Drazí věřící Ukrajinské řeckokatolické církve,

tímto zveřejňujeme před celou naší církví, že my: o. ThLic. Markian V. Hitiuk OSBM, o. ThDr. Metoděj R. Špiřík OSBM, o. ThDr. Eliáš A. Dohnal OSBM a o. Paed Dr. Samuel R. Oberhauser, jsme byli řádně dle liturgických předpisů vysvěceni na řeckokatolické biskupy. Zveřejnění otázky, kdo nás světil, kdy a kde, je už věcí Svatého otce.

Situace v naší církvi je taková, že dnes nemůže být synodem UHKC, kde vládne duch schizmy a apostaze, oficiálně vybrán biskup, který by hájil identitu naší církve. Duch v synodu je opačný než jakého měli naši biskupové mučedníci – biskup J. Kocylovský a biskup H. Chomyšyn. Je sice zevnější svoboda, ale nastoupila skrytá diktatura. Připravoval ji už po roce 1990 Dr. Dacko jako kancléř kardinála M. Lubačevského. V roce 1996 byl za hlavu naší církve nezákonně dosazen Lubomir Huzar. Vybudoval systém pozvolného rozkladu církve tím, že ji otevřel duchu schizmy, a co je ještě daleko horší, duchu New Age – duchu antikrista. Byli jsme proto povinni před svým svědomím, před Bohem i před mučednickou církví učinit tento krok – vyhnout se proceduře výběru, jaká připouští, aby se biskupy stali jen ti, kteří jsou vnitřně zlomeni, mají ducha zrady a v zásadě nebudou hájit ani identitu naší mučednické církve ani zájmy Boží. Pak se navíc o takových kolaborantech pokrytecky a se vší slávou prohlásí, že je vybral a jmenoval sám Svatý otec.

Strukturu, která byla v UHKC nasazena nezákonně i proti vůli třech metropolitů, kteří protestovali proti tomuto zločinu, bylo tedy nutné obejít a musel být udělán revoluční krok, podobný tomu, jaký učinil L. Huzar v roce 1977, kdy se nechal bez vědomí Svatého otce tajně vysvětit na biskupa. L. Huzar však na rozdíl od nás nebyl ani ve svědomí ani před Bohem a církví ospravedlněn ze svého nezákonného kroku. V roce 1977 totiž nepřipadalo v úvahu, aby on, Američan, jel jako tajný biskup na Ukrajinu ilegálně působit. Tedy potřeba svěcení pro Ukrajinu nepřipadala v úvahu. Na Západě v USA, Kanadě, Brazílii, naše církev měla řádné biskupy a nebyl důvod, aby byl někdo svěcen tajně. Jeho záměrem mohlo být buď rozvrátit UHKC na Západě, anebo se nechal vysvětit jen z osobních kariéristických ambicí. Potřeba našeho svěcení v dnešní době je však odůvodněna, a to vnitřním rozkladem, v jakém se církev nachází a kterému na Ukrajině otevřel dveře Dr. Dacko a L. Huzar.

Arcibiskup Stefan Sulyk ve své knize „Jak se Stefan stal metropolitou“ píše o intrikách Dr. I. Dacka, občana USA, který hned po pádu komunismu přišel na Ukrajinu s arcibiskupem M. Lubačivským, aby, jako jeho kancléř, prakticky držel ve svých rukou církevní vládu a připravoval další krok k tomu, aby se on sám či jeho nejbližší přítel L. Huzar stali hlavou UHKC, a aby tak otevřeli naši církev duchu schizmy, ale i duchu New Age. To vše se jim podařilo za pomoci intrik papežských úředníků, kterými oklamali Svatého otce. Když naši tři metropolité podali žalobu ke Svatému otci, bylo už pozdě.

Aby se do synodu biskupů dostali lidé, kterým leží na srdci na prvním místě Boží království a spása nesmrtelných duší, byl potřebný revoluční krok podobný tomu, jaký udělal L. Huzar. Opakujeme, on k tomu nebyl oprávněn, kdežto my ano. V době ilegality nebylo třeba žádat dovolení ke svěcení biskupů ve Vatikánu, protože byla mimořádná situace. Dnes je z určitého hlediska situace mnohem těžší než v době ilegality, i když je zevnější svoboda, a proto jsme byli před Bohem oprávněni k tomuto revolučnímu a riskantnímu kroku. Od biskupů, kteří byli vysvěceni rovněž tajně v čase ilegality, jsme přijali i my tajně biskupské svěcení. Tedy, museli jsme obejít nezákonný monopol antikřesťanského ducha současných struktur. Proto teprve nyní naše svěcení dodatečně oznamujeme nejen Vám, věřícím, ale zároveň i všem kardinálům a všem biskupům katolické církve. Hlavně jsme se v této věci obrátili na Svatého otce.

