží moc.“ Bylo to k nerozeznání. „Ono to – takzvaně – pomáhá.“ Konají se tzv. dobré věci – ale skrze bílou magii. I za ní je však duch zla a klamu. Ďábel je opičák, který napodobuje všechno, i Boží dary i činnost Ducha svatého. Napodobuje i pokoru, ctnosti i lásku a jednotu. A jeho služebníci jsou skutečně akrobati, komedianti a herci číslo jedna. A často to nelze rozlišit. Avšak když přišel Duch svatý, najednou otevřel oči: Tato činnost je od zlého ducha. Toto je hřích proti prvnímu Božímu přikázání. A tak tomu je i dnes. Vystupují různí léčitelé, mágové s všemožnými metodami, různí guruové, všelijací tzv. duchovní učitelé, pseudomystikové… Píší množství knih, které lidé „hltají“. Dávají jakési duchovno do toho vakua, které se vytvořilo především ve východní Evropě po období ateizmu, a jak na Ukrajině, tak v Česku, na Slovensku či v Rusku hned toto falešné duchovno přijali. Byl to např. Kašpirovský, Vanga a jiní všelijací podivuhodní „spasitelé“ a léčitelé, kteří dělali mimořádné skutky. Ve skutečnosti je za tím vším duch lži. Znovu je to magie, věštění, spiritizmus… Magie má mnoho různých forem. Věštění je asi 200 druhů, ne-li víc. V televizi a masmédiích jsou reklamy: Možnost návštěvy věštkyně tam a tam, zatelefonujte… A svedení křesťané chodí k všelijakým věstkyním a dostávají se tak pod vliv negativního duchovna. Do tohoto negativního duchovna patří i akupunktura, akupresura, homeopatie, různé čínské metody. Také za bojovým uměním a východními meditacemi je duch pohanství. Všemu tomu se však dělá reklama. V rámci tzv. sportu prý možno cvičit jógu – jako by to byla tzv. gymnastika. Není to však gymnastika, ale duchovní cesta, za kterou je pohanství, kult ega, který vrcholí v tzv. osvícení – vlastně v totální posedlosti, kdy už člověk ztratí svědomí a nerozlišuje dobro a zlo a tvrdí, že všechno je jedno. To nastává po takzvaném osvícení v budhizmu, či hinduizmu. Paralyzované křesťanství je otevřeno všem proudům této pseudomisie pohanství, která dnes jde v takové síle. A masmédia tomu slouží, „masírují“, protlačují, dělají reklamu. Ale nedají v programu možnost, aby se mohlo projevit živé křesťanství. A když tu možnost i dají, tak se mluví o tom, kde biskup posvětil chrám, kde byla nějaká paráda atd. Ale aby se šlo k podstatě – hlásalo se pokání, živé Boží slovo, aby lidé byli povzbuzování k boji proti zlu a k milování dobra, tak to nic, mrtvolnost... jenom samé duchovní fráze. A ještě navíc i v křesťanských masmédiích je propagován multikulturalismus, tedy pohanství, úcta k pohanským náboženstvím. Nesmí se povědět jasně, že to je protichůdná cesta. Něco jiného je pohan, který nezná Krista, nezná Boha, a který upřímně hledá, a něco jiného je pohanský systém, který ubijí svědomí a nedovoluje hledat pravdu, jako je budhismus, hinduismus, animismus, šintoismus... To jsou falešné cesty. A lidé je přijímají, protože v církvi není prorocké slovo, mlčí se k tomu, a navíc se to ještě doporučuje: „Ano, Druhý vatikánský koncil! Úcta k jiným náboženstvím! Musíme tvořit jednotu. To jsou paralelní cesty ke spáse! Teď už nesmíme konat žádnou misii. To by byl proselytismus – přetahování.“ Takové myšlení se dostalo do církve. Je skutečně potřebná duchovní obnova. Je potřeba mimořádného zásahu. A to může učinit jedině Bůh. A On to činí skrze Ducha svatého. Hledá však upřímné duše, které přijmou pravdu, které budou ochotny stát se Kristovými svědky a hlásat v plnosti evangelium, nazývat pravdu pravdou a lež lží. Hledá pravdivé bojovníky, apologety, kteří budou demaskovat hereze i ducha za nimi zamaskovaného, kteří nebudou hlásat jenom mrtvé křesťanství, zabetonované zákonictvím, obřadnictvím, za kterým je duch pýchy, a ne pravdivé pokání, pravdivé následování Krista. Tu platí heslo: „Natolik nakolik.“ Natolik používám ty pravdy, nakolik slouží k životu s Bohem, protože „litera zabíjí a Duch oživuje“. Copak zákoníci neznali Boží zákon, Boží slovo? A kdo vystoupil proti Kristu? Zákoníci a farizeové. Kdo byli farizeové? Horlivci, kteří usilovali o živý vztah k Bohu, nebo lépe řečeno „jakoby živý“. A nakonec se dostali do takového puntičkářství, že ubili Ducha. Toto nebezpečí je v každém z nás – zákonictví, obřadnictví, farizeismus a saduceismus. Saduceové jsou vlastně liberální teologové. Je to to samé jako dnes. Chtějí Boží pravdy takzvaně ozřejmit, přizpůsobit světu, aby nebylo napětí mezi církví a světem – takzvané aggiornamento. Kde skončilo to jejich aggiornamento? Schvalováním homosexualismu. Homosexuální síť je na nejvyšších místech v katolické církvi. Kam jsme to dospěli?! Duch světa se zamaskoval za vznešené fráze, všelijaké citáty, dokumenty Secunda Vaticana. Podstatné však je: Jaké je ovoce?! Ovoce II. Vatikána? Vnitřní rozklad a smrt! Ale pokání nadále konat nechtějí. A co se týče Františka Bergoglia, Bůh ho dopustil na to místo, aby to už šokovalo i posledního katolíka, aby si uvědomil: „Ano, my jsme povinní poslouchat své představené. Ale proč? Protože ten představený mě má chránit před herezí a dávat mi živé učení. Připravovat mi dobrou pastvu, abych mohl duchovně žít. A jestliže můj představený, pastýř, odpadne a neposlouchá sám Boha, odhodí Písmo svaté a tradici apoštolů, přijme ducha světa a zneužije nejvyšší úřad proti Bohu, proti církvi, proti Kristu a já stále mantruji: ‚poslušnost, poslušnost‘, tak to je zlá vůle. Vždyť Boha je třeba poslouchat více než lidi.“

Kdo chce být spasen, nemůže už apostaty poslouchat, protože pod praporem Kristovým podvodně vedou ty, kdo je poslouchají, do záhuby! Poslouchat pseudopapeže a podřizovat se mu více než Božímu slovu a svaté Tradici je znakem jednoty s herezí. Každý, kdo ho poslouchá a tvoří s ním vnitřní jednotu, je pod Boží anathemou dle Gal 1,8-9. Jedinou cestou záchrany pro církev je vnitřně i zevnějškově se odřeknout pseudopapeže i ducha, kterého reprezentuje!

Stáhnout: Slovo otce patriarchy Eliáše: Teprve Duch svatý otevírá oči