Vážení biskupové, kněží a věřící UHKC!

Rok 2012 i nynější rok 2013 jsou mimořádně důležitým historickým předělem pro celou Ukrajinu i pro křesťanství na tomto území. Politickou atmosféru na Západní Ukrajině ovlivňujete především vy. Aby mohl nastat účinný proces ozdravení řeckokatolíků i křesťanů na Ukrajině, je třeba učinit pravdivou diagnózu a nezavírat oči před pravdou.

 

První okruh: Diagnóza církve před obdobím ilegality a v ilegalitě

Druhý okruh: První roky po vyjití z ilegality

Třetí okruh: Huzar vybudoval hierarchickou strukturu a vnesl jiného ducha

Čtvrtý okruh: Založení synodu pravověrných biskupů a založení Ukrajinské pravověrné řeckokatolické církve (UP HKC) – duchovní boj.

Pátý okruh: Prosazování genderu a juvenilní justice, postoj UHKC a UP HKC k tomuto problému (rok 2011-2013)

 

První okruh: Diagnóza církve před obdobím ilegality a v ilegalitě

V minulém století vystoupily tři osobnosti – Metropolita Andrej Šeptický OSBM (Lvov), biskup Chomišin (Ivano-Frankivsk), biskup Josafat Kocilovský OSBM (Přemyšl). Na přelomu 19. – 20. století baziliánská řehole (OSBM) prožívala velkou krizi a pak proces vnitřní obnovy, který trval více než 20 let. Z této obnovy pravdivé víry, založené na pokání, vzešlo požehnání nejen Ukrajině, ale i misii v Brazílii, Americe, Kanadě. Duchovní proces obnovy byl spojen s velkým odporem tehdejší hierarchie i vlastních řeholních představených. Do procesu musel dokonce zasáhnout samotný císař z Vídně. Pokračovateli tohoto procesu obnovy byl Andrej Šeptický, biskup-mučedník J. Kocilovský i biskup-mučedník G. Chomišin. Nosnými prvky obnovy bylo zavedení prvních pátků a úcty k Božskému srdci Páně i pobožnosti křížové cesty. Byly to prvky čistě západní církve, ale vnesly obnovu duchovního života na Haličině. Světské úřady konstatovaly, že ve 20. a 30. letech minulého století vlivem misií, v nichž pokračovali tehdy redemptoristé z Česka, Belgie, klesla úroveň zločinnosti na Haličině téměř na minimum. Během tohoto období došlo k dvěma světovým válkám, k velkému utrpení, kdy stovky neznámých mučedníků obětovaly své životy za víru i za národ. Po skončení války přichází období komunismu. Na Haličině to znamenalo zrušení řeckokatolické církve, vyvezení mnoha obyvatel na Sibiř nebo do Kazachstánu, a nové období utrpení. Znovu desítky neznámých hrdinů a mučedníků, skončily své životy v koncentračních táborech na Sibiři.

 

Druhý okruh: první roky po vyjití z ilegality

Řecko-katolická církev vychází z ilegality s vysokým morálním kreditem, proto by mohla v prvních letech svobody Ukrajiny skrze pravdivou misii vnést morální ozdravení celé Západní Ukrajině. Na východní Ukrajině zahynulo v čase hladomoru kolem 10 milionů pravoslavných Ukrajinců. V období války Ukrajinci umírali na různých frontách. 45 let po válce se Ukrajina stala samostatným státem. To byl velký dar od Boha a velká šance. Prostřednictvím několika zrádců však na Ukrajině dochází k totálnímu morálnímu i duchovnímu kolapsu, který s sebou přináší i kolaps ekonomický a nenápadnou ztrátu samostatnosti. Jde o přijetí genderové ideologie a juvenilní justice, která připravuje autogenocidu národa.

 