Upozorňujeme, že podle CCEO kan. 1060 §1 nás v dané situaci žádný synod, žádný samozvaný patriarcha ani žádná církevní komise není kompetentní trestat. Mohl by jedině Svatý otec. On nás však trestat de facto nemůže, protože tím by trestal i sám sebe, neboť my jsme věrní jemu i mučednické církvi, a zůstaneme věrni našemu Pánu a Spasiteli Ježíši Kristu. Naším programem je tedy věrnost Svatému otci a věrnost učení katolické církve. Jsme ochotni se v těchto těžkých podmínkách, kdy prodělává krizi i celá západní církev, plně obětovat za obnovu církve jako to učinili naši předchůdci biskupové, mučedníci.

Je třeba vědět, že celá západní církev je zachvácena duchovní rakovinou. Za hlavní viníky a za nejvíce zodpovědné za církevní pohromu se dají určit tyto dvě skupiny: velká většina biskupů a velká většina teologů. Selhání sboru biskupů je všeobecně známé. Krize episkopátu se stala všem zjevnou skandály, které sahají od USA přes Irsko až do Austrálie a otřásají církví. Ovšem ještě horší než konkrétní případy vzbuzující pohoršení je všeobecný postoj většiny biskupů, kteří dělají ústupky povolnosti, a tím zrazují Krista a Jeho církev. Již několik desetiletí je rozšířeno mylné mínění mezi biskupy, že církev musí stále více ustupovat přáním a představám nemocné společnosti, aby prý měla nějakou budoucnost. To je však podvod a velký omyl. Zaujetím takové pozice dostala církev charakter pouze okrajového elementu společnosti. Tento postoj u nás reprezentuje L. Huzar a většina jím dosazených biskupů. Jedná se však o zradu Krista i Jeho evangelia a o zradu Božího Ducha a církve.

Svatý otec určil heslo pro letošní setkání mládeže: „Až na vás sestoupí Duch svatý, budete mými svědky.“ (Sk 1,8) My máme být Ježíšovými svědky, to znamená mučedníky a ne kariéristy a zbabělci, podobnými tomu, jakým byl zrádce – apoštol Jidáš. Ježíš říká: „Jděte do celého světa a hlásejte evangelium.“ (Mk 16,15) A apoštol Pavel volá: „Běda mně, kdybych nehlásal evangelium.“ (1Kor 9,16) Tedy my máme povinnost svědčit tomuto světu, máme před Bohem povinnost uvědomovat si zodpovědnost za Ukrajinu, zda se zde ujme vlády, jak v církvi tak v lidských duších i v celém národě Duch Kristův, anebo či se ujme vlády duch antikristův. My jasně a vyhraněně stojíme pod praporem Kristovým a jsme ochotni hájit všechny ty duše, kterým leží na srdci vlastní spása a kteří se bojí Boha více než lidí. Tyto chceme podporovat na bezpečné cestě následování Ježíše Krista, která vede do věčné slávy v nebi. Toto je náš program, který nám dal Ježíš, podobně jako ho dal do srdce všem věrným apoštolům a biskupům. Naším programem je On sám – Ježíš Kristus, v Něm chceme obnovit naši církev UHKC. „U Boha není nic nemožného.“ Jak se to stane? Na tuto otázku řekl anděl Bohorodičce: „Duch svatý to učiní.“ To nemožné učiní Duch svatý možným, ale k tomu potřebuje lidi, kteří jako Bohorodička řeknou Bohu: „Jsem otrokyně Pána, ať se mi stane podle tvého slova.“ (Lk 1,38)

My chceme být také po vzoru naší nebeské Matky otroky Pána a ne otroky lži, různých hříchů a závislostí. Tuto pravou svobodu, která je jenom v Kristu, chceme hlásat. Tuto svobodu předchází jistota spásy, která je rovněž jenom v Ježíši Kristu: „Kdo má Syna, má život věčný, kdo nemá Syna Božího, nemá života. To vám píšeme, abyste věděli, že máte život věčný.“ (1J 5,10n)

