Christos Voskres! Voistinu Voskres!

Drazí bratři a sestry,

dnes si všichni my, kteří jsme byli ve křtu duchovně sjednoceni s Kristem, připomínáme Jeho slavné vzkříšení. Tomuto vítězství nad smrtí předcházelo na Velký pátek drastické mučení při bičování, ponižující a bolestná cesta na krutou smrt a Ježíšovo tříhodinové umírání na potupném kříži. Boží Syn přijal naši lidskou přirozenost kromě hříchu. Na kříži vzal na sebe všechno zlo, které plodí dědičný hřích – všechno zlo, které z tohoto ložiska zla v nás vychází, a nakonec zlomil i sám kořen zla. Písmo ho nazývá soma hamartolón, tělo hříchu, starý člověk. Ložisko zla, spojené s naším egem, je duchovní, ale skrze sebeklam ovlivňuje i náš rozum a vůli. V našem těle působí disharmonii a nakonec je i příčinou fyzické smrti. Hřích činí člověka nešťastným a nešťastnými činí i celé národy. To vidí dnes každý, kdo má otevřené oči. Všechny války, mučení, tyranie, cynismus, vraždy, zločiny, to vše vychází z otráveného nitra člověka, z této duchovní temnoty, za níž je duch lži a smrti – ďábel. Boží Syn proto přišel na svět a stal se nám podobným, aby vzal na sebe spravedlivý trest za všechno zlo, které z nás vyšlo, které nás znečišťuje a drží ve svém područí, či dokonce v duchovním či duševním otroctví. Bůh stvořil člověka k svému obrazu. Člověk má nesmrtelnou podstatu, kterou je náš duch. Jsme jakoby oblečeni do živé hmoty, která tvoří lidské tělo. Smrt ukončí fyzický život, ale duch je nesmrtelný. Náš duch touží po věčném štěstí, po věčné lásce, která je jedině v Bohu. Uvědom si, že od věčnosti jsi byl v Boží mysli. Z nezištné lásky ti Bůh dal existenci a z lásky dal za tebe sám sebe ve svém Synu, který se stal člověkem, a na kříži se za tebe obětoval, abys ty, který v Něho věříš, nezahynul, ale měl život věčný.

Když trpící Ježíš po tříhodinovém boji na kříži, kde svou smrtí přemohl smrt a hřích, byl vložen do kamenného hrobu, židovská velerada žádala, aby římští vojáci hlídali hrob. Ježíš totiž už dříve předpověděl svou smrt, ale také jasně řekl, že třetího dne vstane z mrtvých. Proto ti, kteří Ježíše Krista odsoudili na smrt, žádali po římském vladaři, aby stráž hlídala hrob, aby prý ho jeho přátelé neukradli a neřekli, že byl vzkříšen. Hlídat hrob nemuseli. Ježíšovi učedníci byli v tak hlubokém smutku a bolesti, že když Ježíš skutečně vstal, jak předpověděl, ani přes svědectví mnohých nevěřili. Prvním svědkem, že hrob je prázdný, a také prvním svědkem, který ohlašoval vzkříšení Spasitele, byla Marie Magdaléna. Apoštolové, kteří ve strachu očekávali pronásledování, byli doslova zabarikádováni za zamčenými dveřmi. Nejprve Magdaléna a brzy nato i další ženy bušily na dveře a volaly: „Hrob je prázdný!“ Vracely se k nim několikrát a svědčily: „Setkaly jsme se s Pánem!“ Apoštolové jim ale nevěřili. Petr s Janem se vydali ke hrobu, aby zjistili, co se ve skutečnosti stalo. První přiběhl ke hrobu Jan, ale dovnitř nevešel. Kámen byl odvalen a stráž tam už nebyla. Proč? Totiž ještě před úsvitem přišly ke hrobu Magdaléna a Maria, matka apoštola Jakuba, a tehdy tam ještě vojáci byli. Pak ale, jak svědčí obě ženy, se v momentu ukázala mimořádně silná zář a v ní Boží anděl. Dotkl se kamene a ten od hrobu přímo odskočil na dva či tři metry. Stráže se zmocnila smrtelná hrůza, někteří dokonce odhodili i zbraně a všichni utekli. Anděl řekl ženám: „Vy se nebojte. Vím, že hledáte Ježíše Krista ukřižovaného, není zde, byl vzkříšen.“ Pak anděl zmizel. Zůstal už jen prázdný hrob a odvalený kámen. Spasitel nejenže vstal svou božskou mocí z mrtvých, ale On byl i proměněn. Jeho duch opustil v hodinu smrti Jeho hmotné tělo, ale v noci ze soboty na neděli se znovu do tělesné schránky, která ležela v hrobě, vrátil. Fyzické tělo bylo proměněno v tělo duchovní, které už nepodléhá hmotným zákonitostem. Ježíš se svým duchovním tělem prošel zapečetěným kamenným hrobem, a to v naprostém tichu.

