„Připomene vám...“ Můžeme znát i nazpaměť celé Písmo, můžeme mít i velké množství informací jako v počítači, ale to ještě není to podstatné. My musíme mít v pravý čas pravou informaci, která poslouží či dokonce zachrání i život. Je třeba ji vytáhnout na obrazovku našeho vědomí. Toto oživení činí v duchovní oblasti Duch svatý. Ježíš svá slova pronesl před apoštoly, ale ona platí i pro nás. Jeho slovo je věčně platné a závazné jak pro apoštoly, tak i pro nás. Jde tu o život, o život věčný. Kristovo evangelium není nějakou lidskou filosofií či pouze lidskou moudrostí, ale Ježíšova slova jsou Duch a život. Jsou prostá a vyžadují jednání. Nestačí jen slyšet a účastnit se náboženských diskuzí. To je málo. Musí nastat realizace Ježíšových přikázání. Na konci horské řeči Ježíš dává podobenství o dvou stavitelích. Jeden budoval na písku, druhý na skále. Ten, co budoval na písku, slyšel Boží slovo, ale nerealizoval. Ten, co na skále, slyšel a realizoval.

„... naučí vás všemu“ apoštolové slyšeli slova z Kristových úst. My je máme naspaná prostřednictvím evangelistů Matouše a Jana, kteří je slyšeli na vlastní uši, ale to nestačí. Člověk potřebuje, aby přišel Duch svatý, aby vše připomněl a všemu naučil. Nestačí jen Ducha svatého přijmout tak, jak ho přijali apoštolové skrze křest Duchem. Je třeba v Duchu chodit. Nechat se jím vést. I v tom nám dal Ježíš příklad. Přijal křest Janův, křest pokání a sestoupil na Něho Duch svatý. Plný Ducha odchází na poušť a plný moci se odtud vrací. Na poušti prožil i boj s duchem lži. Ježíš nad ním zvítězil slovy: „Odejdi, satane!“ Nyní satan převzal vládu nad bývalými křesťanskými národy. Musí tam být proto někdo, kdo v moci Boží a ve jménu Kristově řekne totéž: „Odejdi, satane!“ Odejdi i s celou horou démonů! Démonská horo, zvedni se (srov. Mk 11,23). Církev dnes nemá moc. To je velká tragédie. Křesťané nejsou schopni duchovně ovlivnit své okolí. Proč? Základní problém je jeden: slabá víra! A proč je slabá víra? Protože není osobní modlitba. A proto ani Duch svatý nemůže připomínat aktuální a živá slova a učit, jak je žít. Proto je nutné milovat Ježíše tak, že budeme plnit Jeho přikázání. Činit pokání a následovat Ho. Pak každý zakusí konkrétní Boží moc, osobní zkušenost s Kristem.

„Otec pošle Ducha svatého ve jménu mém...“ Pokud bychom pročetli jedním dechem čtyři evangelia a vždy jen podtrhli termín „ve jménu“ Kristově, zjistíme, že je použit velmi často. Máme zaslíbení, že ve jménu Kristově budeme „vyhánět zlé duchy, uzdravovat nemocné...“ Ale v současné církvi to nefunguje, proto se to ani nedělá. Chybí zkušenost.

Do Kristova jména jsme byli pokřtěni. „Čiňte pokání a každý z vás ať přijme ve jméno (ne ve jménu) Ježíše Krista na odpuštění svých hříchů a dostane dar Ducha svatého.“ (Sk 2,38) „Když to uslyšeli, dali se pokřtít ve jméno Ježíše Krista.“ (Sk 19,5)

Ve Starém zákoně (SZ) mělo jméno hlubší význam než je tomu dnes. Znamenalo víc než pouhé pojmenování. Jméno bylo přímo součástí duše – tělem, jímž se duše projevovala. Ve jménu bylo cosi skutečného, kus podstaty pojmenované osoby. Něco z toho vyjadřuje ještě v Rusku pojmenování po otci. Například: Ivan Vladimirovič, Anna Vladimirovna, tito sourozenci mají od otce nejen život, ale i kus duchovního a duševního dědictví... Vyjádření pro jméno bylo ve SZ stejné jako pro moc a sílu. Dostat nové jméno znamenalo dostat novou moc a nové požehnání (srov. řeholník s nastoupením do nového stylu života bere i nové jméno).

