Dnes si připomínáme Kristovo slavné vzkříšení. Vraťme se ale k předcházejícím dvěma dnům. V pátek Ježíš podstoupil velké utrpení a nakonec smrt na kříži. Pod křížem stála Ježíšova matka. Josef z Arimatie požádal Piláta o dovolení sejmout mrtvé Ježíšovo tělo z kříže. Pilát svolil. Ježíšovo mrtvé tělo pak položili matce na klín. S láskou se dotýkala Jeho ran a znovu prožívala hlubokou bolest. Pak následoval tichý pohřeb. Nedaleko odtamtud byla zahrada a v ní ve skále vytesán hrob. Zde uložili Ježíšovo mrtvé tělo. Ženy a malá skupinka věrných, kteří byli přítomni pohřbu, se pomalu rozcházejí.

Přichází sobota. Velekněží si vyžádali od Piláta, aby vojáci zapečetili hrob a hlídali ho. Den končí, slunce zapadá, nastává historická noc.

V zahradě Josefa z Arimatie je posvátné ticho, jen olivové listí v nočním vánku šepotá. Vojáci, kteří v noci ze soboty na neděli hlídají Ježíšův hrob, si rozdělali oheň a obcházejí před vchodem do hrobu. Na nebi svítí stříbrný měsíc a množství hvězd, které tuto noc mimořádně jasně ozařují oblohu, jako by celá obloha zvěstovala mimořádnou událost. U Ježíšova hrobu pozvolna dohořívá oheň, při kterém se zahřívá vojenská stráž.

V temném kamenném hrobě leží mrtvé Ježíšovo tělo zabalené do plátna. Je naprosté ticho… Ježíšovo tělo nejeví ani nejmenší známky života. Pokrývá je smrtelná bledost, všechny rány jsou dosud otevřeny.

Co se děje v duchovní oblasti? Po Ježíšově smrti Jeho duch sestoupil z Otcových rukou do místa zvaného šeol neboli podsvětí. Na tomto místě zlomil vládu padlého anděla, který držel v zajetí duše spravedlivých zemřelých.

Teď Ježíšův duch vychází z podsvětí a zůstává před svým umučeným tělem položeným v temném kamenném hrobu. Byla to Bohem určená hodina v této svaté noci, když se v hrobě náhle rozjasnilo. Jemné andělské ruce svinují šátek, kterým byla zahalena hlava, a kladou jej stranou; stalo se to zázračně. Myriády andělů teď soustředí svůj pohled na jediné místo ve vesmíru: na hrob, kde leží mrtvé tělo Božího Syna. Najednou, v úplné tichosti a skrytosti, přichází ten proroky a Ježíšem předpovězený moment. Hrob naplňuje nepředstavitelně silné světlo. Bůh zasahuje svou všemohoucností. Ježíšův duch vstupuje do Jeho mrtvého těla. Ježíšovo Srdce začíná znovu bít, jeho svatá Krev opět koluje v Jeho žilách. Kristovo tělo se probouzí k novému životu. Nevstává, jako se zvedá z lůžka probuzený člověk. Jeho vzkříšené a oslavené tělo prochází plátny tak, jako prochází sluneční paprsek sklem. Plátěné pásy, které ho vázaly, se při tom ani nepohnuly; tak je později nalezli i apoštolové Petr a Jan.

Tento největší zázrak se stal zásahem všemohoucnosti Boha, který z ničeho stvořil celý vesmír, všechny hvězdy, galaxie i naši zem, která je jen jako hořčičné zrnko ve vesmíru. Všemohoucí Bůh teď působí i zde – Ježíšovo svaté, katy rozdrásané tělo, je nyní zcela proměněno a oslaveno! Zůstalo hmotné, je možné se ho dotýkat, a přece je zároveň i duchovním. Prostor ho již neomezoval, proto mohlo měnit místo rychlostí myšlenky bez jakýchkoliv překážek hmotných zákonitostí. Přestala tíže, tělo nepodléhalo přírodním zákonům, mohlo projít skalním hrobem právě tak snadno jako později zavřenými dveřmi. Bylo viditelné jen tomu, komu se chtěl vzkříšený Pán sám zjevit. Jeho vzkříšené a proměněné tělo už nepotřebovalo spánek ani potravu, ačkoli ji mohlo přijímat. Nemohlo trpět ani umírat, zářilo krásou a velebností, kterou však mohlo před kýmkoli skrýt. V okamžiku byly zhojeny všechny rány – jen pět největších si náš Spasitel ponechal. Rány na rukou, nohou a v boku září – už nebolí ani nekrvácejí, zůstaly jako svědectví bezmezné Ježíšovy lásky… Jsou důkazem, že v této svaté noci vstalo totéž tělo, které na Velký pátek na kříži dokonalo. Jsou mimořádným svědectvím velkého vítězství, které dobyl Spasitel nad smrtí a ďáblem. Dojemně vypravují o nekonečné lásce Božího Syna k padlému lidstvu. Tyto svaté rány jsou zdrojem odpuštění pro každého kajícího hříšníka.

