Úvod

Ježíš řekl: „Metanoite“. Jak máme v určitých situacích měnit myšlení a věřit evangeliu je stručně ukázáno na několika následujících modelových situacích.

Máme-li změnit myšlení, musíme si nejprve uvědomit, že naše přirozené myšlení je nesprávné, zatímco myšlení založené na evangeliu je správné. Ježíš po nás žádá dvě věci: změnit a věřit. Co mám změnit? Své myšlení. Mám-li ho změnit, musím vědět proč, musím si být vědom, že je zlé a musím také vědět, jaké je dobré. Pokud bych jen opustil zlé, nastalo by vakuum, do jakého bych přijal jiné, stejně tak zlé či ještě horší. Ježíš nám však v evangeliu předkládá nové modely myšlení. Jsou zcela protichůdné našemu přirozenému myšlení, jaké je postaveno na své pravdě a svém dobru a nerespektuje ani svědomí ani zjevené Boží slovo a ani nepočítá s věčností. Máme-li něco změnit, musíme poznat, že to původní je zlé a to nové dobré. Ani to však nestačí. Potřebuji sílu změnu udělat. Jinými slovy, potřebuji Boží pomoc. Je otázka, jak ji získat. Musím navázat spojení s Bohem. Jak to učinit? Uvědomím si, že Bůh mě vidí a v tomto světle před Ním přiznávám své hříchy a pokořuji se. To je základ změny – pokání. Zde dostanu světlo i sílu nazvat pravdu pravdou a lež lží. Zde dostanu sílu zlé myšlení opustit a přijmout dobré – postavené na evangeliu. Se změnou myšlení nastává i změna ducha, který za myšlením je.

Místo ducha nenávisti přijde duch lásky k bližnímu.

Místo ducha sebelítosti přijde duch soucitu s bližním.

Místo ducha závisti přijde duch přejícnosti bližnímu.

Místo ducha odsuzování přijde duch ospravedlňování bližního.

Místo ducha rouhání přijde duch chválení Boha.

Místo ducha deprese přijde duch pokory.

Proces změny našeho myšlení vždy v počátku vyžaduje zapření sama sebe (srov. Mt 16,24), tedy zapření – paralyzování – starého člověka v nás i s jeho tučným či kamenným srdcem. Ono je pramenem a kořenem zlých myšlenek. V něm je také místo pro silnou manipulaci duchem lži. Starý člověk věří lži a odmítá pravdu. Proto změna myšlení předpokládá i nové srdce i nového Ducha (srov. Ez 36,26). Pokud obojí vírou nepřijmeme, naše myšlení bude dále motivováno duchem světa, lidskou lží a chytrostí a nikoli Duchem Božím a Božím slovem.

Srovnání pohanské meditace s evangelijní metanoiou: Metanoia je cesta pravdy a vede k věčnému životu. Pohanská (budhistická) meditace je cesta sebeklamu a vede k věčnému zahynutí.

Metanoia (3 kroky)

1)      Vejít do Boží přítomnosti. Je třeba si uvědomit, že Bůh mě vidí a bytostně proniká a já se mu vírou cele otvírám. (V Boží přítomnosti si uvědomuji nějaký hřích z minulosti, který mě pokořuje a působí bolest v duši. „Hřích můj stále je přede mnou“ /Ž 51,5/. Skrze toto základní pokoření dostanu světlo k přiznání si i současného konkrétního hříchu /hněv, závist, odsuzování, rouhání... jaké jsou ovocem mechanismu starého člověka v nás/.)

2)      Falešné myšlení (jeho odmaskování).

3)      Evangelijní myšlení (jeho přijetí).

Mechanismus starého člověka (naší porušené přirozenosti):

a)      Když ti někdo ublíží, je automatickou reakcí hněv či sebelítost.

b)      Když se někomu daří, je automatickou reakcí závist.

c)      Když někdo dělá chybu, je automatickou reakcí odsuzování.

d)      Když přijde neštěstí, je automatickou reakcí rouhání se Bohu nebo deprese.