Když nastal večer, k apoštolům přiběhli dva učedníci, kteří odpoledne vyšli z Jeruzaléma do Emauz a po cestě se setkali se vzkříšeným Ježíšem. Jeden přes druhého nadšeně svědčili, že viděli Pána.

Ještě nestihli dokončit své svědectví, a tu všichni vidí, že mezi nimi uprostřed místnosti stojí zářící postava. Apoštolové se zděsili a byli plni strachu, protože se domnívali, že vidí ducha. Někteří od úleku jako by ztratili řeč. Jen se dívali široce otevřenýma očima na zářící postavu vzkříšeného Ježíše. Ježíš stál mezi nimi a zděšeným učedníkům říká: „Pokoj vám. Proč jste tak zmateni a proč vám takové věci přicházejí na mysl?“ Někteří apoštolové sklopili zrak. Pán k nim milosrdně vztáhl ruce a řekl: „Podívejte se na mé ruce a nohy, vždyť jsem to já. Dotkněte se mě a přesvědčte se. Duch přece nemá maso a kosti, jak vidíte na mně.“ Povzbuzeni jeho slovy osmělili se a hleděli na rány v Jeho rukou a nohou. Ano, jsou to rány od hřebů, jimiž byl Pán přibit na kříž. Je to On, jejich ukřižovaný Pán. Ale jak je možné, že tu teď stojí mezi nimi živý? Když tomu ještě pro samou radost nemohli uvěřit a jen se divili, řekl jim: „Máte tu něco k jídlu?“ Podali Mu kus pečené ryby a plást medu. Pán před nimi pojedl. Jejich srdce se naplňovalo stále větší jistotou a radostí. Už se neobávali, že vidí pouze ducha. Ano, je to opravdu On, jejich Mistr, kterého před třemi dny tak bolestně ztratili. On, znovu živý mezi nimi. Jakoby jim spadl ten nejtěžší balvan ze srdce. Ježíš žije! On je tu s námi! Tehdy jim Ježíš řekl: „To jsem měl na mysli, když jsem byl ještě s vámi a říkal vám, že se musí naplnit všechno, co je o mě psáno v zákoně Mojžíšově, prorocích a žalmech. Vzpomeňte si, že jsem to třikrát předpověděl.“ V srdcích apoštolů se probudila upřímná a velká lítost. Tehdy jim Ježíš otevřel mysl, aby porozuměli Písmu a řekl: „Tak je psáno: Kristus bude trpět a třetího dne vstane z mrtvých; v jeho jménu se bude zvěstovat pokání na odpuštění hříchů všem národům, počínajíc Jeruzalémem. Vy jste toho svědky.“ Když Ježíš, jak přišel, tak i odešel, ač dveře byly zavřeny, zůstala apoštolům malá připomínka, a to kosti z pečené ryby, kterou před nimi pojedl.

Událost vzkříšení, kterou si dnes křesťanský svět připomíná, chceme prožít hlouběji, a to i v této liturgii, anebo i zvláště dnes doma ve svaté hodině. Nejde jen o vzpomínku, Ježíšovo vzkříšení se bytostně týká každého z nás. Je spojeno s naším životem i s naším budoucím životem a s naší spásou. Skrze křest a víru jsme duchovně sjednoceni s Kristem. Dnes máme bytostně, vnitřně prožít osobní setkání s Kristem vzkříšeným. On je tentýž včera, dnes i navěky. Je tu se mnou. On řekl: „Já jsem s vámi po všechny dny vašeho života.“ To, že si to neuvědomujeme a zapomínáme na to, je jiná věc, ale tato pravda stále platí. Kdykoliv můžeme vírou, kterou se sjednocujeme s Bohem, vejít do osobní hluboké jednoty s Ježíšem, zvláště když přijde těžká zkouška nebo pokušení. Tam mnohdy až bytostně zakusíme realitu, že Pán je s námi.