Řeckokatolická církev, která vyšla v roce 1990 z ilegality, byla zastoupena několika pravověrnými biskupy, kteří byli Vatikánem uznáni. Tragedií je, že už zpočátku byla zneužita autorita Vatikánu k procesu sebedestrukce obnovující se církve. Příkladem je řehole sester basiliánek. Z Říma přijela generální představená Dia, občanka USA, i se svými pomocnicemi. Skrytě a lstivě začaly vnášet duchovní rakovinu liberalismu, který už pronikl západní katolickou církev. Dia zlikvidovala v klášteřích úctu k Božskému Srdci a jiné pobožnosti, ze kterých sestry v čase ilegality duchovně žily a čerpaly sílu, aby vytrvaly ve věrnosti Kristu i církvi. Vše se maskovalo tzv. východní spiritualitou a očistou od tzv. latinizace. Ve skutečnosti šlo jen o masku. Skutečným cílem bylo dosáhnout ztráty vlastní duchovní identity a navodit tak vakuum, které jak už dnes vidíme, bylo vyplněno liberalismem, praktickým materialismem a morálním úpadkem ve všech řeholích i ve všech seminářích. K tomuto procesu pomohl spolupracovník Dii – kněz Dacko. On připravil půdu k převzetí vlády Huzarem. Proces přijetí západního liberalismu a morální devastace byl dovršen uzurpováním absolutní vlády v UHKC Huzarovými stoupenci.

 

Třetí okruh: Huzar vybudoval hierarchickou strukturu a vnesl jiného ducha

Huzar, jako kněz, bez dovolení svého biskupa opustil diecézi v Americe a přijel do Říma. Důvodem útěku byl morální delikt. V Římě byl nezákonně vysvěcen na biskupa. Za to na něj tehdy dopadl církevní trest – exkomunikace. Po vyjití církve z ilegality přijíždí na Ukrajinu. V roce 1996 je násilně, navzdory protestům tří metropolitů, prosazen nunciem Frankem za nástupce nemocného kardinála Ljubačevského, tedy za hlavu UHKC (viz Memorandum v knize arcibiskupa Sulíka).

 

Huzar postupně vyřadil pravověrné biskupy, naposledy v roce 2007 biskupa Bilika. Na biskupská místa dosadil lidi, jejichž myšlení je v souladu s jeho programem. Huzar hned po nastoupení do úřadu neústupně prosazoval, aby byli katolíci v liturgii nazýváni pravoslavnými. Později začal vyžadovat, aby věřící při přijímání stáli a aby ho nazývali patriarchou, ačkoliv jím nikdy nebyl jmenován ani Římem ani biskupským synodem.

 

V roce 2003 vyšel v časopise Vysoký zámek na titulní stránce i s fotografiemi Huzara článek pod názvem: „Já nejsem zednář!“ V roce 2006 v časopise Kozácká Ukrajina opublikovali několik fotografií Huzara na setkání zednářské větve zvané Registrované kozáctvo i s jeho proslovem. Huzar zakládá tzv. iniciativní skupinu „Prvního prosince“, jejímiž členy jsou zednáři. Programem je změnit pravidla hry ve státě a antidesatero Konstituce svobodného člověka. Tu jde o ideje zednářů, a ne o ideje evangelia. Podobně je tomu i v Huzarově CD pásmu „Cesta do sebe“.

 

Čtvrtý okruh: založení synodu pravověrných biskupů a založení UP HKC (duchovní boj)

V roce 2006-2007 vychází kniha pod názvem „Besedy s kard. L. Huzarem: O postkonfesijním křesťanství“. Zde kardinál hlásá několik herezí, které popírají podstatu křesťanství.

1)      zpochybňování Božství Ježíše Krista

2)      zpochybňování panenství Přesvaté Bohorodičky

3)      zpochybňování věčnosti pekla

4)      propagování okultizmu, věštění kyvadlem

5)      schvalování homosexuality i věroučného a morálního relativismu

6)      popření papežské instituce slovy: „Cum Petro – ANO, sub Petro – NE“.

 

3. 3. 2008 bylo zveřejněno, že 4 mniši z řehole sv. Basila Velkého přijali biskupská svěcení v mimořádných podmínkách. Bylo to oznámeno do Vatikánu i téměř všem biskupům katolické církve. Kardinál Huzar na to reagoval takzvanými církevními tresty, které v mimořádných podmínkách byly nezákonné a nefunkční. Brzy na to byl založen Synod pravověrných biskupů UHKC. V roce 2008 Synod vyzval biskupy UHKC, aby se odřekli herezí Huzara, protože pokud je veřejně zastávají i po napomenutí, sami na sebe vrhají Boží anathemu dle Gal 1,8-9. Anathema má větší váhu než jakékoliv církevní tresty. Bohužel, biskupové zůstali v jednotě s Huzarovými herezemi i po trojí výzvě. Dopadla na ně Boží anathema a dodnes na nich spočívá, protože pokání odmítli.

