Nabyl jsem přesvědčení, že pokud se chci skutečně modlit v Duchu a pravdě, musím se takové modlitbě učit od těch, kteří mají dlouhá léta zkušenost s pravdivou vnitřní modlitbou. Velmi mi v tomto ohledu pomáhají modlitební modely, které zcela prostince vtělují Boží přítomnost a zprostředkovávají dynamis Božího slova. Skrze svaté Boží jméno Jehošua jsem si začal uvědomovat, přítomnost Otce, Syna a Ducha svatého ve své duši. Když je začnu vzývat, při slabice „Je“ se vědomě otevírám na realitu přítomnosti Božího majestátu, bez kterého bych vůbec neexistoval a přitom vím, že Bůh je můj Otec, který mi dal z lásky Syna.  Říkám „ho“ a uvědomuji si, že teď Syn – Spasitel, který má moc mě Otci vrátit, je ve mně a proniká mě Duchem. To již říkám slabiku „šu“. Duch svatý mě posvěcuje a pro Synovy zásluhy přivlastňuje Bohu, takže už nejsem vlastnictvím systému hříchu, ale náležím Bohu a tma už ve mně není žádná. (srov. 1.J. 1,5) Vnímám, že v tomto spasitelném Božím jménu je zkoncentrováno celé evangelium. Pak si v závislosti na Božím slově (Mk 11,23) uvědomuji, jak se Boží mocí musí hora démonů, která vnáší na konkrétní území utrpení a smrt zvednout a vrhá se do moře. Jako bych úplně viděl ty zloduchy, jak musí sedět svázaní všichni dohromady na takové velké čtvercové desce a teď se jen diví s jakou rychlostí je to vždy jak na výtahu, vyzvedne výš a pak ještě výš až už je z té velké desky jen malá tečka vysoko v mracích a pak už nejdou vidět ani dalekohledem, už jsou tak vysoko, že už se nemohou vrátit a najednou je Boží moc mrští do ohnivého moře, tak, jako do lávy, v níž nenávratně zmizí. Pak už stačí jen děkovat, že Pán osvobodil konkrétní území od krvelačných zloduchů a zmařil jejich plány, protože On je Bůh. Raduji se a zpívám ve víře, že Boží slovo je plné Ducha a moci. Jak velkým Božím darem je, že se můžeme modlit v moci Ducha, v závislosti na konkrétním Božím slově. Dostáváme to nejcennější – živé spojení s Pánem! Je to úplně jiné než to, když se člověk snaží modlit sám ve své síle, protože, když neví jak, nedokáže Boží přítomnost prožít. Navíc, když si člověk vzpomene na současné, pseudoduchovní návody k modlitbě, které vydávají různá náboženská nakladatelství, tak to už se radši nemodlit nijak, než tak, jak to „učí“ oni. Často je to jako směsice okultních metod a psychologických praktik a vůbec žádný směr do Boží přítomnosti.

Tyto modely k pravdivé Kristocentrické modlitbě jsou stále, v různých variantách, postaveny na 1. přikázání, aby byl člověk celým srdcem, celou duší a všemi silami aspoň v konkrétním momentu aktivně sjednocený s Bohem a miloval Ho.