My čtyři jsme řádnými řeckokatolickými biskupy. Nečekali jsme. Když by nás či nám podobné měl vybírat kard. L. Huzar, vybral by za biskupa spíše kozla s rohy než jakéhokoli pravověrného kněze. Byli jsme před Bohem a před celou církví povinni tento krok udělat. Byli jsme povinni obejít zrádnickou a nezákonně dosazenou hierarchii, jaká se sama vnutila, a Svatému otci v daném systému nezbývalo nic jiného než skryté zrádce uznat. I my jsme do určité míry udělali revoluční krok, ale narozdíl od nich, jací to učinili ke zradě a ke zničení církve, jsme to učinili k její záchraně a k jejímu duchovnímu vzkříšení. Když byl Svatý otec silou systému donucen uznat je – zrádce církve, tím spíše je samozřejmostí – v zájmu církve uznat nás. Pokud by nás odsoudil, odsoudil by tím sebe a všechny pravověrné katolíky v celé církvi, které reprezentujeme, a také by tím odsoudil samotného Krista. To je nemožné!

Svatý otec je vůči zlu uvnitř církve bezmocný. Nemůže totiž trestat ty, kteří zabíjejí duše, protože v církvi vybudovali železobetonovou strukturu. Tato církevní mašinerie Boží život nechrání, chrání však ty, kdo tento život zabíjejí. Protože je Svatý otec bezmocný a visí na kříži, proto jsme mu pomohli k odvážnému kroku k dobru církve, plně v jeho intenci.

Navíc v naší východní církvi neexistuje žádný trest latae sententiae, tedy z moci samotného práva. Proto se na nás nevztahuje žádný trest. Opakujeme, nás nemůže soudit ani kard. L. Huzar ani jím sestavený samosoud, nás jako biskupy může soudit jedině Svatý otec. A jak jsme už zdůraznili, on nás odsoudit de facto nemůže.

Náš program je stejný, jako u apoštola Pavla – hlásat Krista vhod i nevhod, svědčit o Něm odpadlým křesťanům i novodobým pohanům, být ochotni vzít pro Krista okovy a třeba i smrt. Jsme si plně vědomi základní reality a tou je smrt, soud a věčnost: buď budeme my i vy věčně zavrženi v pekle, anebo budeme věčně žít v nebeské slávě. Tento pozemský život je jenom příprava na šťastnou či nešťastnou věčnost. Naším programem je hlásat Ježíše Krista, protože jenom v Něm je naše spása a věčný život, nikde jinde. Bojujeme a chceme bojovat proti všem herezím a jako dobří pastýři hájit svěřené Boží stádo proti všem dravým vlkům, kteří ho ničí. Zbabělí pastýři, nájemníci, otevírají církev duchu světa, aby ji zničili uvnitř. My jsme ochotni za Kristovy ovce položit i své životy po příkladu samotného Ježíše Krista (srov. J 10,11). My žádáme synod biskupů UHKC, aby nás zařadil do své struktury. Jenže je zde problém – tento synod má jiného ducha než my. My máme Ducha Kristova. Jsme připraveni na intriky proti nám, na očerňování nás i na to, že oni budou sebe představovat jako ty, kteří mají Kristova Ducha a jsou věrnými pastýři. Jistě, mohou to tak říkat, ale měřítkem pravdy je jedna rozlišovací podmínka: každý, kdo chce mít Ducha Kristova, se musí nejprve obrátit a konat pokání, jinak nemůže být ani spasen.  My se tuto Boží podmínku snažíme plnit každého dne. Záleží na nich, zda se rozhodnou pro tuto cestu obrácení a pokání, jedině pak s nimi budeme mít jednotu. Pravá jednota je jenom v Kristu a v Jeho Duchu.

Drazí věřící UHKC, oznámili jsme Vám, že jsme přijali Boží poslání být Vašimi věrnými pastýři a na závěr Vám udílíme své biskupské požehnání.

     + Markian V. Hitiuk OSBM

     + Metoděj R. Špiřík OSBM

     + Samuel R. Oberhauser OSBM

     + Eliáš A. Dohnal OSBM

Kopie:

     - Benedikt XVI, Papež

     - Kardinálům a biskupům katolické církve

     - Synodu UHKC

Adresa: Klášter OSBM, 80660 Pidhirky, Brodivský r-n, Lvovská obl., Ukrajina

www.community.org.ua