Prožíváme radost z toho, že slavíme narození Ježíšovy i naší Matky.

Maria je nová Eva, nový začátek. Skrze první Evu přišel do lidstva hřích. Skrze Marii přišla spása. Ona je Neposkvrněné Početí. Ona jediná z lidí byla uchráněna dědičného hříchu už od chvíle svého početí. Eva chtěla být emancipována od Boha. Maria je naprosto závislá na Bohu: „Jsem otrokyně (dúlé) Páně!“ (Lk 1,38)

Dúlos – to není služebník, ale otrok. Maria je vzorem pokory. Ona není služebnice, ona je otrokyně Pána. To je rozdíl. Služebník odejde ze služby, když se mu něco nelíbí, ale otrok zůstává, nemá právo ani na svůj život, je vlastnictvím svého pána. Maria andělovi řekla: „Hé dúlé Kyriú…“ – „Jsem otrokyně Pána, ať se mi stane podle tvého slova.“ To znamená: „Já si nedělám nárok na svou vůli.“ A proto se mohla naplnit Boží vůle: „Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi.“ (J 1,14) Jak se to stalo? Duch svatý to učinil.

I my máme být otroky Páně skrze Jeho Přesvatou Matku, jak je to napsáno v žalmu: „Hospodine, prosím, já jsem tvůj otrok, otrok tvůj, syn tvé otrokyně.“ (Ž 116,16) Ano, máme být jejími duchovními syny a dcerami.

I skrze tebe chce Duch svatý působit. Je tu ale podmínka: Být otrok/otrokyně Pána? Polož si nyní otázky:

„Komu sloužím? Bohu, anebo ďáblu?“ Od toho pak dostanu svou odměnu.

„Komu sloužím? Svému egu?“ Pokud člověk slouží svému egu, pokud odhodí Boží zákony a Ježíšova přikázání i svůj rozum, tak je podveden duchem lži a pomalu jde cestou do záhuby, ať je to papež, kardinál, biskup, kněz, řeholník nebo vzorný katolík, evangelík či pravoslavný. Pokud se jeho pýcha nadýmá nade vším a vybírá si jenom to, co on sám chce, není svobodný, ale je otrokem hříchu. „Tedy komu sloužíš?“

Slova jedné písně říkají, že když budeme sloužit Hospodinu, požehná nám… Požehná, ale ne k našim svévolnostem. Požehná nám, abychom Mu mohli ještě více sloužit, ještě více Ho milovat, požehná naší misii, na kterou nás posílá, a také nám dá požehnání k tomu, abychom využili drahocenný čas pro svou vlastní duši. Svatý František Saleský říká: „Jedna duše je dost velká diecéze.“ A já jsem k tomu vždycky dodával: „Sv. Františku, chtěl bych tě doplnit: ‚nejprve ta moje‘.“ To je svatý egoizmus. Úsilí o svatost má každý začít sám od sebe. Pak bude platit: „Miluj bližního jako sám sebe.“ Když totiž sebe nemiluji, když v mém srdci není Boží království, tak jak je můžu předávat druhým. Co nemám, to nedám. I přísloví říká: „Slova povzbuzují, příklady táhnou.“ Svatý Pavel napsal v listě Korintským: „Litera zabíjí, ale Duch dává život.“ (2Kor 3,6) Můžeme se naučit nazpaměť i celé Písmo svaté, můžeme umět citovat všechny církevní otce, ale pokud nebudeme spojeni s Duchem svatým, nebude v nás Boží život ani Boží síla! Proto je nutné otevřít se Duchu svatému. A sám Ježíš pověděl: „Co dává život, je Duch, tělo samo nic neznamená. Slova, která jsem k vám mluvil, jsou Duch a jsou život.“ (J 6,63)

Až jednou budeme stát před Božím soudem, bude nám promítnuto, že Bůh měl s každým z nás své plány. Je však mnoho těch, kteří jdou svou cestou a bojkotují Boha. Bůh chce použít každého z nás k záchraně nesmrtelných duší, ale pokud se nenaučíme poslušnosti víry, budeme snad jen k jednorázovému použití jako Samson svévolník. Takových Samsonů je dnes mezi křesťany hodně, i Jonášů…

Největším příkladem k následování Ježíše je pro nás Jeho Matka, Přesvatá Bohorodička, která řekla: „Jsem otrokyně Pána…“ řecky: „Hé dúlé Kyriú“, i za cenu že jí hrozila smrt. Ženu nebo dívku, která byla těhotná a neměla manžela, měli totiž podle zákona ukamenovat.

Maria je blahoslavená, protože uvěřila, co jí bylo řečeno od Pána! Nemožné se stalo možným pro její víru. Skrze Ducha svatého se v ní Slovo Boží stalo Tělem (J 1,14).

V hodinu Kristovy smrti stála v dokonalé duchovní jednotě pod Jeho křížem. Věřila: „A třetího dne vstane!“

„Když Ježíš spatřil matku a vedle ní učedníka, kterého miloval, řekl matce: ‚Ženo, hle, tvůj syn!‘ Potom řekl tomu učedníkovi: ‚Hle, tvá matka!‘ V tu hodinu ji onen učedník přijal k sobě.“ (J 19,26-27)

Ježíšova poslední vůle těsně před smrtí vůči církvi, kterou zastupoval Jan, byla předání své matky: Ten učedník ji přijal do svého nejvlastnějšího, eis ta idia – do sebe (J 19,27).

Bůh nám dal zaslíbení: „Dám vám nové srdce a nového ducha.“ (Ez 36,26) Tím novým neposkvrněným srdcem je Maria, a ji nám dal skrze Ježíše na Golgotě. Nového ducha nám dal v den Letnic.