Ježíš říká: „Metanoite (změňte myšlení) a věřte evangeliu.“ (Mk 1,15) Jak máme měnit myšlení v těchto situacích?

ad a) Když mi někdo ublíží, je automatickou reakcí hněv či sebelítost.

Někdo mi pravdivě ukáže na mé nesprávné jednání a řekne to způsobem, který je těžce přijatelný. Dodá k tomu svůj postoj a navíc často s nepravdivým komentářem. Automatickou reakcí na kárání je hněv či sebelítost.

Jak zde konat metanoiu:

ad 1) Vejdu do Boží přítomnosti. Uvědomím si svou vinu. Pokud se v daném případě cítím zcela nevinen, vzpomenu si na nějaký jiný hřích a za ten se nyní před Bohem pokořuji. Mlčím, když mi nadávají a kritizují mě.

ad 2) Falešné myšlení: Přichází hněv a sebelítost, koncentrace na chyby druhého a odsuzování toho, kdo mě nyní soudí.

ad 3) Evangelijní myšlení: Od hněvivého a sebelítostivého myšlení i od ducha, který je za ním, se odděluji. „Bože, věřím, že Tys to dopustil a sleduješ tím moje dobro. Buď je to na mou očistu za mé hříchy nebo tím mám získat milost pro toho, kdo mě kárá či pro někoho jiného, anebo mi chceš dát nějaké poznání či nezasloužený dar. Bože, děkuji Ti za tuto bolest, která mě nyní očišťuje.“

Pozn: V rodině nebo ve společenství je potřebná po konfliktní situaci společná modlitba, v jaké každý před Ježíšem hlasitě vyzná svůj hřích a přijme odpuštění. Tak budou i vzájemné vztahy obnoveny.

ad b) Když se někomu daří, je automatickou reakcí závist.

Koná-li jiný dobro, koná-li vůli Boží, je to dobré pro něho, pro mě i pro druhé. Když začnu děkovat, hřích ve mně – neboli můj starý člověk – nechce mít radost z objektivní pravdy, protože není spojena s mým „já“. Mé ego chce i na dobrých skutcích získávat svou slávu a uznání.

Proto potřebuji pochopit, že závist je největší nesmysl a největší zloděj Ducha. Kde vzít hybnou sílu ke změně?

Největší hodnotou pro mě je osobní vztah k Ježíši. Bez tohoto základu nemá žádná další změna myšlení smysl. Nějaké psychologizování na bázi Junga a Freuda či různé teorie úspěšnosti, jsou jen součástí nadvlády tmy, protože budují na starém člověku. Nemají pro křesťana ani nejmenší význam.

Tedy základem, na jakém stojím, a největší hodnotou je mi vztah k Ježíši. Musím si proto v této situaci vyjasnit – jde mi o Ježíše nebo o sebeklam?

Metanoia:

ad 1) Vejití do Boží přítomnosti. V Božím světle si přiznám, že závist je hřích a já jsem se tomuto duchu závisti otevřel a zhřešil jsem. Zůstanu v lítosti nad tím hříchem či jinými hříchy.

ad 2) Falešné myšlení je myšlení závistivé. Boží slovo nás usvědčuje ze závisti. „Závidíte a ničeho nemůžete dosáhnout.“ (Jk 4,2) „Láska nezávidí.“ (1Kor 13,4)

ad 3) Evangelijní myšlení: Vyznávám svůj hřích závisti a chci se od něj oddělit. Opakem závisti je nezištná láska k bližnímu: „Pane, přeji bližnímu, ať se mu daří ještě více, ať má ještě více požehnání a koná ještě větší dobrá díla ke Tvé cti a užitku druhých. Dej, aby ho měli všichni rádi, aby jim byl dobrým příkladem.“ Pokud se takto postavíš proti starému člověku v sobě a jeho systému závisti, pak Pán dá do srdce pokoj a také světlo poznání.

ad c) Když někdo dělá chybu, je automatickou reakcí odsuzování.

Když uvidím chybu bližního, automaticky ho odsuzuji v myšlenkách.

