čeština > Publikace UPHKC
Rozjímání nad J 15,8
Datum vydání : 2026-03-15Autor: BKP
Čím bude oslaven Otec? Tím, že poneseme hojné ovoce. Hojné ovoce ale neponeseme z toho, že budeme vytvářet hojnou činnost nezávisle na Boží vůli. Jsme-li ve svém problému nezávislí na Ježíši, tedy nezůstáváme v Něm a On v nás, a zůstáváme jen ve své vůli, ve svých představách, ve svých emocích, pak můžeme konat jen hojně zmatku, který není pro Boží království žádným přínosem. Ovoce můžeme přinášet jedině tehdy, zůstaneme-li v Kristu a budeme-li Kristovými učedníky. Ježíš ale stanoví pro každého svého učedníka podmínku: „Kdo neopustí všechno, co má, nemůže být mým učedníkem.“ To neznamená, že se máme zbavit hmotných prostředků k životu a podobně. Je ale třeba, abychom se v dané situaci vždy zbavili své vlastní vůle, která se nechce podřídit vůli Boží, a to je spojeno s určitou zkouškou víry. Ovoce, které pak neseme, to duchovní ovoce, zůstává po celou věčnost.
Rozjímání nad J 15,5a
Datum vydání : 2026-02-28Autor: BKP
Pán Ježíš v podobenství o vinném kmeni objasňuje, že ten, kdo uvěřil v Ježíše, si má být vědom, že s Ním má tvořit jednotu. To je vyjádřeno slovy: zůstává ve mně a já v něm. Slovo zůstávat také vyjadřuje, že nestačí, že mám jednotu s Ježíšem a Jeho vůlí jen v nějakém konkrétním případě. V tomto duchovním spojení mám zůstávat i dále.
Rozjímání nad Fp 2,5.8
Datum vydání : 2026-02-15Autor: BKP
Jaké měl smýšlení Ježíš? Tedy jaké máme mít myšlení my? Ne myšlení pýchy ducha světa, ale Ježíš se pokořil a byl poslušný až k smrti, a to k smrti na kříži. V čem spočívalo Jeho velké pokoření? V tom, že ač má božskou přirozenost, stejnou s Otcem, zmařil sám sebe, pokořil se a přijal na sebe lidskou přirozenost. Ježíš byl poslušný Nebeskému Otci také v tom, že přijal i způsob naší záchrany, a to smrt na kříži.
Rozjímání nad Mt 6,15
Datum vydání : 2026-02-01Autor: BKP
Celé dva týdny si budeme v slově života připomínat pravdu o nutnosti odpuštění. Když člověk odpustí druhému, dostane se mu světla a uvědomí si, že i on ublížil mnohým a také potřebuje, aby mu odpustili. Proto je dobré znát a přijmout do svého života zásadu, kterou vyjadřuje krátká modlitba: „Bože, já odpouštím tomuto člověku, ale Bože, odpusť i mně, že jsem mnohým ublížil, mnohé pohoršil, svou vinu jsem neviděl a ani jsem si ji nechtěl přiznat.“ Při odpuštění nastává určitý duchovní zlom. Nemá smysl o něm filosofovat či teologizovat, ale je třeba vždy učinit krok odpuštění.
Rozjímání nad J 13,14-15
Datum vydání : 2026-01-19Autor: BKP
Pán Ježíš dal apoštolům při poslední večeři příklad velké pokory. Vystupuje ne jako ten, kterému se má sloužit, ale jako ten, který sám slouží. Umývá apoštolům nohy. Tuto službu dělali otroci. Víme, jak to apoštoly šokovalo. Obzvlášť radikálně se bránil apoštol Petr. Nakonec ale poslechl. Ježíš říká: „Učte se ode mne, jsem tichý a pokorný srdcem.“ Je možné i občas v malých společenstvích, třeba jednou za rok, udělat takové gesto, že bratři umyjí jeden druhému nohy. Někteří nekatolíci to praktikují dokonce častěji. Umýt nohy druhému bratrovi a rovněž nechat si umýt nohy je gesto pokory, obzvlášť když to člověk činí upřímně, s vědomím své viny, kterou mnohdy třeba i dlouhý čas neviděl.