Jméno Hospodinovo je výraz, kterým SZ označuje podstatu Boží, jejíž součástí je jméno. Znát samu podstatu Boží, znamená znát Jeho jméno (Ž 9,11; 91,14; Iz 52,6). Když svatopisci SZ hovoří o osobní přítomnosti Boží, užívají buď pojmu „obličej“, „tvář“ (Ž 27,8; Ž 105,4; to znamená: hledejte Mě osobně), anebo jméno (Ž 75,2). Vzývat jméno Hospodinovo znamená apelovat na Jeho osobu, přednést mu těžkosti přímo. Řekne-li se, že někdo mluví ve jménu Hospodinově, znamená to, že nejen mluví s Božím souhlasem, anebo v souladu s jeho vůlí, ale mluví přímo jako ten, kdo má moc. Mluví v Boží síle (Ž 118,10-12). Ježíš řekl: „Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi. Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky. Křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal. Hle, já jsem s vámi po všechny dny až do konce věků.“ (Mt 28,18-20) Apoštolové a první křesťané byli křtěni do jména Ježíše Krista (srov. Sk 2,38). Protože křest je spjat se skutečností smrti a vzkříšení Ježíše Krista. To vyjadřuje i nejstarší křestní formule: „Ve jméno Ježíše Krista.“ (Sk 2,38; 8,16; 10,48; 19,5; 1 Kor 1,13) Křesťan je vštípen v Krista jako roub do vinného kmene. „Křesťan“ je ten, kdo má Ducha Kristova a pomazání od Něho, je skutečným následovníkem svého Pána Ježíše Krista. Tedy původní křestní formule byla křtít do jména Ježíše Krista. Pak byl křest udělován do jména Otce i Syna i Ducha svatého. Obojí křestní formule je platná. Na této zdánlivé nejasnosti se nám odkrývá tajemství jména Božího. Bůh zjevil Mojžíšovi své jméno pod názvem „Jsem, který Jsem“ (Ex 3,14), tedy „Jsoucí“, „Všemohoucí“ (JHVH). Do slovanských jazyků je to přeloženo termínem „Hospodin“. Plnost Božího jména nám ale zjevuje až sám Boží Syn, Ježíš. „Otče, dal jsem jim poznat tvé jméno a ještě dám poznat, aby v nich byla láska, kterou máš ke mně a já abych byl v nich.“ (J 17,26)

JHVH (Hospodin) je spása = Je-ho-šu-a. Toto jméno je jméno svaté a Boží. Bylo dáno na přímý Boží příkaz: „Dáš mu jméno Ježíš (hebrejsky: Jehošua), neboť On spasí svůj lid z jeho hříchů.“ (Mt 1,21) Slovo „Ježíš“ je pořečtěný tvar hebrejského Jehošua, což je zkráceně Ješua. „Počneš a porodíš Syna a dáš mu jméno Jehošua (Iesus).“ Jméno Jehošua je jméno Boží v plnosti dané Ježíši. V tomto jménu je jméno Otce i Syna i Ducha svatého. Hospodin (JHVH) je spása.

