Bůh dnes hledá k záchraně Spojených států hrdinné muže, kteří chtějí bojovat proti hříchu až do krve (Žid 12,4).

Jaký postoj má Bible ke hříchům proti 6. přikázání?

Když se při evangelizaci či jiným zásahem Boží milosti mladý muž obrátí z cesty hříchu k Bohu, dostane se do tvrdého boje s nejsilnější vášní, kterou předtím ani za hřích nepokládal.

Jde o hřích proti 6. přikázání, zvaný onanie. Musí teď začít proti hříchu radikálně bojovat. Zde také platí slova Spasitele o useknutí ruky, nohy, vyloupnutí oka. Ježíš dodává: „Lépe je vejít do života s jednou rukou, nohou, okem, než být s oběma uvržen do pekelného ohně.“ (srov. Mt 18,8-9)

Tu nejde o fyzické useknutí, ale o radikální useknutí myšlenky, pocitu, představy, plánu hřešit. Mladík musí bojovat, aby nedal své údy k dispozici hříchu. V tomto boji je třeba vyprošovat od Boha nadpřirozenou pomoc.

„Jak si mladík udrží svou stezku čistou? Musí se vždy držet tvého slova.“ (Ž 119,9) „Napsal jsem vám, mládenci, že jste silní a slovo Boží ve vás zůstává, a tak jste zvítězili nad Zlým.“ (1J 2,14) „Protož chtěl bych, aby se modlili muži na všelikém místě, pozdvihujíce čistých rukou.“ (1Tim 2,8)

Způsob přijetí odpuštění hříchů pro katolíky

V tomto boji za čistotu, pokud hřích zasadí duši vážnou ránu či způsobí náhlý pád, je třeba, aby katolík hned vzbudil lítost a dal si opravdové předsevzetí s úmyslem, že hřích vyzná v nejbližší svaté zpovědi.

Svátost smíření má pět částí:

1) zpytování svědomí: před zpovědí mu věnuj alespoň 1/4 hodiny času a přiznej si zahanbující hříchy před sebou i před Bohem;

2) lítost: při lítosti prožij bolest nad hlavním hříchem, kterým jsi urazil Boha;

3) opravdové předsevzetí: musí být spojeno s rozhodnutím už těžce nehřešit a vyhýbat se blízké příležitosti ke hříchu;

4) ústní vyznání knězi (ale ne knězi, který je ve vnitřní jednotě s heretickým a neplatným papežem);

5) dostiučinění – třeba nahradit škodu, kterou jsi způsobil. Hříchy proti 1. přikázání je třeba vynahrazovat kajícími skutky, postem, almužnou…

Co se týče potřeby modlitby, je třeba přijmout do svého denního řádu nejméně jednu hodinu osobní modlitby. Může být spojena i s četbou Písma.

Způsob přijetí odpuštění hříchů pro nekatolíky

Podstata hříchu je pýcha a odvrácení se od Boha. Podstata pokání je pokoření a navrácení se k Bohu. Spása závisí na jedné věci – na pokání. Hříšník se před Bohem schovává. Pokání je spojeno s vyznáním hříchů a s uzdravením. Hřích je příčinou nemoci duše a mnohdy i těla.

„Je někdo z vás nemocen? Ať zavolá starší církve (presbyterús), ti ať se nad ním modlí a potírají ho olejem ve jménu Páně… dopustil-li se hříchů, bude mu odpuštěno. Vyznávejte hříchy… abyste byli uzdraveni.“ (Jk 5,14-16)

Zde se mluví o starších církve (presbyterús), o modlitbě, o vyznání hříchů, o jejich odpuštění a o uzdravení.

Veřejné vyznání je zároveň aktem pokory a víry a vede ke spáse.

Jak mohou ti nekatolíci, kteří nemají svátost smíření – ušní zpověď –, získat jistotu odpuštění těžkých hříchů, tedy i hříchů proti 6. přikázání? Písmo svaté učí, že presbyterús – tedy starší církve – se mají modlit a kajícník má vyznávat hříchy. V oddělené místnosti se dva či tři starší církve modlí nejprve sami za sebe a vyznávají své hříchy: „Vyznávejte hříchy jeden druhému.“ (Jk 5,16)

Potom jednotlivě přicházejí kajícníci. Každý si klekne a stručně vyzná své hříchy. Starší se s ním modlí za to, aby mu byly hříchy odpuštěny, ale pak i za jeho duchovní a duševní uzdravení, popřípadě i za uzdravení fyzické. S hříchem je mnohdy spojena i fyzická nemoc. Někdy je třeba i modlitby za osvobození a vyhnání démonů i mazání olejem. Apoštolé totiž: „Vyšli a kázali pokání. Vymítali démony a mazali olejem mnohé nemocné a uzdravovali je.“ (Mk 6,12-13)

Presbyterús (starší) jsou ohledně vyznaných hříchů kajícníků ve svém svědomí vázáni tajemstvím.

K možnosti vyznat hříchy a k modlitbě za uzdravení ať je vyhrazen jeden kající den v měsíci. Pro katolíky fatimská sobota a pro nekatolíky je rovněž nejvýhodnější první sobota v měsíci, takzvané novoluní.

Stáhnout: Boj s hříchem, pád, vyznání, odpuštění (26. 8. 2020)

Byzantský katolický patriarchát (BKP) je společenství mnichů, kněží a biskupů, žijících v klášterech. V čele BKP stojí patriarcha Eliáš s dvěma biskupy-sekretáři +Timotejem a +Metodějem. BKP povstal z potřeby hájit základní křesťanské pravdy proti herezím a apostazi. Pseudopapeže Bergoglia neuznává a nepodřizuje se mu.