V evangeliu svatého Lukáše 10,25-37 čteme, jak učitel zákona přišel k Ježíši a zeptal se Ho, aby Jej vyzkoušel: „Pane, co mám dělat, abych získal věčný život?“ Tato otázka se týká každého z nás, protože je to podstatná – fundamentální otázka. Co mám dělat, abych získal věčný život? Učitel zákona dává Ježíšovi aktuální otázku, ale maskuje svou úskočnost. Ve svém srdci není upřímný.

I dnes učitelé zákona a teologové, kteří na západních teologických fakultách dostávají doktoráty, vystupují jako profesionálové, kteří znají Boha a Písmo svaté, přesto však Boha ani Boží slovo neznají. Neznají ani sami sebe, to, že jsou plní hříchu a přitom odmítají či zesměšňují pokání a jdou rovnýma nohama do pekla. Oslní vás informacemi a vy si řeknete, jak pěkně to zní, ale za takovým projevem není víra ani snaha milovat Boha celým srdcem, celou duší a vší silou. Učitel zákona nebude spasen proto, že má informaci, ta ho nespasí. Člověk, který se otevřel herezím ničícím podstatu křesťanství, nikdy nedá život za Krista. Dívá se na evangelium a Krista jako na pohádku a mýty. Ale Kristus a Boží slovo je realita, tak jako je realitou smrt, Boží soud a věčnost. Proto jsou takoví učitelé zákona horší než kati v nacistických koncentračních táborech, protože oni zabíjeli lidi, ale tito zabíjejí duše. Proč? Protože se neobrátili a nepostavili na první místo ve svém životě Boha a spasení své vlastní duše. A proč své duše? Protože my máme milovat sebe pravdivým způsobem. Jak? Abych byl spasen!

Co mám tedy dělat, abych získal věčný život?

Co mu Ježíš tenkrát odpověděl? Položil mu proti-otázku: „A co je napsáno v zákoně?“ „Ty jsi učitel zákona, tak bys to měl znát. Co tam čteš?“ A on řekl pravdu: „Miluj svého Boha celým svým srdcem, celou duší a vší silou a miluj bližního jako sám sebe“. A co na to Ježíš? „Dobře jsi odpověděl. Toto čiň a budeš spasen!“ Tedy nefilosofuj, ale realizuj to! V tom je celý problém herezí a odpadu, který nastal v křesťanství za poslední polovinu století: mudrovalo se, filosofovalo, theologizovalo a psychologizovalo, ale nezapřeli sami sebe, nevzali svůj kříž a nešli za Ježíšem. A to je ta podstatná věc. Nebudeme spaseni proto, že se načteme knížek, že budeme mít krásné prožitky. Je jasně řečeno, co máme dělat: „Toto čiň a budeš žít věčně!“

Najděte si čas a uvědomte si realitu věčného života. Pane, co to je lidský život? Je to sekunda, moment. I kdyby se člověk dožil devadesáti let, je to tak krátký čas! I kdybychom měli ten nejdelší život, tu největší kariéru a byli bychom každý den ve všech televizních kanálech, to vše je marnost. V hříchu, ani v kariéře, ani v penězích štěstí nenajdeme. To pravé štěstí a pokoj do duše je sám Ježíš. On říká: „Pojďte ke mně, kteří máte problémy a u mě najdete pokoj“. Tedy musíme jít, a ne filosofovat a jen něco znát. Jít – udělat konkrétní kroky za Ježíšem. K tomu, abychom realizovali Boží slovo, je třeba dělat kroky víry. A prvním krokem je: zapři sám sebe. Máme se zříct lži, která je v nás, která nás drží a tvoří jednotu s naším egoismem, s falešným duchovním centrem v nás. Náš duch – to nejhlubší v nás, v každém člověku, či je to ateista, nebo buddhista, prahne po Bohu. Člověk se může bránit, jak chce. V hodině smrti to vyjde napovrch, ale už bude pozdě. Pokud se člověk sjednotí s hříchem, celý život odmítá Ježíše a Jeho tiché klepání, nemůže si dělat iluze, že v poslední hodině se dokáže od hříchu oddělit a bude spasen. Kde strom roste, tam padne. Proto máme nejprve hledat Boží království, a když ho hledáme a milujeme Boha celým srdcem, tak vlastně milujeme sami sebe. Jak krátký je lidský život! Ale věčnost, to není milion let, věčnost je bez konce, je to štěstí a sláva, které nikdy neskončí. A co pro svou šťastnou věčnost děláme my? Často bychom se mohli spíš stydět! Když nám někdo řekne pravdu, nebo nás pravdivě napomene, urazíme se a nemůžeme ani spát. Ale když ztrácíme Boží království a věčné štěstí – toho si ani nevšimneme, vůbec nás to nebolí. Kraluje v nás starý člověk – kamenné srdce. Ježíši, co máme dělat? „Zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a pojď za mnou“. Musíme realizovat toto slovo: zapři sám sebe. To je velice potřebné, bez toho nikdy nebudeme milovat Boha. Nestačí znát Boží slovo, ale musíme ho realizovat, to znamená vtělit. A prvním krokem je: zapři sám sebe, odřekni se hříchu, lži, falešné lásky a falešné pravdy, kterou jsi vzal za svou, ovládla tě a vede na scestí. Pak vezmi svůj kříž a pojď za Mnou. Máme jít za Ježíšem. Zapři se, je ale vždy první krok, bez toho to není možné.