Mojžíšovi byla zjevena část Božího jména. Ježíš zjevuje podstatu, tedy plnost, že Jsoucí (JHVH) je spása. Ježíš je Spasitel, ale i celá svatá Trojice, Otec, Syn a Duch svatý mají účast na naší spáse. Jestliže Ježíš říká: „Dal jsem jim poznat tvé jméno, a ještě dám poznat“ (J 17,26), pak to poznání je spojeno s osobní zkušeností, že v nás má být láska, kterou Otec má k Synu i s osobní přítomností: „... a já abych byl v nich.“ (J 17,26) Tedy žádné teologické spekulace nevysvětlily ani nevysvětlí osobní zkušenost, kterou dá Ježíš a kterou připomene Duch svatý. Ježíš dává poznat Boží jméno („tvé jméno“) – a to jméno je dáno a Jeho nositelem je sám Ježíš. Jde o plné jméno: Hospodin je spása. Ne pouze Hospodin – JHVH. Pokud prostudujeme i všechna evangelia, nenajdeme v nich, že by Ježíš zjevil nějaké jiné jméno pro Otce. Navíc termín „Jsem“ („Jsoucí JHVH“) používal pro sebe. Za to Ho chtěli kamenovat (J 8,58). Jméno „Jehošua“ dal Ježíši Otec (Mt 1,21). A to jméno je zároveň i jméno Otce: „Otče svatý, zachovej je ve svém jménu, které jsi mi dal.“ (J 17,11) Můžeme to chápat jako prosbu, aby Otec zachoval apoštoly ve svém jménu, anebo „zachovej je ve svém jménu, které (to jméno) jsi mi dal“. To plné jméno Boží je Hospodin (JHVH) je spása – Jehošua. „Dokud jsem byl s nimi, zachoval jsem je v tvém jménu, které (to jméno, ale i ty apoštoly) jsi mi dal.“ Jméno „Jehošua“ (Hospodin je spása) není pouze zjevením, kým je Bůh, ale kým je Bůh pro nás.

Uvěřit v Jeho jméno: „Těm, kteří ho přijali a uvěřili v jeho jméno, dal moc stát se Božími dětmi.“ (J 1,12; J 2,23; J 3,18; 1J 3,23)

Co je spojeno se jménem „Jehošua“: Ve jménu Ježíš byly činěny divy, vyháněni démoni, uzdravováni nemocní (Mk 9,38n; 16,17; Lk 9,49; 10,17; Sk 3,16; 4,10). Ve jménu Ježíše Krista se s ohledem na jeho spasitelný čin kleká na kolena (Fil 2,10), děkuje se Mu (Ef 5,20), prosí se (J 14,13n; 15,16), dosahuje se ospravedlnění (1 Kor 6,11), nemocní jsou mazáni olejem (Jk 5,14).

Ježíš říká: „Já a Otec jedno jsme.“ (J 10,30) „Já v Otci a Otec ve mně.“ (J 14,11) Jedno v Božství, jedno ve spáse, jedno v lásce k nám, jedno ve jménu, ale tři osoby. J 14,26: „Otec pošle Ducha svatého ve jménu mém.“ (tedy ve jménu Jehošua). Ježíš slibuje: „Oč budete prosit Otce ve jménu mém, dá vám.“ (J 16,23) „Otče, posvěť se jméno tvé.“ (modlitba Otčenáš) „Otče, oslav své jméno.“ (J 12,28) 1 Kor 6,11: „Ospravedlněni jsme ve jménu Pána Ježíše.“ Ježíš je Spasitel, ale Spasitel je i Otec: „…zapomněli na Boha, svého Spasitele.“(Ž 106,21) Lk 2,11: „Dnes se vám narodil Spasitel, Kristus Pán, v městě Davidově.“ Iz 35,4: „Bůh sám přijde a spasí nás“ (Jehošua). Apoštol Petr citoval v den Letnic proroka Joela: „Každý, kdo by vzýval jméno Páně, bude spasen.“ (Sk 2,21) Pak uzavírá kázání slovy: „Obraťte se a přijměte křest ve jméno Ježíše Krista na odpuštění hříchů.“ (2,38) Tedy jméno Hospodin (JHVH) je spása vyjadřuje jméno Jehošua, a to je to jméno, které Bůh dal Ježíši, ale které je i Jeho vlastním jménem a jménem celé Nejsvětější Trojice.