Sociální pracovníci za úplatky vykonávají objednávky na odebrání dětí

Ruska Marina Leibina se po rozvodu s manželem vrátila z Německa do Ruska a vzala s sebou i svého syna. Nicméně, manžel s tím kategoricky nesouhlasil: sám se o dítě starat nechce, a je přesvědčen, že dítěti bude lépe v německém dětském domově než v Rusku se svou matkou.

Není pochyb o tom, že německé služby ochrany práv dětí jsou téhož názoru.

Otec přijel do Ruska a snažil se různými způsoby syna unést. Začal vyvíjet tlak na orgány péče, aby chlapečka, kterému jsou momentálně 4,5 roku, odebraly. Sociální pracovníci, vždy ochotní cokoli „najít“ na normální rodině za příslušnou cenu (úplatek), přišli na kontrolu. Se čtyřletým dítětem mluvili jako s dospělým a rozhodli podrobit chlapečka psychologicko-psychiatrickému vyšetření, protože prostě neexistují jiná možnost, jak najít důvod pro jeho odebrání od matky!

Další příklad: V únoru loňského roku ex-manžel Světlany Tarapiginové, známý Moskevský architekt, si objednal u orgánů sociální péče krádež 6leté dcery, navzdory existujícímu soudnímu rozhodnutí. Sociální pracovníci vtrhli brzy ráno do bytu, našli „špínu na podlaze a staré jídlo“, vzali dívku do auta a odvezli. Matku obvinili z trestného činu „krutého zacházení s dítětem“. Všichni advokáti tvrdili, že se jedná o výslovné podplacení, ale jak to dokázat?

Může být někdo zaručeně chráněn před takovou situací, když lehce podplatitelný sociální pracovník prověřuje své svěřence, kteří jsou pro něj pouze zdrojem sebezabezpečení? Nebo jak vysvětlit, že dívka z vesnice, bez vyššího vzdělání, která přicestuje do Moskvy a najde si práci v sociálních službách, si za tři roky koupí byt? Zde vyvstává otázka korupce pracovníků orgánů sociální péče.

Zdroj: http://annatubten.livejournal.com/187765.html