Když miluji Boha, musím vědět proč Ho miluji. Co člověk nezná, to nemiluje. Musím si pravdivě uvědomit: Bůh mě stvořil, On mi dal zdraví, světlo křesťanské víry, dal mi nový život, Ježíš – Bůh se pro mne stal člověkem, vzal na sebe můj hřích, byl ukřižován, zemřel za mě a vstal z mrtvých. On to vše udělal pro mě! A co já dělám pro Něho?

A co dělám pro sebe? Když něco dělám pro Ježíše, tak to vlastně dělám pro sebe, pro své nejvyšší dobro.

Člověk si připomíná mučedníky dnešních dnů. I když jim hrozili zastřelením, umučením, oni se Ježíše nezřekli a teď jsou v Boží slávě. Nejsou to jen ti mučedníci, kteří žili před tisíci lety. Jak bychom my reagovali v jejich situaci? Jak bys reagoval ty, já? Buď Kristus, anebo smrt! Volím smrt! Ježíše se nezřeknu!

Ďábel je lstivý jako had. On nejde tak přímo jako ti, kteří zabíjejí křesťany. Ďábel má jinou taktiku. Juvenilní justice, genderová schizofrenie se prezentují jako pomoc člověku. Nebo sexuální výchova, která z dětí už od škol dělá posedlé. Děti je zakázáno vychovávat, od narození je nesmí nazývat chlapečkem nebo holčičkou. Ale dítě má přece právo na vlastní rodiče, na to, aby vědělo, co je dobro a co je zlo! Jednou proti sobě bojovali dva králové. Jeden zajal syna toho druhého a uvažovali, jak se mu pomstít, co mu udělat. Jeden z králových rádců řekl: nezabíjej ho, ale dovol mu všechno, co bude chtít. Pak, když králův syn vyrostl a poslali jej zpět, podřezal svému otci krk. Tak to je. Dejte dítěti neomezenou svobodu, má přece právo, právo, právo! A ve skutečnosti je to podvod. Nakonec dítě pod heslem „právo“ rodičům vezmou a dají je homosexuálům.

Kdo je tvůj bližní?

Ten učitel zákona Ježíši řekl: A kdo je můj bližní? Ježíš mu začal vyprávět podobenství o milosrdném samaritánovi. Jsou zde tři kategorie lidí: Člověk, který šel do Jericha, zbojníci ho oloupili, zranili a on umírá na cestě. Jde kolem kněz, levita a samaritán. Židé samaritány nenáviděli. První i druhý šel kolem, ale nechal jej, ať zemře. Samaritán šel kolem, vzal jej, zanesl do hostince a zaplatil za něj dva denáry.

Ukrajinská církev byla 44 let v ilegalitě, vyšla z ilegality a dala se na cestu obnovy. Přišli zbojníci ze Západu, církev poranili a nechali ji krvácet. Šel kolem kněz – v roce 2002 přišel vrchní kněz, Jan Pavel II., ale nic pro ni neudělal, nechal ji tak. V roce 2008 přišel kardinál, který byl druhý po papeži, ale taky ji nechal tak, nic pro Ukrajinu neudělal.

Ale nenáviděné Pidhirky, na které všichni plivají, přišly a ovázaly její rány. Vzali tu krvácející církev která tak trpěla za ilegality a měla tolik mučedníků, a aby se zahojily její rány, začali hlásat pokání a nalili ji do ran olej Ducha Svatého. Ukázali na podstatu – co je potřebné dělat, abychom dosáhli věčný život. Pak ji dovezli do nemocnice – do hostince – k Přesvaté Bohorodičce. Ona je tou nemocnicí. Ukázali na ni, aby ji nejen uctívali, ale také aby ji přijali pod křížem za svou matku. A pak ukázali na ty dva denáry – první – miluj Boha celým srdcem, celou duší a vší silou a druhý – miluj bližního jako sebe. Ukázali ji na podstatné fundamenty spásy. Nediskutovali a nechodili na všelijaké slavnosti a nedělali parády, vždyť církev krvácí! Kdo bojuje proti juvenilní justici, kdo bojuje za děti, aby nebyly kradeny a demoralizovány? Ty nenáviděné Pidhirky. A to jste vy, kteří chcete zachránit církev a Ukrajinu.

Učitel zákona se Ježíše zeptal: „Co mám dělat, abych získal věčný život?“ To jsou ty dva denáry – první symbolizuje lásku k Bohu a druhý lásku k bližnímu. „Běž“, říká Ježíš, „toto dělej a budeš žít“. A toto slovo se netýká jen učitele zákona před 2000 lety, ale týká se každého z nás. A jak mohu dosáhnout naplnění přikázání? Ježíš ti odpovídá: „Zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a pojď za mnou!“