Co se týče svaté liturgie a svatého přijímání, Ježíš říká: „Kdo jí mé tělo a pije mou krev, přebývá ve mně a já v něm.“ Dej Mu své hříchy pod Jeho kříž, pod moc Jeho krve, dej Mu celou svou minulost i budoucnost a vejdi do vnitřní jednoty s Ním. On je tvůj Spasitel, On je pravý Bůh, Bůh z Boha, Světlo ze Světla. Těm, kteří Ho přijali, dal moc stát se Božími dětmi. Ano, skrze víru se stáváme Božími dětmi, dědici Božího království. Je třeba Ježíše přijmout a zůstávat s Ním.

Na závěr jen kratinký příklad živé víry, skrze kterou Ježíš dává i v největším utrpení hluboký pokoj, jaký svět dát nemůže. Stalo se to tento měsíc v noci z 1. na 2. března. V jednu hodinu dvacet minut raketa zasáhla patrový dům. V jednom z bytů zde žila mladá rodina. Během několika sekund byla mladá matka s asi půlročním chlapečkem pohřbena v sutinách. Manžel, který spal v dětském pokojíku s tříletou dcerkou, zůstal i s ní bez úrazu živý. Dva dny po této události manžel vydává svědectví, které je důkazem jeho hlubokého zakořenění v Ježíšově slově: „Já jsem vzkříšení a život. Kdo ve mě věří, i kdyby zemřel, bude žít.“ Říká: „Já jsem dostal odpověď, jasnou odpověď v nitru, proč je to tak, proč si Pán nevzal nás všechny. My jsme často hovořili o tom, aby nás Pán jednou vzal k sobě společně. Ale nestalo se tak. Já jsem pochopil, že ona byla připravena a Ježíš si ji vzal. A já jsem nebyl ještě připraven. Nebyl jsem připraven. Ona se mě často ptala, bylo to pro ni velmi důležité, silně to prožívala, jak je na tom po duchovní stránce, jak je na tom před Bohem.“

Z tohoto svědectví vyplývá i otázka pro mě: Jak jsem na tom já před Bohem? Jaká je moje víra a jaký je můj vztah k Ježíši?

Drazí naši věřící, vy jste si uchovali pravověrné učení, které církev hlásala po celých 2000 let. Dnes, bohužel neplatný papež František věroučnou konstitucí Fiducia supplicans spasitelné učení ruší. Tím ruší i základ pravdivého vztahu ke Spasiteli i bezpečnou cestu spásy, po níž jdeme skrze víru a pokání. Vy jste přinesli mnoho obětí, abyste si uchovali tento vzácný poklad víry. Vy dokonce vydáváte svědectví, a to jak v Česku, tak na Slovensku, čtyřikrát do roka, na několika místech na manifestacích pod heslem „Obnova rodiny – vzkříšení národa.“ Manifestace bývá pravidelně i na velikonoční pondělí. Možná si myslíte, že nemají až tak velký význam. Ale není to tak. Ježíš zaslíbil: „Víra je to, co přemáhá svět.“ Tento kousíček kvasu v pravý čas prokvasí mnohé a bude prostředkem k obrodě našich slovanských národů. Vy svou věrností Ježíši Kristu udržujete živý paprsek světla, který jednou mocně zazáří a rozlije světlo Boží milosti nad národy. Zůstaňte věrni Kristu i ve všech zkouškách, ale buďte připraveni, protože Pán může náhle, tak jako zmíněnou matku s malým dítětem, náhle odvolat k sobě i některého z vás. Proto si klaďte otázku: Jaký je můj duchovní život? Jak jsem na tom dnes před Bohem? Jsem připraven?

Christos Voskres!

Stáhnout: Pastýřský list na Velikonoce 2024