Všimněme si slova učedník: „Ježíš spatřil toho učedníka… řekl učedníkovi… učedník ji přijal.“ Tedy, kdo není Ježíšovým učedníkem, bude se mu asi zdát Ježíšův požadavek nerozumný (duchovní přijetí matky Ježíšovy vystihuje sv. Ludvík Grignion z Montfortu ve svých spisech). Tedy je třeba vírou přijmout Marii.

Církev je postavená na dvanácti sloupech – apoštolech. Kde byly tyto sloupy v hodině Ježíšovy smrti? Reprezentoval je jenom jeden z apoštolů – Jan.

On reprezentoval ostatní apoštoly i celou církev. Proto se i ty postav pod kříž, jsi-li opravdu učedníkem. Podívej se Ježíši do tváře a přijmi Jeho testament. Ne jenom formálně, ale upřímně, přesně tak, jak to chce Ježíš. Nic víc a nic míň. Tento testament máme přijímat denně.

V knize proroka Ezechiela jsou napsaná tato slova: „Dám vám nové srdce a do nitra vám vložím nového ducha. Odstraním z vašeho těla srdce kamenné a dám vám srdce z masa.“ (Ez 36,26) Kdo to říká? Hospodin. On je ten, kdo koná tuto duchovní operaci. Nikdo jiný. A z naší strany vyžaduje to, co udělal učedník. On ji přijal „eis ta idia“, to znamená do svého nejvlastnějšího, do svého nitra. To je někde tam, kde se rozděluje duše od ducha. Tedy první otázka je: „Přijal jsi už Ježíšův testament?“ A pak následuje druhá otázka: „Blahoslavíš Přesvatou Bohorodičku?“ Maria řekla: „…od této chvíle budou mne blahoslavit všechna pokolení…“ (Lk 1,48) To je Boží slovo. Jak je ale možné, že někteří křesťané se rouhají a urážejí svatou Bohorodičku? Dokonce někteří slavní křesťanští spisovatelé ji přirovnávají k démonům. To je hrozné rouhaní. Jestliže opravdu milují Ježíše, jak mohou nenávidět a očerňovat Jeho Matku? Maria není Bohem, ale jenom člověkem, ale člověkem omilostněným. Je skutečně Bohorodičkou. A navíc, Ježíš nám ji dal ve chvíli své smrti za Matku. Každý z nás ji má nejenom uctívat, ale také přijmout. Máme ji jako Matku poslouchat a následovat. Ježíšovými slovy: „Ženo, hle, tvůj syn!“ vlastně nastává duchovní adopce. Jako by Ježíš říkal: „Ano, to je tvůj syn, tvá dcera, ode dneška se o něho (o ni) postarej. Chraň ho, aby neupadl do hříchu, aby ho ďábel neoklamal.“ A slovech určených učedníkovi: „Hle, tvá matka!“ je uvedeno, že on ji s vírou přijal do svého nejvlastnějšího – eis ta idia. Proč je to potřebné? Ona je totiž ta komůrka, ve které se máme setkávat s Bohem. Ona je ta půda, která přináší stonásobnou úrodu, není jako ta skalnatá půda, to kamenné srdce, kde símě Božího slova, i když vzroste, hned uschne, ani jako půda, kde trní Boží slovo hned udusí. Maria je ta země, kde je ukrytý poklad. Tím pokladem je Ježíš. Kdo opravdu uctívá Ježíšovu Matku, ten má i poklad – Ježíše. Je to Ježíšova poslední vůle na kříži, abychom ji přijali. „Skrze Marii k Ježíšovi!“ – bylo heslem sv. Ludvíka z Montfortu.

V národě se říkává: „Jaká matka, taková Katka.“ Tedy, jaká je matka, taková je i dcera. Zvláště ženy v dnešní době by měly usilovat, aby nebyly Evami, ale aby se staly dcerami Mariinými, aby tak, jako ona bojovaly za spásu nesmrtelných duší. Svatý Jan pod křížem prožil své nekrvavé mučednictví. On jediný z apoštolů nezemřel mučednickou smrtí. Bylo už zbytečné, aby potvrzoval své svědectví krví jako ostatní. On Ježíše nezapřel už tenkrát na Golgotě.

Kéž bychom i my byli takovými apoštoly, svědky, jakým byl učedník Jan, který přijal Ježíšovu Matku. On se stal také prorokem a napsal pro nás knihu Zjevení – Apokalypsu, kterou mu Ježíš zjevil na ostrově Patmos.

Dnes působí duch antikrista a mění myšlení do takové míry, že lidé nerozlišují dobro a zlo. Nepřátelé Krista už ubili duchovní život. Ubili Ježíše v lidských duších. Ale Ježíš vstane! Také církev vstane! Nastane duchovní vzkříšení. Jak se to stane? Duch svatý to učiní. Nikdo jiný. Skrze koho? Skrze Přesvatou Bohorodičku, která řekla: „Jsem otrokyně Pána“, skrze muže a ženy, kteří přijmou Ducha Kristova, kteří jsou vpravdě maličcí, vpravdě pokorní a kteří přijali Marii tak jako Jan pod křížem.

Oni budou mít Mariin charakter – budou poslouchat Boha a šlapat na hlavu pekelnému hadu. Budou bojovat proti herezi, proti lži a duchu smrti, hlásat Pravdu – živého Krista – a Jeho následovat, protože jenom v Něm je spása. V nikom jiném.

Stáhnout: Slovo otce patriarchy Eliáše na svátek narození Panny Marie