Rozjímání nad Gal 5,13
Datum vydání : 2026-01-05Autor: BKP
Co je pravá svoboda v Kristu? Neznamená to odhodit Boží zákony a přikázání a dát prostor pyšnému egu s jeho nezřízenými tělesnými tužbami, aby se bez výčitek svědomí dopouštělo zla. Lidská svoboda nespočívá v nedotknutelnosti ega, které chce mít ve své pýše vždy poslední slovo, a to i po Božím slovu. To by byla falešná svoboda, která vede do záhuby. Svoboda v Kristu je, že člověk přijímá cestu pravdy, tedy pokání, a zapírá sám sebe, vlastní pýchu. Je si vědom zákona pšeničného zrna, které musí odumřít, aby mohl přijít nový život. Je si tak plně vědom podstaty, že pýcha našeho ega, která je nedotknutelná a urážlivá, musí být nazvána pravým jménem. Je si vědom této duchovní otravy v nitru člověka, tedy i v sobě, ze které vycházejí všechny války a zločiny a která je také příčinou věčného zavržení. Na trůnu v naší duši sedí pyšné ego. Musí být z trůnu svrženo!
Rozjímání nad Ef 5,15-16
Datum vydání : 2025-12-21Autor: BKP
Toto slovo života je aktuální zvláště pro dnešní dobu. Doba, ve které žijeme je skutečně apokalyptická. Je to doba totální diktatury satana. Tento duch lži a smrti pod názvem Nový světový řád ve skutečnosti skrývá redukční neboli genocidní program. Realizuje ho skrze vtělené démony, architekty smrti, zločince proti lidskosti, členy zednářských lóží, kteří jsou majiteli největších bank a ovládají a drží celý svět ve svém područí. Co máme dělat my, kteří jsme jakoby bezmocní? Boží slovo odpovídá: máme si dávat pozor, a to dobrý pozor na to, jak žijeme. Jinak promarníme tento čas, do kterého nás Bůh postavil. Promarníme ho ke své škodě i ke škodě těch, pro které jsme mohli zprostředkovat milost spásy. Buďme si toho dobře vědomi! Nepromarněme čas zbytečným sezením na internetu, ne-li dokonce ve smartphonech. To je utrácení, marnění času! Nepromarněme tento čas prázdnými řečmi, ale využívejme ho především k tomu, abychom mohli skrze modlitbu hovořit s Bohem o sobě i o duších, které nám Bůh svěřil. Potřebujeme Boží světlo, Boží moudrost, Boží pomoc.
Rozjímání nad Ř 12,2
Datum vydání : 2025-12-07Autor: BKP
Panna Maria ve Fatimě řekla: „Jestliže se Rusko obrátí, nebude světová katastrofa.“ Jak se má obrátit? Rovněž začít světit den Kristova vzkříšení. V Rusku je nejpočetnější pravoslavná církev. Musí se proto obrátit pravoslavní biskupové, kněží a mniši. Pak se obrátí i věřící. To je úkol, který stojí před ruským národem kromě jiných radikálních zásahů v politické oblasti k zamezení působení dravé apokalyptické šelmy či bestie, která už má do detailu naprogramováno sebezničení Ruska, Ameriky i sedmi miliard lidí na tzv. zlatou miliardu. Tedy je třeba, abychom krátkou modlitbu pamatovali na obrácení Ruska, ale také na obrácení samých sebe. Znamená to mít odvahu se radikálně pokořovat, neurážet se, když nám někdo poví naše chyby nebo ukáže na naše negativní povahové vlastnosti. Je třeba se cvičit v pokoře, a to musí začít každý z nás od sebe. Jedině pokorou zvítězíme nad ďáblem, jinak ho nepřemůžeme. Dar pokory si musíme vyprosit v modlitbě a v trpělivém cvičení, čili zapírání sama sebe. To je Ježíšův návod: „Učte se ode mne, jsem pokorného srdce…“
Rozjímání nad Mt 6,33
Datum vydání : 2025-11-23Autor: BKP
Pán Ježíš nám říká, že máme hledat. Hledání je bolestný proces. Když někdo něco vzácného ztratí, prožívá určitou bolest, a snaží se hledat především tam, kde by to mohl najít. Ježíš říká, že na prvním místě máme ale hledat Boží království. Ono je v nás jako zakopaný poklad. Co je Boží království? Je to Boží vláda a Boží přítomnost v duších pokřtěných lidí. Tento poklad je nějak hluboko, musíme ho ale hledat. Někdy se dá najít hned. Co znamená jeho spravedlnost? Ta se dovršila v našem Pánu Ježíši Kristu Jeho výkupnou obětí za nás. On podal spravedlivou satisfakci za hříchy lidstva i za všechny mé hříchy. Tu spravedlnost nacházím pod Kristovým křížem, tam skrze úkon pokání jsou mi odpouštěny hříchy a ďábel nemá právo se dožadovat spravedlnosti, tedy trestu, který hřích přináší. Ježíš tuto spravedlnost na kříži dovršil.
