V západní církvi se 15. srpna slaví svátek Nanebevzetí Panny Marie, ve východní církvi se tento svátek slaví 28. srpna. Západní církev říká, že Maria utrpěla časnou smrt. Východní církev mluví o zesnutí (ukrajinsky: uspíňa) přesvaté Bohorodičky. Říká, že Panna Maria nezemřela, ale usnula a že Pán Ježíš si ji pak vzal do nebe.

V roce 49 se konal apoštolský koncil. Apoštolové se sešli a ještě s Ježíšovou Matkou promluvili, a ona pak usnula, zemřela. Její svaté tělo uložili do hrobu. Apoštol Tomáš, který v tom čase zvěstoval evangelium na Východě, nepřišel na pohřeb včas. Protože ji však toužil naposledy spatřit, prosil, aby odvalili kámen od jejího hrobu. A hrob byl prázdný. Tak hovoří církevní tradice. Dogma o nanebevzetí Panny Marie zní: „Neposkvrněná, vždy panenská Matka Boží Maria byla po dokončení běhu pozemského života s tělem i duší vzata do nebeské slávy.“

Pokud vezmeme dogma o Neposkvrněném početí, tedy že Bohorodička byla počata bez hříchu, tak to ještě více utvrdí naší víru, že byla vzata do nebe, aniž by zakusila smrti, protože smrt je důsledkem dědičného hříchu. Ale na druhé straně zase Ježíš podstoupil smrt dobrovolně, aby nás vykoupil. Tuto otázku však není nutné řešit. Každopádně ať usnula, či zemřela, tak byla vzata do nebe i se svým tělem, které bylo proměněno, jak říká východní i západní církev. Proto nemáme tělo Panny Marie, její svaté ostatky. Zachovaly se nám ostatky sv. Petra a některých apoštolů, dokonce i v pražské katedrále jsou uloženy ostatky některých z nich, ale ostatky Panny Marie nemáme, tak jako nemáme ostatky Kristovy. Máme relikvie Kristova kříže, na kterém zemřel, ale nemáme ostatky z Něj, protože vstal z mrtvých a byl proměněn. To je základní pravda víry.

Maria byla s tělem i duší vzata do nebeské slávy. Ona je prostřednicí všech milostí. Těší se mimořádné úctě. Úcta k Bohu se nazývá latrie – Božská úcta. Úcta k svatým, k jejich ostatkům se nazývá dulie. A úcta k Panně Marii se nazývá hyperdulie, čili ona je nejvýš svatá, nad všechny pozemské svaté. Je zajímavé, že většina velkých světců byla ctiteli Přesvaté Bohorodičky.

Někteří katolíci však schovávají za úctu k Panně Marii například hříchy proti prvnímu přikázání. Vzpomínám si, že jeden okultista v Česku, který se zabýval léčitelstvím a ke kterému chodilo mnoho lidí, měl sochu Panny Marie i s růžencem. Stála v místnosti, kde „ordinoval“. To vyvolávalo v prostých věřících, které tím duchem léčitelství zamořoval, vůči němu důvěru. I různé věštkyně jsou nezřídka ověnčené růženci a obrázky Panny Marie.

Chtěl bych zde proto připomenout slova sv. Ludvíka Grigniona z Montfortu, který říká, že falešná úcta k Panně Marii je opravdu od ďábla. Je to paskvil, zneužití, je to schovávání se za tuto úctu. Pravá úcta k Panně Marii vede k hrdinství. Ti, kteří jsou praví martyrés, svědkové Kristovi, jsou duchovní synové a dcery svaté Bohorodičky. Nechoďme daleko. Podívejme se na prvotní církev. Tato obec věřících byla jedno srdce a jedna duše.

Mnozí horliví mladí lidé dnes vstupují do řeholí a chtějí tvořit jednotu, ale opravdová jednota srdcí a duše je málokde. Avšak u prvních křesťanů v Jeruzalémě to tak bylo. Proč? Byli tam apoštolové… a mezi nimi byla osoba duchovně zralá – Ježíšova Matka. Duchovní zralost je úzce spojena s Kristovým křížem a se zkušeností jednoty s Kristem ukřižovaným. Jestliže byl někdo duchovně ukřižován s Kristem, jestliže někdo s Kristem duchovně zemřel a byl spolu s Ním duchovně pochován, tak to byla na prvním místě svatá Bohorodička, Jeho Matka, která je plná milosti. A ona je i naše Matka. Ježíš nám jí dává.

To, že jsi přijal Ježíše Krista za svého Pána a Spasitele, ještě neznamená, že jsi zralý křesťan. To je zatím jen duchovní mléko, to není tuhý pokrm kříže, jak o tom mluví apoštol Pavel. Jestliže on říká: „Moje děti, ve velikých bolestech vás rodím, dokud nebudete přetvořeni v Krista…“ (Gal 4,19), tak daleko více to platí o svaté Bohorodičce, o té, kterou dal Ježíš za Matku církvi, nám, mně i tobě.

