Co zde, v tomto životě, chceme získat? Užít si světa, získat kariéru, úspěch, peníze, tituly, slávu…? To všechno pomine. Možná někdo má i vysoké ideály, např. prospět lidem, pomáhat jim, zachraňovat jejich životy např. jako lékaři či zdravotní sestry, záchranáři… Je hrdinstvím zachránit někomu fyzický život, ale mimořádným hrdinstvím a nejvyšším ideálem je zachraňovat nesmrtelné duše pro věčný život.

Pokud chceme lidstvu skutečně prospět, tak se můžeme modlit a třeba i v skrytosti trpět a obětovat vše Bohu za záchranu nesmrtelných duší. Když neseme svou bolest, problémy, těžkosti, starosti, každodenní kříže s vírou, pracujeme tak v čase pro lidstvo. Dnes nemusíme jet na misie někam do Afriky. Nyní je potřebné dělat misii v odpadlé Evropě – na Ukrajině, v Česku a na Slovensku. A právě velkou misii můžeme dělat na modlitbách či v utrpení. Taková misie zasáhne celý svět. Podmínkou je, abychom byli sjednoceni s Ježíšem. Ježíš říká: „Zůstaňte ve mně, a já ve vás. Jako ratolest nemůže nést ovoce sama od sebe, nezůstane-li při kmeni, tak ani vy, nezůstanete-li při mně. Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese hojné ovoce; neboť beze mne nemůžete činit nic.“ (J 15, 4-5) Proto je tak důležitá modlitba ve sjednocení s Ježíšem. Bez ní to není možné.

Člověk si musí najít čas na modlitbu. Jenže i když si ho za cenu oběti najde, bývá roztržitý, zdá se mu, že to nemá význam, raději by dělal všechno možné, jen ne se modlil. Pokud však vytrvá a naučí se ztišit před Bohem, Bůh mu bude postupně ukazovat cestu a dávat poznání úměrně tomu, nakolik je schopen je přijmout. Bůh často nedává mnoho poznání, protože kdyby pak člověk podle něj nejednal, ponese za to zodpovědnost. Bůh nám tedy dává tolik světla a poznání, kolik jsme schopni přijmout.

Máme se snažit, abychom byli opravdu misionáři modlitbou i životem. Vnitřní misie – to je misie modlitby a misie utrpení. Pak je ještě misie slova. Když nastane čas evangelizace, lidé potřebují někoho, kdo je bude učit. Potřebují duchovní učitele a ty nemáme. To jsou ti křesťané, kteří už znají pravou cestu následování Krista. Znají zkoušky i problémy, které člověka na této cestě potkávají, a dovedou i druhé poučit a povzbudit. Tyto zkušenosti získá každý, když jde pravdivě za Ježíšem. Bůh si žádá zralé lidi, křesťanské rodiny, aby mohli být příkladem pro druhé. Rodiny, které by mohly říct: „Buďte takoví, jací jsme my.“ A to není tak jednoduché. Potřebujeme se stále učit.

Jak těžko se tvoří jednota – i v rodině. Stále je v ní překážkou jeden problém: naše ego. Proto je nutné umírat sami sobě, své vůli. V modlitbě Otčenáš se modlíme: „Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi.“ Na zemi… – to znamená na prvním místě ve mně, ale také ve všech lidech, kteří zde na zemi žijí. A je řečeno: „Tvá vůle…“, ne má. Alespoň ve mně! Takže v této modlitbě máme v podstatě prosit především za sebe: „Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i ve mně!“ Když dám Bohu prostor já, potom bude skrze mě působit i v druhých, protože já jsem spojen s lidmi, s celým světem. Čím? Hříchem, ve kterém jsem se narodil a ve kterém se rodí všichni lidé. A také jsem spojen s těmi, kteří jsou pokřtěni. Ti přijali Boží život tak jako já. Čili jsme jako spojené nádoby. Když se otevřu Boží milosti, ta pak proudí i do druhých. Takže když člověk trpí a obětuje se, nikdo to nevidí a on z toho nemá žádné uznání, ale má to smysl. Přináší to požehnání pro celou církev i pro celé lidstvo. Tvoje utrpení není zbytečné. Tvá modlitba není zbytečná, ani jeden Zdrávas, ani jeden Otče náš, ani jeden povzdech víry není zbytečný. To všechno má velkou cenu!

Život je krátký, proto máme každý den sadit, rozsévat… každý den udělat nějaký dobrý skutek. Dokonce i pohan císař Titus, řekl: „Den, kdy jsem neudělal dobro, je ztracený den.“ On měl zdravé principy, a to byl pohan. Žil v době sv. Klimenta. Byl to on, kdo v roce 70 dobyl Jeruzalém a srovnal ho se zemí. Byl pánem velké říše, která se rozprostírala od Jeruzaléma po Španělsko a pak až po Anglii. To všechno mu patřilo, i celá severní Afrika. A přesto si připadal jako žebrák, protože byl sebekritický. Věděl, že jednou všechno ztratí, že přijde smrt... Ta také přišla. Otrávil ho jeho bratr Domitian. Dožil se jenom 41 let.

Máme tedy využívat čas, dělat dobré skutky, a pokud je právě v dané chvíli nemůžeme uskutečnit, tak to Bohu můžeme dávat alespoň v myšlence, v touze, v modlitbě…

Máme žít z Ducha, chodit v Duchu. Když člověk chodí v těle, nestará se ani o svou duši, ani o druhé, je lhostejný. Hodnotu pro něj má jenom hmotné dobro, řídí se egoistickými zájmy. Nakonec mu však ďábel vše ukradne. Písmo svaté říká: „Kdo zasévá pro své tělo, z těla sklidí zkázu; kdo zasévá pro Ducha, z Ducha sklidí život věčný.“ (Gal 6,8) Když tedy „nežijeme podle těla, ale podle Ducha“ (Ř 8,4), přichází na nás Boží požehnání.

Není jednoduché žít podle Ducha a ne podle těla. Potřebujeme k tomu víru. A abychom měli víru, potřebujeme se modlit, prosit o světlo a sílu. Svatí se stali svatými modlitbou. Jinak to není možné. Chceme-li být svatí, musíme si najít a vyčlenit čas na modlitbu. I když se budete zpočátku nudit, vytrvejte. Modlete se k Bohu svými problémy: „Pane, mám tento a tento problém. Dávám Ti ho. Důvěřuji Ti!“ A Bůh vás bude slyšet. Pak si například můžete hlasitě číst z Písma svatého žalmy. To jsou modlitby, kterými se modlil král David, když ho pronásledovali nepřátelé. Vyjadřují muka, která prožíval, intriky, které proti němu osnovali… On ve svých modlitbách volal k Bohu a zároveň Jej oslavoval, že ho vždy vyslyšel a vše obrátil k dobrému. Tedy v žalmech máme vzor, jak se modlit. To by mohlo pomoci snad pro začátek, ale pak musí člověk mluvit s Bohem vlastním způsobem, jednoduše, jako dítě, když přijde za matkou či otcem se svým problémem. Je potřebné svůj problém dát Bohu, stejně jako dítě ukáže matce např. ruku, kterou si pořezalo. Ona ránu pofouká, vyčistí, ováže, dítě pohladí… Takový vztah máme mít k Bohu. Máme k Němu s důvěrou přicházet se vším, co nás trápí, leká, co je nám těžké…vždyť On nás miluje víc, než my sami sebe.

Stáhnout: Slovo otce patriarchy Eliáše: Jak můžeme lidstvu skutečně prospět?