Přítomnost vzkříšeného Spasitele naplňuje anděly a svaté nekonečnou radostí a štěstím. Z Ježíšova pohledu září nekonečná Boží velebnost a štěstí: Spása je dokonána! Cesta do náruče Otcovy je otevřena. Každý, kdo uvěří a bude pokřtěn, dostane účast na Kristově vzkříšení!

S hlubokou vděčností hledí zástupy andělů a svatých k nebesům, k trůnu Kristova milovaného Otce a z jejich srdcí plynou vroucí slova žalmu: „Nedopustil jsi, aby Tvůj svatý zakusil porušení.“ (srov. Ž 16,8-11)

Tyto tisíce starozákonních svatých, které Spasitel vysvobodil z vězení podsvětí – z šeolu – hledí s úžasem na tento veliký zázrak. S vděčností zpívají jásavou píseň: „Hoden jest Beránek, ten, jenž byl zabit, aby dostal moc i bohatství a moudrost i sílu a čest a slávu a chválu!“ (Zj 5,12).

Živý vzkříšený Pán se svým oslaveným tělem, které už nepodléhá přirozeným zákonitostem, prochází kamenným hrobem. Kámen se ani nepohnul, jediná pečeť nebyla porušena, na stromech se nehnul ani lístek. Žádné lidské ucho nezaslechlo, žádné lidské oko nespatřilo, jak se v hloubi zavřeného hrobu dokonalo toto přepodivné vítězství nad smrtí! Vojáci dále hlídají zapečetěný hrob, ale ten už je prázdný… Ani je nenapadlo, že jen několik kroků od nich vykonal Bůh největší zázrak světových dějin! Smrt je přemožena! Ježíš je Vítěz! Moment vzkříšení potvrdil, že Kristovo evangelium je pravda a že Kristus je pravý Bůh.

Právě v tomto čase Ježíšova Matka setrvávala na modlitbách, nespala. Vždyť nastává třetí den po Ježíšově smrti. Den, na který Pán zaslíbil své vzkříšení! Hluboká bolest, kterou prožila, ještě více vystupňovala její očekávání a touhu po naplnění Ježíšova slova, slova Syna člověka: „Ale třetího dne vstane z mrtvých.“ Plně věří tomuto Božímu slovu i v této nejtěžší zkoušce, kdy všichni byli zlomeni bolestí a beznadějí. Vzpomněla si na chvíli Zvěstování, kdy ji Bůh vyvolil za matku svého Syna. Tehdy, tu noc, když se modlila, přišel anděl Boží a oznámil: „Duch svatý na tebe sestoupí a moc Nejvyššího tě zastíní.“ Teď je opět noc, kromě stráže u hrobu všichni spí. Přesvatá Bohorodička se opět modlí. A najednou k ní přichází… ne však anděl Gabriel, ale přichází k ní sám vzkříšený Ježíš! Už není zakrvácený, plný ran, ale je prozářen nebeským světlem. Teď Ho vidí ve světle slávy, vzkříšeného. Vidí Ho tváří v tvář, dívá se na Něj s nesmírnou radostí! Ta radost, kterou teď při setkání se svým vzkříšeným Synem prožívá, převyšuje všechno utrpení jejího života! Potichu opakuje: „Velebí má duše Pána a můj duch jásá v Bohu, mém Spasiteli!“ Ona, Ježíšova matka, se svou neotřesitelnou vírou stala hodnou jako první ze všech uvidět svého vzkříšeného syna a vnitřně prožít Jeho vzkříšení. Jak hluboce byla Přesvatá Matka spojena se svým Synem v utrpení, tak hluboce teď v celé své bytosti prožívala sílu Kristova vzkříšení. Ten moment radosti, štěstí a pokoje, nelze vyjádřit slovy. Ježíš tu stojí a nadpřirozeným světlem proniká celou její bytost. Ona prožívá v hlubině své duše a ducha přítomnost svého vzkříšeného Syna, tajemství nového života, tajemství spoluvzkříšení, na němž máme účast i my. Ona je živým svatostánkem. Je novým duchovním Jeruzalémem, místem setkání a přebývání Boha mezi lidmi. V této chvíli si uvědomuje nejen hlubinnou duchovní jednotu se svým Synem, ale zároveň se Mu i dívá do očí. On zde stojí a dívá se s velkou láskou na ni. Z Ježíšovy přítomnosti vyzařuje nesmírný pokoj beze slov. Ona z hlubiny srdce tiše pronáší: „Jehošua…! Ty jsi vzkříšení a život!“ Panna Maria se sklání v hluboké pokoře před vzkříšeným Ježíšem, naším Spasitelem.