Rozjímání nad Ef 5,17
Datum vydání : 2025-11-09Autor: BKP
Tyto dva týdny budeme uvažovat a připomínat si během našich sedmi zastavení toto slovo Boží. Apoštol vybízí: „Nebuďte nerozumní.“ Co to znamená být nerozumný? To znamená být neschopen kritiky a objektivní pravdy a slepě prosazovat nějaký svůj první pohled. A dále apoštol říká: „Ale hleďte pochopit, co je vůle Boží,“ v Tvém životě, dnešní den, v tvé situaci, kterou prožíváš. Máš ji prožívat s Bohem ve víře. Drobné sebezapírání naší skryté pýchy, nerozumu, nám umožňuje chápat, co je vůle Boží. Proto buďme sebekritičtí, pokorní, neurážejme se, když nám někdo ukáže na naši chybu, nebo na to, že naše rozhodnutí není moudré. I jako křesťané máme své různé plány, přání a představy a klademe si otázku, jaká je vůle Boží.
Rozjímání nad J 15,7
Datum vydání : 2025-10-29Autor: BKP
Ježíš při poslední večeři mluví o naší duchovní jednotě s Ním. Křtem se nám dostává účasti na Ježíšově výkupné smrti i na Jeho novém životě, který je spojen s Jeho slavným vzkříšením. Křest ale sám o sobě nestačí. Aby v nás Boží život vůbec zůstal, a co víc, aby se rozvíjel, je potřebná víra, víra v Ježíšovo slovo. Tato víra je spojena s pokořováním a se zkouškami věrnosti. Je třeba si v této souvislosti uvědomit podstatu podobenství o vinném kmeni a ratolestech. Z kmene proudí do ratolestí životodárná míza, tedy tentýž Duch, který je v Ježíši Kristu, působí i v nás, pokřtěných, když vírou zůstáváme sjednoceni s Ježíšem. Ježíš několikrát zdůrazňuje, že bez Něho nemůžeme nic činit a dává svým ratolestem zaslíbení: „Zůstanete-li ve mně a zůstanou-li má slova ve vás, proste, oč chcete, a stane se vám.“ Podmínkou toho, aby se něco stalo k našemu skutečnému dobru, nejen časnému, ale i věčnému, je, abychom zůstávali skrze víru v jednotě s Ježíšem.
Rozjímání nad 2 Pt 1,4
Datum vydání : 2025-10-13Autor: BKP
Náš život je krátký, v podstatě je jen časem zkoušky, ve které se rozhoduje o naší věčnosti. Ta bude buď šťastná, anebo nešťastná navěky. Nešťastná budoucnost, tedy zhouba věčná, čeká ty, kteří pyšnou nevěrou odmítají záchranu v Ježíši Kristu. V Něm nám Bůh dal největší dar, a to abychom skrze Něho přijali novou přirozenost! Máme proto odložit tu přirozenost, která je infikována prvotním hříchem a do které je náš lidský duch jakoby oblečen. Tím byla především zatemněna naše duševní oblast, takže rozum těžko poznává pravdu, vůle se kloní ke zlu a srdce je naplněné zvrácenou touhou, která tvoří jednotu s duchem světa ženoucího lidstvo do záhuby časné i věčné. Jak uniknout této zhoubě? Musíme vírou přijmout Spasitele Ježíše Krista. Pak o nás platí: „Těm, kteří Ho přijali, dal moc stát se Božími dětmi. Ti se nezrodili ani z žádosti těla, ani z žádosti muže, ale z Boha.“ (srov. J 1,12)
Slovo otce patriarchy Eliáše na svátek Pokrovu Přesvaté Bohorodičky
Datum vydání : 2025-09-30Autor: BKP
Na svátek Pokrovu (svátek Ochrany Matky Boží) se čte evangelium o tom, jak Ježíš přišel k Martě a Marii. Marta si stěžovala Ježíšovi, že Marie ji nechala samu obsluhovat a sedla si k Ježíšovým nohám a naslouchala Mu. Ježíš jí odpověděl: „Marto, Marto, děláš si starosti a trápíš se pro mnoho věcí. Jen jednoho je třeba. Marie volila dobře. Vybrala si to, oč nepřijde.“ (Lk 10,41-42). Můžeme otevřít svou duši slovu: „Jen jednoho je třeba.“ To jediné a potřebné je, abychom měli živého Ježíše, abychom měli spasení a život věčný v Něm, měli živé spojení s Ním, protože On je Cesta, Pravda i Život. On je pravý Bůh, On je jediný Spasitel. V Něm je život věčný. Kdo má Syna Božího, má život věčný, kdo nemá Syna Božího, nemá život věčný. Jen jedno je zapotřebí: MÍT JEŽÍŠE! Všechno ostatní je marnost a lež. Přesvatá Bohorodička je nám příkladem. Celý její život byl koncentrován na Ježíše – ona měla k Němu velmi úzký vztah, tvořila s Ním úplnou duchovní jednotu.