 

V roce 2009 byla založena „Ukrajinská pravověrná řeckokatolická církev“ (UP HKC). Pravověrný synod biskupů se oddělil od apostatické linie, aby zachoval tradici mučednické řeckokatolické církve, kterou apostatická hierarchie opustila.  

 

Synod pravověrných biskupů pak v témž roce i v dalších letech systematicky vyzýval biskupy celé katolické církve, aby se oddělili od současných herezí, které jsou spojeny s historicko-kritickou teologií popírající Božství Kristovo, Jeho historické vzkříšení, Jeho spasitelnou smrt na kříži i inspiraci Písma. Rovněž Synod vybízel biskupy, aby se odřekli ducha Assisi, který vnáší synkretismus s pohanstvím a popírá jedinečnost spásy v Kristu. 1. 5. 2011 se stala velká tragedie v katolické církvi. Papež Benedikt vyhlásil za blahoslaveného papeže Jana Pavla II., který gestem v Assisi postavil na stejnou rovinu vykupitelskou oběť Kristovu na kříži a pohanskou úctu k démonům. Tím sám na sebe uvrhl Boží anathemu dle Gal 1,8-9. Synod mnoha dopisy varoval papeže před tímto krokem. Když už bylo rozhodnuto, že se beatifikace uskuteční, synod sedmi biskupů vyhlásil 5. 4. 2011 Byzantský katolický patriarchát, jehož prvním patriarchou se stal vladyka Eliáš.

 

Pátý okruh: prosazování genderu a juvenilní justice, postoj UHKC a UP HKC k tomuto problému (rok 2011-2013)

Pravověrní katolíci už v březnu 2010 konali manifestace proti zavádění ideologie homosexualismu a později rovněž manifestace proti plánovanému uzákoňování juvenilních mechanismů na Ukrajině. Manifestací bylo mnoho, v různých městech Ukrajiny.

 

Biskupové UP HKC vybízeli biskupy UHKC, kteří zatvrzele zůstávali v herezích, a tím i pod Boží anathemou, aby alespoň jedním pastýřským listem varovali kněze a věřící a vyzvali k záchraně dětí před morální devastací, která v posledních dvou letech dostoupila vrcholu. Šlo o prosazování genderové schizofrenie do veřejného života i do školství. Tato zvrácená ideologie tvrdí, že chlapec není chlapcem, ale může být děvčetem, pokud chce. Současně šlo o uzákoňování a prosazování mechanismů juvenilní justice ke kradení dětí z jakékoliv rodiny. Bohužel, apostatická hierarchie, místo účinného varování věřících, psala lživé, hrubě očerňující listy proti pravověrným. Dokonce zneužívala státní orgány, aby nám znemožňovaly sloužit svaté liturgie, prováděli prověrky majetku, a to vše s cílem likvidace UP HKC.

 

Proti pravověrným katolíkům byly použity prostředky a metody, které nemají nic společného s křesťanským chováním a za které by se styděli i mafiáni. Tříměsíční kampaň v Expresu, plná lží a zločinného očerňování, dokonce z rituálních vražd, z kradení dětí a jiných zločinů, byla iniciována apostatickou hierarchií UHKC.

 

V roce 2010 v Čortkově byly pravověrné sestry fyzicky napadeny církevníky a zraněny. Byla ukradena kaple, kterou pravověrní financovali a postavili.

 

V roce 2011 došlo k útoku na patriarchu Eliáše. Následně byl postaven před soud s cílem deportace.

 

V roce 2012 byl psychologicky terorizován ředitel galerie pan Voznický, který v důsledku toho dostal infarkt a havaroval autem. Nepodepsal požadavek církevníků, aby v chrámu v Pidhirkách bylo pravověrnému společenství zabráněno sloužit liturgii. Po jeho smrti to však církevníci dne 7. 12. 2012 prosadili.

 

Předtím, 17. 11. 2012, osnovali útok na sestry v Probižné. Muži v maskách je násilně vynesli z kláštera, který byl jejích soukromým majetkem.