Ženy se brzy ráno připravují, že půjdou ke hrobu s vonnými mastmi a plátny. Dříve než ostatní vyšly k hrobu Marie Magdaléna s Marií Kleofášovou. Když zpovzdálí uslyšely rozhovor vojáků, kteří drželi stráž před hrobem, zastavily se. Najednou se ale stalo něco neočekávaného. Jako by začalo velké zemětřesení. Ženy se vyděsily. Marie Kleofášova v úleku zvolala: „Magdaléno, co je to za hřmot?! Co se to děje?“ Magdaléna rovněž ve velkém strachu odpověděla: „Nevím...,“ ale hned na to zvolala: „Óóó, podívej, z nebe sestupuje anděl!“

Marie Kleofášova v údivu pronesla: „Odvaluje kámen od hrobu! Sedá si na něj! Jak majestátní má vzhled!“

A Magdaléna uchvácena přítomností anděla vykřikla: „Obličej jako blesk! A to roucho! Bílé jako sníh. Oslňuje tak, že se na něj nedá skoro ani dívat!“

Vojáci padli na zem jako mrtví, poraženi hrůzou z přítomnosti anděla. Anděl řekl ženám: „Vy se nebojte! Vím, že hledáte Ježíše, který byl ukřižován. Není zde, byl vzkříšen, jak řekl.“

Ženy v hrůze, ale zároveň i v radosti, padly na kolena.

Anděl jim řekl: „Pojďte se podívat na místo, kde ležel Pán.“

Magdaléna ani druhá Marie však nebyly schopné se zvednout a jít ke hrobu. Anděl proto pokračoval: „Jděte rychle povědět učedníkům, zvláště Petrovi, že Pán byl vzkříšen z mrtvých.“

Oslněny a proniknuty tím zvláštním světlem, dále jak u vytržení hleděly na anděla, neschopny se pohnout.

Anděl dodal: „Vzkříšený Pán jde před učedníky do Galileje, tam Ho spatří.“

Maria Magdaléna hned běžela oznámit apoštolům, co viděla a slyšela. Oni jí ale neuvěřili; dále zůstávali v hlubokém smutku. Brzy na to se sám vzkříšený Ježíš ukázal Marii Magdaléně a ženám. Když to oznámily apoštolům, ani jim nevěřili. Apoštolové Petr a Jan sami běželi ke hrobu, aby zjistili situaci. Brzy nato se zjevil Ježíš i apoštolu Petrovi. Týž den pak dvěma učedníkům, kteří šli do Emauz, a večer ostatním apoštolům. Hovořil s nimi a vybízel je, aby nepochybovali a dotkli se Ho.

Drazí bratři a sestry, skrze křest máme i my účast na Kristově zmrtvýchvstání a jeho božském životě. Boží slovo nám to potvrzuje: „S Kristem jsme byli ve křtu (duchovně) pohřbeni a spolu s Ním také vzkříšeni.“ … „Protože jste byli (duchovně) vzkříšeni s Kristem, hledejte to, co je nad vámi...“ (Kol 3,1)

Dnešní den Paschy se vzkříšený Ježíš setká i s tebou zvláště ve svatém přijímání. On Ti tento den, kdy celý svět oslavuje Jeho slavné vzkříšení, připomíná: „Kdo jí mé tělo a pije mou krev, přebývá ve mně a já v něm.“ Vzkříšený Ježíš dnes přichází ne pouze do tvého domu, ale do tvé duše, do tvého nitra. Uvědomuj si to často během tohoto dne!

Christos Voskres! (Voistinu Voskres!)

Ano, voskres! A On je s tebou a v tobě! Aleluja!

Stáhnout: Pastýřský list na Velikonoce 2025