Rozjímání nad Mk 11,22-23
Datum vydání : 2025-09-28Autor: BKP
Co je víra lidská a co je víra Boží? Víra lidská je nutná v běžném životě. Musíme věřit svědectví lidí například o Antarktidě, i když jsme tam sami nikdy nebyli. Věříme, že je tam sníh, i když jsme ho neviděli. To je přirozená víra, která se dá hmotně dokázat. Co je víra Boží? Je to víra, která se váže na zaslíbení, které nám dal Bůh. Je to víra v Boží všemohoucnost. Bůh svou všemohoucností stvořil všechno, co je, stvořil tento svět a stará se o něj. Stvořil ho účelově. My věříme v Boha Stvořitele. Věříme i v Boha Spasitele, věříme, že Boží Syn se stal člověkem a zemřel za naše hříchy a také věříme Božímu slovu. Navíc, abychom měli Boží víru, která koná zázraky, potřebujeme k tomu dostat milost, že Bůh nám ukáže, že se chce v této situaci oslavit a že vyžaduje, abychom stáli ve víře a nepochybovali. Zkouška víry přijde na každého, proto musíme překonávat pochybnost ve svém srdci. Víra Boží je dar, který si musíme vyprosit.
Rozjímání nad J 6,29
Datum vydání : 2025-09-13Autor: BKP
Skupina lidí se jednou Pána Ježíše zeptala, jak mohou konat Boží dílo. Pán Ježíš odpověděl: „Toto je skutek, který žádá Bůh: abyste věřili v toho, koho On poslal.“ (Jan 6,29) Otec žádá od lidí víru a důvěru, neboť „bez víry není možné zalíbit se Bohu“ (Žd 11,6). Slovo života, které nyní při modlitebních zastaveních opakujeme, také vyjadřuje, že když věříme v Toho, koho Otec poslal, to je v Pána Ježíše, a to v konkrétní situaci, v konkrétním problému, Bůh odpovídá na naši víru skutkem.
Rozjímání nad 1Pt 5,6-7
Datum vydání : 2025-08-30Autor: BKP
Ježíš má být skutečně Pánem v našem životě. Máme s Ním rozmlouvat o svých problémech v modlitbě, máme hledat Jeho vůli, a bude-li On skutečně naším Pánem, pak jsme náš život neprožili zbytečně, ale plodně, a to jak pro čas, tak především pro věčnost.
Rozjímání nad J 13,13
Datum vydání : 2025-08-17Autor: BKP
Samotný Ježíš i tobě říká: „Nazýváš mě svým Mistrem a Pánem,“ a dodává: „a já jím skutečně jsem.“ V tomto malém biblickém kurzu si můžeme projít některé citáty z Písma a zamyslet se, zda je Ježíš skutečně mým Pánem. Pokud jím není, a mým pánem je bůžek zvaný ego, musím prosit: Ježíši, buď opravdu mým Pánem! Volejme k Ježíši z hlubin srdce. Jedině tak budeme moci s kajícím Tomášem vyznat: „Pán můj a Bůh můj!“ Ježíši, buď skutečně mým Pánem a Bohem! Ježíš Kristus je Spasitel a Pán! Ze všech titulů Pána Ježíše se oslovení „Pán“ stalo nejpoužívanějším, nejrozšířenějším a nejdůležitějším. Nebyli bychom daleko od pravdy, kdybychom řekli, že slovo „Pán“ se stalo synonymem pro jméno „Ježíš“. Co pro tebe znamená Pán Ježíš? Které oblasti tvého života zasahuje Jeho vláda? Všichni, kdo chtějí být Jeho učedníky, musí důkladně zvážit tento někdy zanedbávaný aspekt křesťanské praxe.
