Máme před sebou ještě několik posledních dní do konce roku. Čas, který uběhl, se už nikdy nevrátí. Využijme proto ještě poslední chvíle a poděkujme Bohu za všechno, co nám v tomto roce dal, a taky čiňme pokání – abychom upřímným pokáním obnovili svůj vztah k Bohu, abychom si uvědomili, že jsme hříšní a že potřebujeme Jeho odpuštění.

V novém roce nás znovu čeká duchovní boj. Co nám ten další rok přinese? Musíme si být vědomi: „Nestaví-li příbytek Hospodin, marně se namáhají stavitelé“. Co s námi Pán Bůh bude chtít i kde nás bude chtít, ještě přesně nevíme, ale důležité je, abychom při každém rozhodování s upřímným srdcem hledali Jeho vůli a pak byli tam kde máme být a dělali to, co dělat máme. Co On pak bude skrze ty naše malé kroky poslušnosti dělat, to už není naše věc, je to Jeho boj a Jeho vítězství. Z naší strany je potřebné, abychom v tom, jak nás používá, byli opravdu pokornými služebníky a když uděláme něco, co udělat máme, abychom to ještě dělali tak, jak to dělat máme. My totiž často vezmeme věci do rukou svým způsobem a i když globálně Boha poslechneme, přimícháme do toho ještě nějakou svou „specialitu“. Musíme si být vědomi, že jde o Boží věci, tak abychom je nepokazili.

Na celý nový rok máme Ježíšovo slovo: „Zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a pojď za mnou“. Toto slovo stále platí. Co nám v tomto dalším roce tato cesta za Ježíšem přinese? Hlavní věc je, abychom více Ježíše poznávali, Jeho milovali, a to je možné jedině skrze pokání, skrze cestu Pravdy. On je ta Pravda, On je i Cesta a On je také Život. Abychom Ho více milovali, potřebujeme každodenně brát svůj kříž, který nám dává. Kolikrát je tím křížem sama naše přirozenost. Tak abychom ji dokázali trpělivě nést a znovu se nechali pokořovat, abychom sami před Bohem vnímali svou bídu a chtěli jedno: být spaseni a posloužit Pánu, aby co nejvíce duší bylo spaseno.

První den v novém roce je třeba si uvědomit ty nejpodstatnější věci. Pokud budete na svaté liturgii, v epiklézi proste, aby Duch Boží na vás sestoupil, abyste v tu chvíli i vy byli Duchem Božím proměňováni. V první hodiny roku prosme o požehnání na celý rok. Lidé ve světě na Nový rok často přemýšlejí: Co nám přinese tento rok? Dožijeme se do dalšího roku? Nezemře nikdo z nás?

Proto si musíme opět uvědomit: ten rok, co uběhl, se už nikdy nevrátí, nikdy. Ani jeden den, ani jedna minuta. Ten už je za námi tak, jako když hodíme kámen do vody, udělají se na ní kruhy, pak se voda ztiší a už není nic vidět. Tak je to i s rokem, který jsme prožili, uplynul do moře věčnosti. Ale teď před námi stojí další rok a je třeba, abychom ho využili. Je potřeba využívat ty momenty zastavení k setkání s Pánem, tam být v bdělosti. Ježíš říká: Modlete se a bděte. Otázka bdělosti je otázka vcházení do Boží přítomnosti, aspoň v modlitbě. A v terénu se snažit, když něco pokazíme nebo někoho zraníme, abychom se dokázali zastavit aspoň potom a naučili se tu bolest dávat Ježíšovi. Uvědomit si Jeho přítomnost alespoň v těch momentech, když si člověk prosadí nějakou svou svévolnost nebo někomu vynadá nebo zvýší hlas, i když třeba spravedlivě, nebo se urazí či začne živit nějaké sebelítosti.... Musíme se učit zastavit se a říci: „Stop! Co to je?“ A hned konat pokání a hned zase být s Ježíšem, být v Boží přítomnosti a znovu a znovu Mu dávat i ty malé věci a bezmocnosti, které přicházejí. Jestliže toto budeme dělat, naplníme výzvu Božího slova: Vykupujte čas!

 Stáhnout: Vykupujme čas!