Duchovní boj není v našich rukách, nemůžeme bojovat vlastními silami. Jsou dvě slova, která jsou klíčová k vítězství: poslušnost víry. Tak, jak je vidíme na Přesvaté Bohorodičce a stejně jako je žil Mojžíš, když měl jen zvednout hůl nad Rudé moře – ale s vírou, a moře se rozestoupilo. Ale i samotný Mojžíš se později dopustil hříchu, kvůli kterému nemohl vejít do zaslíbené země. Jaký to byl hřích? Nebyla to žádná nečistota, ale nevěra Božímu slovu. Udeřil holí do skály dvakrát a Bůh ho za to potrestal, protože chtěl zázrak vlastní silou. A právě na cestě víry si Bůh hledá lidi, skrze které může působit. Nakolik jste se naučili poslouchat Boha, natolik On může skrze vás dělat velké věci – jen natolik, nakolik jste poslušní. Budete-li chtít Boží dílo dělat vlastními silami – vlastními city a vlastní logikou, vezmete-li je do svých rukou, ďábel vás oklame a prohrajete.

Když Přečistá Panna řekla: „Hle, otrokyně Pána, ať se mi stane podle Tvého slova“, v těch slovech vyjádřila celý svůj vztah k Bohu. I my jsme její synové a dcery. V hodině smrti nám ji Ježíš dal, aby byla naší Matkou. Proč ji potřebujeme? Aby nás učila poslušnosti víry. Aby i skrze nás se Boží slovo stalo tělem. Ježíš řekl: „To je můj bratr i sestra i matka, kdo slyší Boží slovo a kdo ho realizuje.“ Nestačí jen slyšet, je třeba ho realizovat. I my, když slyšíme Boží slovo a nerealizujeme jej, Bůh nám ho pak už nedává, pomalu ztrácíme vnímavost. Pokud se ale Boží slovo snažíme v malých věcech realizovat, dostáváme zkušenost víry. Všimněte si Davida, když šel bojovat s Goliášem. Řekl mu: „Bůh mi tě dnes dá, prohraješ.“ Tak, jako měl zkušenost, že ho Bůh zachránil před lvem a medvědem, stejně tak věděl, že Bůh ho zachrání i před Goliášem. Řekl Saulovi: „Tak, jako mě Bůh vyrval z drápů a tlap lva a medvěda, tak mě zachrání i dnes.“ Goliášovi pak ještě řekl: „Ty jdeš proti mně a spoléháš na své zbraně a na svou sílu, ale já spoléhám na Hospodina zástupů, kterého jsi ponížil. On mě vyrve i z tvé ruky.“ Pak hodil obyčejným kamenem a hned prvním Goliáše zabil. Bůh tento boj přesně řídil. Máme si být v duchovním boji vědomi, že musíme dát prostor Bohu a musíme mít zkušenost víry jako David. Nemůžeme jít do boje, do jakého jsme nedorostli, protože na nás přijde deprese, utečeme z boje a ještě druhé nakazíme strachem. Pustíme na ně tzv. logické důvody, proč je třeba utéct. Není to tak jednoduché bojovat. Bůh počítá s každým z nás a chce, abychom se učili a měli zkušenosti. Proto natolik skrze nás může působit Boží všemohoucnost, nakolik se naučíme v malých věcech důvěřovat Bohu a počítat s Ním.

Boj o Boží přítomnost

Když se člověk poctivě modlí, pozná, jak každá čtvrt hodina na modlitbě, každá minuta, je duchovním bojem, jen aby nebyl v Boží Přítomnosti. Být v Boží přítomnosti znamená uvědomit si, že jsem před Bohem, že Bůh mě vidí, to je podstatné, já Ho vidět nemusím. Vím, že On se na mě dívá, že mě zná. Jsem před Ním a mám Mu dát svůj konkrétní problém. Jemu cele důvěřuji, vzbuzuji úkon víry. Modlím se – a najednou – člověk ani neví, jak, a už je mimo. Ježíš říká nejenom modlete se, ale bděte a modlete se!

Stáhnout: Duchovní boj a poslušnost víry