Rozjímání nad Ef 4,11-12
Datum vydání : 2025-08-04Autor: BKP
Musíme si uvědomit, že jsou přirozené dary, a jsou dary duchovní. Ty přirozené Bůh dává už při narození. Například někteří lidé mají dobrou paměť, dovedou se rychle učit, jiní zase mají přirozený dar opatrnosti, jiní horlivosti, což je spojeno přímo s jejich povahou, takže se do toho nemusí nutit. Jiní mají dar tichosti, trpělivosti, ale druzí se musí velmi přemáhat a zapírat, aby byli trpěliví. I tyto přirozené dary Bůh však po obrácení ještě integruje Duchem svatým, takže je na nich jako na zdravém základu navíc zvláštní milost, která tyto přirozené dary rozvíjí. Například někdo má už od přirozenosti smysl pro sebekritiku, pro pravdivost, nedokáže být nečinný, když vidí, že je třeba se obětovat a trpět pro pravdu, tedy má i přirozenou dispozici k daru proroctví. Pokud někdo v sobě tyto rysy poznává, je třeba prosit, aby Bůh svou milostí na této dispozici ještě prorocký dar utvrdil. Jiný má přirozený dar učit druhé. Rovněž je třeba prosit, aby Duch Boží dal k tomuto daru i nadpřirozený dar být učitelem a vysvětlovat pravdy Boží. Znovu ale zdůrazňuji, aby všechny dary mohly být funkční, musí mít společný jmenovatel, a tím je zapřít sám sebe, vzít svůj kříž a následovat Krista. Realizujeme-li ve svém životě Ježíšovo slovo „čiňte pokání a věřte evangeliu“ – dary se rozvíjejí. Jinak stagnují a jsou nefunkční.
Rozjímání nad Ř 12,2
Datum vydání : 2025-07-21Autor: BKP
Pro 20. a 21. století jsou charakteristické úžasné vynálezy, které rychle a lehko uspokojují různé lidské potřeby. Hotová jídla, rychlá komunikace pomocí internetu, okamžité poskytování informací uchovávaných v megapočítačích – to jsou znaky dnešní „instantní“ generace. Křesťan však nesmí zapomenout na to, že neexistuje cosi jako „okamžitá“, „instantní“ dospělost. Stát se křesťanem znamená začít celoživotní dobrodružství lepšího poznávání a většího milování Otce. Slovo Boží říká: „A nepřizpůsobujte se tomuto věku, nýbrž proměňujte se obnovou své mysli, abyste mohli rozpoznat, co je vůle Boží, co je dobré, Bohu milé a dokonalé.“ (Ř 12,2) Nenech svět, aby ti vnucoval svou formu. Kéž Bůh promění tvou mysl zevnitř, abys opravdu zakusil, že Boží plán s tebou je dobrý, děje se podle jeho požadavků a směřuje ke skutečné zralosti.
Rozjímání nad Mt 5,16
Datum vydání : 2025-07-07Autor: BKP
Jaké světlo má svítit před lidmi? Světlo Kristovy pravdy, kterou jsme vnitřně přijali a kterou v konkrétní situaci realizujeme a dáváme tak dobrý příklad lidem. Rodiče vychovávají své děti ani ne tak slovem jako svým příkladem. Říká se: „Slova povzbuzují, ale příklady táhnou.“ Někdo dovede pěkně mluvit o víře, o Pánu Ježíši, ale svým životem i svými zlozvyky de facto popírá to, co říká. A to je velká škoda. Proto je třeba si uvědomit, jak důležité je dávat dobrý příklad našim bližním, a to svou trpělivostí, odpouštěním, ochotou pomoci, poradit, povzbudit, sdílet s nimi bolest, dát jim dobrou radu.