 

Církevníci už v roce 2011 využili primátora města Lvova, aby nás dal do soudu a požadoval snížení stěn naší kaple o jeden metr a shození nové střechy. Cílem bylo, aby ve Lvově, v kapli na Pluhové, nebylo možné vykonávat bohoslužby. Věřící proto dodnes slaví nedělní liturgie na ulici u stěny jezuitského chrámu, který město narychlo darovalo arcibiskupství UHKC. Spoluužívání našim věřícím primátor nedovolil. Jde o hrubou náboženskou diskriminaci, terorismus, násilí, hrubé intriky s cílem likvidace náboženské menšiny pravověrné UP HKC. Naši věřící stojí téměř denně už tři roky s transparentem před budovou Lvovského krajského úřadu a žádají o zákonnou registraci, která je jim bezdůvodně a proti zákonům Ukrajiny odmítána. S cílem manipulovat lidmi, založil arcibiskup Vozňak náboženskou organizaci JAKIR, která rozpaluje náboženskou nenávist, očerňuje pravověrné sestry, zastrašuje jejich rodiče a navádí je, aby kradli sestrám pasy.

 

Apostatická hierarchie drží v temnotě a v pasivitě věřící, kteří by v této historické chvíli mohli zachránit sami sebe i celý národ před připravovanou autogenocidou. Místo toho, aby napsala aspoň jeden pastýřský list, kterým by věřícím vysvětlila podstatu problému, píše lživé pamflety proti pravověrným. Příkladem je poslední pamflet k Vánocům 2013, ve kterém se odvolává na zločinně očerňující články v Expresu. Potvrzuje tak svou autoritou trestný čin Expresu spáchaný vůči pravověrným.

 

V Kyjevě má být 6.-7. 2. 2013 summit pro duchovní, který má za cíl vybudovat zločinecký systém náhradních rodin. V náhradních rodinách, nejde o adopci dětí, ale jsou základním mechanismem, bez něhož by se nemohlo rozjet zločinné kradení dětí z jakékoliv rodiny. Náhradní rodina děti přijme pouze na několik měsíců a pak jsou prodávány na Západ pedofilům, homosexuálům, psychopatům, ba dokonce na orgány. Jde o nejstrašnější zločiny. Normální člověk nechce věřit, že by něco takového mohlo existovat. Bohužel, zákony k tomu už byly upraveny v roce 2012 a zároveň je budován systém sociálních pracovníků, oficírů probace, kteří budou brát děti bez reálné viny a dávat je do náhradních rodin. Pak děti budou prodávány na Západ. V současné době je už do každé obce, která má 1500 obyvatel, přidělen jeden pracovník sociálních služeb (SS), do obce s 2500 obyvateli jsou přiděleni dva a nad 3000 tři. Tito pracovníci už vykonávají kontrolu v rodinách a získávají informace o osobních údajích. Ještě koncem minulého roku měli připravených 33 000 rodin, jako potenciál k odebírání dětí. Ročně se na Ukrajině plánuje odebrat z rodin 30-50 tisíc dětí. Ombudsman pro práva dětí Pavlenko oznámil, že ze Západu je zájem především o postižené děti. Neřekl však, že právě tyto děti jsou dávány na orgány. Za srdce se platí 160 000 dolarů, za játra 60 000, za ledvinu 10 000 atd. Na vině za tyto největší zločiny se podílí hierarchie UHKC. Příklad: 18. 1. 2013 volal jistý kněz ze Lvova do rodiny přítelkyně naší známé: „Připravte se, abyste přijali dva sirotky k adopci. Dostanete za to vysokou finanční podporu a hlavně je to skutek křesťanského milosrdenství a lásky“. Dotyčná s nadšením přijala tuto nabídku k založení náhradní rodiny.

 

Agitátoři projektu Ukrajina bez sirotků oznámili, že bez církve by nebylo možné zavést tento mechanismus. A nyní hierarchie UHKC už před summitem pro duchovní v Kyjevě, místo varování, tiše doporučuje zakládání tohoto zločinného mechanismu k likvidaci nevinných a bezbranných dětí a pokrytecky to nazývá křesťanskou láskou a milosrdenstvím. Toto jsou do nebe volající zločiny, které mají kořen v herezích a jsou důsledkem stažení prokletí – Boží anathemy.

 

Kéž by i tento alarmující list vyprovokoval hierarchii UHKC, aby napsala alespoň jeden pastýřský list, v němž by varovala kněze a věřící před zakládáním tzv. náhradních rodin. To by byl konkrétní krok pokání. Bohužel, po mnoha alarmujících listech a výzvách můžeme jen bolestně konstatovat, že tato hierarchie vede věřící UHKC po široké cestě herezí do věčného zavržení a národ k autogenocidě.

 

Tímto vybízíme také věřící UHKC, aby kromě modlitby, alarmovali kněze a biskupy k záchraně dětí před lstivým systémem juvenilní justice, do něhož patří především tzv. náhradní rodina.