Drazí biskupové a kněží,

 

každému z vás je jasné, a s každým novým dnem stále jasnější, že papežský úřad okupuje člověk, který na sebe stáhl mnohonásobnou anathemu za veřejnou vzpouru proti Bohu i proti Božím přikázáním. Bergoglio boří všechny základy katolické víry, a navíc se provokativně zasvětil satanu v Kanadě pod vedením čaroděje. Jeho cesta je nejen prosazováním žehnání homosexuálních svazků, ale i zneužíváním církevní struktury, spojené s absolutní poslušností, k převádění církve Kristovy na synagogu satanovu. Žádný papež nenechal před sebou tak okázale vytrubovat, že je zástupcem Krista na zemi a nástupcem apoštola Petra, jako tento Jorge Bergoglio. A přitom ani zástupcem Krista, ani nástupcem apoštola Petra není. On prosazuje a legalizuje největší hereze a zločiny. Na to, aby to každý poznal, nepotřebuje vyšší teologické vzdělání. Realitu jeho apostaze vidí i prostý věřící, a dokonce i mnohý nevěřící.

 

Vy upřímní se ptáte: Co máme dělat, jak máme postupovat v této situaci sede vacante?

 

Byzantský katolický patriarchát, který je hlasem volajícího na poušti, vám předkládá několik orientačních bodů, jak postupovat:

 

1) Pravověrný biskup by měl ve své diecézi dosadit na klíčová místa pravověrné kněze.

 

S těmito kněžími by měl sestavit obrodný program, který by měli za úkol realizovat.

 

2) Tito biskupovi důvěrníci by měli mít v každém děkanátu alespoň 2-3 kněze, se kterými by byli v úzkém kontaktu, a spolu s nimi by promysleli strategii duchovní obrody v konkrétních farnostech.

 

3) Je třeba, aby si pro lepší orientaci rozdělili kněze do několika skupin: Jednak na ty, kterým skutečně leží na srdci spása nesmrtelných duší a vnímají stav církve pravdivě. Pak na kněze, kteří mají dobrou vůli, ale jsou zmanipulováni lživou církevní atmosférou, takže jsou do určité míry paralyzováni. A pak na kněze, kteří jsou neústupní v boření církve a tvoří bytostnou jednotu s Bergogliovým duchem. Ti bývají zvlášť aktivní a dovedou se v celé diecézi rychle sjednotit jako smečka vlků, aby zmanipulovali zvláště střední vrstvu kněžstva.

 

4) Upřímní kněží si pak musí ve své farnosti rovněž najít skupinu mužů, alespoň tři, a zavést systém učednictví. Je třeba, aby se s učedníky setkávali alespoň jednou za týden a nejméně jednu hodinu se s nimi modlili. Pak mohou řešit akutní problémy, které doléhají na ně i na ostatní věřící. Toto akční centrum by bylo zároveň v polomrtvých farnostech zdrojem duchovního probuzení. Učedníci by pak měli vést bratrská společenství v neděli po domech.

Tato základní skupina ve farnosti, tedy základní buňka obrody, musí mít svůj program.

 

a) Svatá hodina

Základem je, aby se každý snažil zachovávat denně jednu hodinu modlitby, a to především tzv. svatou hodinu od 20 do 21:00. Pokud možno, ať se modlí s celou svou rodinou, anebo aspoň s některým členem své rodiny. Ve svaté hodině je vhodné se modlit od pondělka do středy růženec, vyznávat hříchy, přednášet díky a prosby a také zpívat. Ve čtvrtek je vhodné rozjímat o utrpení Páně podle křížové cesty a v pátek nad posledními Kristovými slovy z kříže. V sobotu a v neděli je nejlépe rozjímat o tajemství Kristova vzkříšení.

 

b) Svěcení neděle

Je třeba obnovit svěcení sedmého dne, dne Kristova vzkříšení. Ideální je už od 5 do 7:00 rozjímat o tom, co se stalo v den Kristova vzkříšení ráno, i o dalších událostech souvisejících s Kristovým vzkříšením. V 8:00 nebo 8:30 je optimální začít rozjímání o pravdách vztahujících se k seslání Ducha svatého na apoštoly.

Dopoledne by se věřící měli účastnit svaté liturgie, kterou slouží pravověrný kněz. Kde to není možné, mohou ji prožívat duchovně.

 

5) Duchovní náplň obrodné cesty

Na první místo je třeba postavit základní pravdy víry. Kněží ať si vyčlení jeden a půl dne k polořeholnímu životu, tedy k bratrskému společenství. V tomto čase je prostor, aby se kněží aspoň tři hodiny modlili, a navíc věnovali ještě jednu hodinu rozjímání nad Božím slovem, které mají v neděli zvěstovat věřícím. Zároveň je zde prostor pro vzájemné povzbuzení a vytváření duchovní kněžské jednoty osob zasvěcených Bohu. Pak budou vnímat potřebu týmové práce na záchraně a obnově duší v jim svěřeném regionu. V tomto bratrském společenství si také předají zkušenosti i program, jak má každý z nich formovat učedníky ve vlastní farnosti. V neděli, v den Páně, se pak členové jedné nebo několika živých buněk scházejí po domech, tedy jde o založení a růst domácí církve. Jádrem duchovního probuzení má být kněžské společenství, které se setkává každý týden, nejlépe od neděle večera do úterka do oběda, po němž se rozjíždějí.

