Ukrajinská pravoslavná církev

Ukrajinská pravoslavná církev kyjevského patriarchátu

Ukrajinská autokefální pravoslavná církev

Ukrajinská řeckokatolická církev

Římskokatolická církev na Ukrajině

Ukrajinská arménská apoštolská církev

Celoukrajinský svaz církví křesťanů evangelijní víry – letniční

Celoukrajinský svaz církví evangelických křesťanů – baptistů

Ukrajinská luteránská církev

Ukrajinská křesťanská evangelická církev

Svaz svobodných církví křesťanů evangelické víry Ukrajiny

Německá evangelicko-luteránská církev Ukrajiny

Zakarpatská reformovaná církev

Ukrajinská církev adventistů sedmého dne.

Dne 24. května 2011 prezident podepsal dokument „Koncepce rozvoje kriminální justice pro mladistvé na Ukrajině“. Jde prakticky o schválení tzv. juvenilní justice. Parlament Ukrajiny má v měsíci srpnu už definitivně rozhodnout, zda bude tato nadnárodní struktura na Ukrajině zavedena. Oč ve skutečnosti jde?

Juvenilní justice bez svědků, bez soudu, bez reálné viny, bez možnosti se hájit bere děti z dobrých rodin do sběrných táborů a prodává je k tzv. mezinárodní adopci přednostně pseudo-rodinám homosexuálů a pedofilů. Některé tyto děti jsou zločinně prodávány na orgány, jak přiznal ministr vnitra Itálie Roberto Maroni. Z 1290-ti ruských dětí, které byly prodány do adopci do Itálie, bylo nalezeno pouze 5. Ostatní jsou nezvěstné. V Německu bylo za rok 2009 odňato 70 000 dětí. Ve Francii jsou 2 miliony umělých sirotků. Příkladem krutosti juvenilní justice je případ ruské herečky Natálie Zacharové, které před 13-ti lety ve Francii odňali tříletou dceru z důvodu neutuchající mateřské lásky. Matka, které se dožadovala navrácení dcery, je dodnes ve vězení a dcera v dětském domově zakrytého typu. Prognóza pro Ukrajinu je odebírat po srpnovém schválení juvenilní justice 30-50 000 dětí ročně.

Juvenilní justice je spojená s tzv. gender ideologií a s prosazováním homosexuality do Rodinného zákoníku. Nadnárodní diktatura juvenilní justice je horší, než byl stalinismus a nacismus. Maskuje se vznešenými termíny o boji proti násilí v rodině a o právech žen a dětí. Ve skutečnosti jde o pravý opak. Za pouhý měsíc experimentu juvenilní justice v Poltavské oblasti tři matky po tom, co jim odňali děti, spáchaly ze zoufalství sebevraždu.

Politici i ukrajinská společnost čekají na jasný a nekompromisní postoj křesťanů Ukrajiny k této nejaktuálnější záležitosti, která se týká každého občana. Lhostejnost v této době, zvláště církevních osob, na nichž leží zodpovědnost, je nejen hříchem, ale přímo zločinem proti Bohu, proti dětem i proti národu. Na prvním místě největší zodpovědnost dopadá na pravoslavné a katolické církve.

Byzantský katolický patriarchát (BKP) soustavně alarmuje poslance parlamentu i jiné politiky, aby zůstali věrni morálním hodnotám a duchovním tradicím ukrajinského národa.

Ukrajinská pravověrná řecko-katolická církev, která je součástí Byzantského katolického patriarchátu, zorganizovala v tomto i v loňském roce několik manifestací proti legalizaci homosexuality a zavádění juvenilní justice.

Nyní se náš Patriarchát obrací s výzvou na všechny křesťanské církve Ukrajiny, aby se každá z nich osobně obrátila písemnou žádostí na Parlament Ukrajiny, aby poslanci v měsíci srpnu hlasovali proti zavedení juvenilní justice!

Vaší povinností jako duchovních pastýřů je v tomto kritickém momentu zveřejnit před svými věřícími váš postoj a pravdivě je informovat. Rovněž své věřící mobilizujte k písemným urgencím poslanců parlamentu, anebo k manifestacím s výrazným požadavkem, aby v měsíci srpnu neschválili zločinnou juvenilní justici.

Je nutné, abyste nejpozději do 1.8.2011 zveřejnili na svých oficiálních webových stránkách vaši výzvu parlamentu. Po tomto termínu už bude pozdě. Dojde-li k uzákonění juvenilní justice, zodpovědnost dopadne na tu církev, která nepodala výzvu parlamentu a nepostavila se za ukrajinské děti a ukrajinskou rodinu. Byzantský katolický patriarchát pak 2.8.2011 vyhlásí, která církev zradila Krista a ukrajinský národ a která církev se odvážně postavila za Boha a za Ukrajinu!

Za Byzantský katolický patriarchát

Kopie listu: Prezidentovi Ukrajiny V. Janukovičovi; Předsedovi vlády Ukrajiny M. Azarovovi; Předsedovi Parlamentu Ukrajiny V. Lytvynovi; Poslancům Parlamentu Ukrajiny