Metanoia:

ad1) Vejdu do Boží přítomnosti.

ad2) Falešné myšlení: je už to, že jsem odsoudil bližního. Usvědčují mě slova Pánova: „Kdo jsi ty, že soudíš svého bratra?“ „Soud přísluší Bohu.“ (srov. Ř 14,4; Dt 1,17)

ad3) Evangelijní myšlení: „Bože, odpusť mi, že jsem soudil. Já jsem větší hříšník, než ten, koho jsem nyní odsoudil.“ Dále si připomenu, zda jsem se někdy dopustil této chyby, či podobné a pokořuji se vědomím vlastní viny. S pravdivou bolestí si také uvědomuji, že jsem mnoho lidí automaticky odsoudil ve svých myšlenkách, ba dokonce v slovech. Pravdivě pronesu prosbu Otčenáše: „Otče, odpusť nám (mně i bratrovi) naše viny.“ A tuto prosbu v duchu opakuji, až duch kritičnosti a pýchy odejde.

ad d) Když přijde neštěstí, je automatickou reakcí rouhání se Bohu nebo deprese.

Obojí je reakcí starého člověka, tedy reakcí v temnotě. Když přijde neštěstí, je třeba se učit děkovat a vidět ne to neštěstí, ale že mohlo přijít ještě něco většího, od čeho mě Bůh ochránil, a že také mi tímto chce něco povědět a od něčeho horšího mě ochránit. Když začnu děkovat Bohu, přijde světlo a pokoj a také síla přijmout to. Totiž zde věřím v Boží všemohoucnost, že Bůh může každé zlo proměnit v dobro. Zde je třeba vidět nejen pozemské hodnoty, ale mám se naučit pravdivě vnímat i hodnoty věčné. Německý duchovní W. Busch vypráví svědectví o horníkovi, který při neštěstí ochrnul na půl těla. Nejprve se rouhal Bohu, ale když se obrátil a přijal Pána Ježíše za svého Spasitele a Pána, ze srdce děkoval za toto neštěstí. Několik dní před smrtí řekl: „Bože, děkuji Ti, žes na mě dopustil toto neštěstí. Pokud by se to nestalo, šel bych oběma zdravýma nohama rovnou do pekla. Bože, celou věčnost Ti za to budu děkovat.“

Metanoia:

ad1) Vejdu do Boží přítomnosti.

ad2) Falešné myšlení: vyčítavé a rouhavé myšlenky nebo deprese.

ad3) Evangelijní myšlení: Vyznávám svůj lživý postoj jako hřích nevěry a odděluji se od rouhavých myšlenek. Začnu-li Bohu děkovat, brzy mi dá své světlo i svůj pokoj a mnohdy mi až zázračně ukáže, že za tím neštěstím byla má konkrétní vina a Bůh ho dopustil jen proto, abychom se zastavili na cestě svévolnosti a neutrpěli tak ještě větší časnou a pak i věčnou škodu.

Lék pro čistotu srdce

V oblasti nečistých myšlenek, představ a pocitů, za kterými buď už je nečistý duch, anebo se mu tímto teprve otevírají dveře, platí Ježíšovo slovo: „Usekni!“ (srov. Mt 5,29-30) Je třeba radikálně useknout takovou myšlenku, která by chtěla zneužít ruku či nohu na cestě dokonání hříchu a rovněž takový pohled – nečistou představu – vyloupnout z nitra a odhodit od sebe (srov. Mt 5,29). Je to bolestné, ale je to k našemu dobru i k dobru našich bližních. Samozřejmě, k tomuto kroku víry – bolestnému useknutí a odhození – potřebujeme sílu, potřebujeme mít Ducha Božího. Pokud jsme se zcela otevřeli duchu světa i lživým ideologiím a filosofiím, pak, i kdybychom věděli, co máme dělat, přesto to neuděláme.

Lék proti lenosti a depresím

Tím lékem je Ježíšovo slovo: „Vstaň!“ (Mt 9,5; Mk 2,9) Máš-li ráno vstát, aby ses mohl modlit a pak plnit své povinnosti, je třeba vstát včas.