Maria je opravdu plná milosti. A nejenom to. Je plná Ducha svatého. Panna Maria přišla k Alžbětě, pozdravila, a dům byl naplněn Duchem svatým. Jak se to projevilo? Zachariáš pronesl prorocké slovo o svém synovi Janovi a ten byl v lůně své matky naplněn Duchem svatým a stal se největším prorokem. I Alžběta prorokovala: „Odkud mi to, aby matka mého Pána přišla ke mně?“ Všimněme si, že Duch svatý se zde projevuje jako duch prorocký (srov. 1 Kor 12,11). A apoštol Jan, který stál pod křížem, napsal poslední knihu Bible, Apokalypsu, jedinou prorockou knihu Nového zákona. Zvlášť v dnešní apokalyptické době, ve které žijeme, máme přijímat Kristův testament na kříži. Pravá úcta k Panně Marii vede k jednotě s Ježíšem. Falešná úcta, jakou mají různí okultisti, kteří se maskují růženci a různými pobožnými obrázky, aby klamali duše, anebo ta, která je spojená s nějakými orientálními praktikami, meditacemi, ale schovává se za tuto úctu, je podvodem. Taková úcta je falešná. My máme mít k Bohorodičce pravou úctu, máme následovat Ježíše tak jako Ona: až pod kříž a až na kříž. Máme s Ním tvořit jednotu, být s Ním spoluukřižováni, a také máme vcházet do jednoty s Ním skrze tajemství křtu, jímž jsme byli ponořeni do Jeho smrti a dostalo se nám nového života.

Vzpomínám si jeden příklad: Někde v misiích se stalo, že jedno děvče bylo posedlé démonem a ten se projevoval mimořádnými schopnostmi. Například vyčetl ústy toho děvčete konkrétní hříchy lidí, kteří přišli do chrámu, a hlasitě je vykřikoval. Když z ní chtěli démona vyhnat, přišel biskup se skupinou kněží, před tím se modlili, postili, vzali spoustu svěcené vody, pronášeli různé exorcizmy…, všechno dělali podle předpisů. Dívka seděla přivázaná k židli. Kropili ji svěcenou vodou, modlili se… Bylo tam mnoho lidí, kteří se jenom dívali, ale i modlících se. Najednou se dívka zvedla i s židlí do vzduchu a démon skrze ni začal veřejně jmenovat hříchy každého z přítomných. Všichni se postupně vytratili, zůstal tam jenom biskup s kněžími. Čtyři hodiny dělali exorcizmus, potili se, modlili, přinesli i Svátost oltářní, obcházeli kolem dívky, vzývali Ježíšovo jméno…, ale nic nezabíralo. Snažili se ji stáhnout i s židlí na zem, ale nešlo to. Démon se jim vysmíval. Tu jednoho z kněží napadlo, protože to bylo brzy po vyhlášení dogmatu o Neposkvrněném početí v roce 1954, aby vzývali Neposkvrněné početí svaté Bohorodičky. Proto se obrátili na tu, která je neposkvrněně počatá, aby Ona pomohla v boji s démonem, který okupoval duši dívky. Okamžitě nastalo osvobození. Židle i s dívkou klesla na zem a démon vyšel. Dívka pak ještě žila několik let zbožným životem, ale zemřela ještě mladá.

To neznamená, že by Panna Maria byla mocnější než Pán Ježíš, ale že On nám ji dal za Matku a chce, abychom se jako děti na ni, na svou duchovní Matku obraceli. Ježíš je její prvorozený Syn a my jsme druhorození. V knize Zjevení je napsáno, že ďábel šel bojovat proti jejím duchovním synům a dcerám, proti těm, kteří mají svědectví Ježíšovo a zachovávají Boží přikázání.

V modlitbě „Zdrávas Maria“, kterou se modlí římští katolíci, řeckokatolíci a pravoslavní ji mají zformulovanou jinak, je jedna hluboká prosba: „Pros za nás hříšné nyní i v hodinu smrti naší.“ Kéž Bohorodička za nás nyní prosí! Ona je ta, která šlape ďáblovi na hlavu. Mezi ďáblem, tím pekelným hadem, a touto novou ženou Bůh ustanovil nepřátelství. Ona šlape na jeho hlavu. Je zajímavé, že na Golgotě viděl Ježíš učedníka, ale viděl i svou Matku. Tehdy řekl něco neobvyklého. Ve chvíli velkého utrpení, ve chvíli umírání, milovaný Syn říká své Matce: „Ženo…“ Kdo z nás by své matce řekl v takové situaci „ženo“? To má však svůj hluboký význam, protože v ráji Bůh řekl hadovi, ďáblovi: „Nepřátelství kladu mezi tebe a ženu…“ A Maria je ta nová žena, která má nepřátelství s duchem lži a smrti a šlape ďáblovi na hlavu.

„Pros za nás hříšné nyní i v hodinu smrti naší.“ V té chvíli budeme nejvíce potřebovat pomoc, ale i my se připravujme na ni každý den. Jak? Tak, že budeme mít skrze pravdivé pokání všechno v pořádku ve vztahu k Bohu i k lidem. Jen tak se budeme moci těšit na tu chvíli, kdy se setkáme s Pánem.

Stáhnout: Slovo otce patriarchy Eliáše na svátek nanebevzetí Panny Marie