 

6) Co je duchovním pokrmem pro kněžské společenství a pro domácí církev? Je třeba jasnou vizi, jasný program. Kněží mají hlásat evangelium spásy, to znamená ukázat na realitu hříchu v současnosti, na realitu novodobých závislostí a otroctví a jak se preventivně chránit, popřípadě tomu, kdo se už dostal na šikmou plochu, zavčas s láskou nabídnout východisko. Především je třeba postavit do centra Ježíše a Jeho vykupitelskou smrt na kříži, která je centrem naší spásy, a neustále tento základ zdůrazňovat. Rovněž je nutno zdůrazňovat nejpodstatnější reality, které se nás bytostně týkají a na které se zapomíná, a to je smrt, Boží soud a věčnost. Každý musí být veden k zaměření na cíl, kterým je věčný život. Také si musí být vědom nebezpečí, které mu hrozí, a to je ztráta věčného života a věčné zavržení v pekle.

 

Nemělo by se také opomínat ukazovat na vzory pravdivých hrdinů, kterými jsou svatí mučedníci a světci.

 

Kněží, ale pak i jejich učedníci, by měli mít v hlavním programu spolu s modlitbami i to, jak prakticky realizovat následování Krista a vtělovat Kristova horská přikázání do života, protože evangelium je třeba žít, nestačí o něm jen mluvit. Podstatou evangelia je ztrácet svou duši pro Krista a pro evangelium.

 

Máme být denně připraveni na smrt, jak nás vybízí Pán Ježíš. To znamená, že máme být v milosti Boží a nesmíme mít na duši těžký hřích.

 

Věřící, kteří prožijí obrácení a přijmou praktický styl následování, budou pak schopni sami dělat evangelizaci mezi čtyřma očima, a to v rodině, mezi svými přáteli, známými, spolupracovníky, takže bude platit: ovce plodí ovce a pastýř má za úkol vést a pást své stádo, chránit ho od bludů a herezí, které ohrožují duše a také jim podávat zdravé učení, tedy vést je na dobré pastviny.

 

7) Co by měl dělat biskup jako hlavní pastýř?

a) Biskup se skupinou věrných kněží by měl promyslet aktuální pastýřské listy, v nichž by systematicky vysvětloval současnou situaci, aby věřící měli zdravou orientaci. Vždy, když nastane duchovní probuzení, tedy život, nastane boj, vzniknou problémy. Pokud je církev mrtvá, je falešný pokoj. Duch bergogliánské sekty je mimořádně aktivní a zákeřný. Bránit pravdy víry znamená postavit se i proti herezím, a to už se bez boje neobejde.

 

b) Biskup ať přestane zmiňovat v liturgii neplatného papeže a vyzve kněze, aby činili totéž.

 

c) Pokud by z Vatikánu, tedy skrze nuncia, bylo pravověrnému biskupovi zasláno oznámení, že má přijmout vatikánskou vizitaci, ať ji radikálně odmítne. Pokud by dostal z Vatikánu dekret, že „Svatý otec“ ho vybízí, aby uvolnil diecézi pro Vatikánem jmenovaného nástupce, ať se takovému příkazu v žádném případě nepodřizuje. Vyšel už z pod prokletí, anathemy, tedy z podřízenosti apostatickému Vatikánu s neplatným papežem a bylo by sebevražedným krokem se pod ni vracet.

 

d) Ať pokračuje v programu obrody diecéze, tedy kněžstva, semináře i farností.

 

e) Pravověrný biskup není vázán žádnou povinností opustit diecézi ve věku 75 let. Ať zůstane tak, jak tomu bylo v Tradici církve před reformou Pavla VI., až do smrti. Jinak by dal pod falešnou poslušností prostor nezákonnému Bergogliovu likvidátorovi. Ten má za cíl trhat a likvidovat Boží stádo. V žádném případě ať se pravověrný biskup nepodřizuje nařízením heretika a jeho sekty, která okupuje Vatikán.

 

f) Naopak, ať se biskup sjednotí s ostatními pravověrnými biskupy v daném národě a požádají místní vládu, aby přerušila diplomatické styky s Vatikánem z důvodu, že Vatikán už není katolický a nemůže reprezentovat pravdivé katolické učení ani víru. Boří samu její podstatu a prosazuje program, který je danému národu ke škodě. Ideologie bergogliánské sekty je destruktivní, proticírkevní i protispolečenská.

 

g) Otázka biskupské konference:

Pokud biskupskou konferenci ovládá stoupenec Bergoglia, jednotliví biskupové ať se od této konference oddělí. Ideální je, aby tato konference Bergogliova stoupence sesadila a celá biskupská konference přijala nový program, a to program obrody v daném národě.

 

h) Biskup by měl rovněž tvořit bratrské společenství, pokud možno s dalšími 2-3 biskupy. Pokud to není možné, tak s několika věrnými kněžími ve své diecézi.

 

Drazí biskupové a kněží, musíte každopádně začít s duchovní obrodou. Bergogliánský Vatikán se nezadržitelně řítí do propasti. Nezačnete-li co nejdřív, strhne vás s sebou.

 

 

Stáhnout: Instrumentum laboris pro biskupy a kněze v době, kdy papež na sebe stáhl anathemu (12. 11. 2023)