Jak důležitým je realizovat toto slovo: „Vstaň!“, zvláště když se člověk otevřel smutku a depresi, za nimiž je duch lži, který drží a paralyzuje člověka, aby se vyhýbal plnění svých povinností. Jak důležitým je při fyzických i psychických paralyzováních umět v pravý čas vstát a přistoupit k pravdivé modlitbě. Tehdy je třeba zvednout ruce nahoru a to je další skutek zapření sebe, pak Duchem pravdy překonat smutek – postavit se do Božího světla, přiznat před Bohem svůj hřích, zanedbané povinnosti a začít hned se změnou.

Ježíš řekl ochrnutému: „Vstaň a choď.“ „A on vstal a chodil.“ (srov. Mt 9,7) To platí pro každého.

„Agere contra“ duchovnímu hřbitovu

Je třeba si tuto zásadu „agere contra“ osvojit nejprve na modlitbě. Např.: Mám-li stát ve víře v Boží moc, je třeba si nejprve pravdivě uvědomit bezmocnost církve v současné době, pravdivě vnímat lidskou bídu a labilitu. A dále je třeba si uvědomit, jak systematicky pracují ti, kdo budují království temna, a to ve dne v noci, v mimořádné horlivosti, kázni a mazanosti. Děti světla, co mohou pokazit, většinou pokazí, stále se zastavují, pochybují, závidí si, reptají, mají strach udělat sebemenší krok víry... Uvědomit si tuto pravdu vede téměř k depresi. Praktická metanoia zde vypadá takto: buď si kleknu nebo se postavím, zvednu ruce a začnu srdcem, někdy i ústy křičet před Bohem a zůstávám v myšlence: „Bože, já věřím, že u Tebe není nic nemožného. Já věřím, že ty vzkřísíš tento duchovní hřbitov, kterým je dnes katolická církev (nový Izrael).“ Co mám dělat? Prorokovat (srov. Ez 37,1-9) – mám dávat prostor Duchu svatému. Ve víře se mám postavit nad těmito duchovními kostmi či mrtvolami a úpět k Bohu, aby tak Duch svatý mohl proměnit duchovní hřbitov katolické církve v Boží bojovníky – Kristovy svědky (srov. Ez 37,10-11; Sk 1,8). Nyní srdcem i duchem úpím před Bohem za duchovní vzkříšení.

„Agere contra“ pro desatero

Bůh jasně požaduje: „Nebudeš míti jiných bohů...“ (srov. Dt 5,6-10) Církev je dnes plná modlářství a okultismu, ale já přesto věřím, že nastane vnitřní očista. „Bože, Ty to učiníš, Tys to slíbil“. (srov. Ez 37,14)

Bůh říká – „Nezabiješ.“ Realitou jsou milióny zabitých dětí – aborty. Jejich krev volá k Bohu o pomstu. Já ale volám: „Pane, odpusť vražedným matkám a dej jim dar obrácení.“ V tomto postoji víry před Boží tváří, v světle a síle Ducha Božího, stojím ve víře, opřen o Boží slovo.

Bůh dále přikazuje: „Nezcizoložíš, nesesmilníš.“ Realita v této oblasti je dnes katastrofální. Duchové nečistí masově zdemoralizovali bývalý křesťanský svět. Rodiny jsou rozbité, křesťané se otevřeli nečistým démonům a přijali myšlení světa. Já ale volám: „Pane, smiluj se, zachraň svůj lid! Věřím, že Ty vyženeš nečisté duchy, změníš myšlení a uzdravíš duše svým slovem. Věřím, Pane, že i když se zatím všechno řítí opačným směrem, já v tuto chvíli nepochybuji a věřím, že Ty jsi Všemohoucí a že Ty to učiníš.“

Síla tohoto zákona „agere contra“ spočívá v tom, že přiznám pravdu, která velmi bolí, ale pak se postavím před Boha, vejdu do Jeho světla, přijmu Jeho slovo a vírou se vzepřu této hoře temnoty a zla a věřím, že Bůh učiní proměnu, protože On je všemohoucí.

Závěr

Ježíš řekl: „Metanoite“. Zde je stručně ukázáno, jak máme v určitých situacích měnit myšlení a věřit evangeliu.

o. Ing. ThDr. Cyril J. Špiřík OSBM

o. ThLic. Markian V. Hitiuk OSBM

o. ThDr.Eliáš A. Dohnal OSBM