Svatí nás často vybízejí, abychom hlavně v době postní pamatovali na poslední věci a to: smrt, soud, nebe a peklo. Ano, Bůh zná den a hodinu i místo vaší smrti. Nic jistějšího není než to, že tato pozemská pouť pro každého z nás skončí. Pak bude Boží soud. Ježíš říká: „Nic není skryto, co nebude odkryto.“ Budeme souzeni před anděly, celým vesmírem a všemi lidmi. Co dělat, aby nám Ježíš jednou nemusel povědět jako těm pošetilým pannám: „Amen, pravím vám, neznám vás!“ Co dělat, aby nám tehdy při svém příchodu řekl: „Pojďte požehnaní a ujměte se vlády!“ Co dělat? Žít z víry, věřit Ježíšovi a Jeho slovu a nevěřit lháři a svůdci, který nás odvádí od Ježíše a Jeho programu nám daného.

Nebe či peklo – věčnost! Co je těchto několik roků či měsíců proti věčnosti! Svatí nás povzbuzují: „Zde je čas práce, námahy, boje. Tam bude čas odměny, odpočinku.“ Apoštol Pavel volá: „Pro budoucnost je mi připravena koruna slávy, ale nejen mně, ale všem, kteří následují Pána Ježíše.“ Jak se lidé obětují pro chvilkovou slávu. Všechna sláva na zemi je jen polní tráva, klam a trápení ducha. A nám Bůh připravil slávu věčnou, a to nesrovnatelnou s tou největší slávou na zemi. V nebi máte připravenou svou korunu slávy. Tam je Bohem rezervované místo s vaším jménem. „Jdu, abych vám připravil místo, a kde jsem já, budete i vy.“

Jen trošku se zapírat, jen trošku se pokořovat. Jen chvíli bojovat v tomto čase se lží a svůdnými představami a myšlenkami a pak – věčná sláva! Ale nutno bojovat a nevzdávat se v polovině cesty. Ježíš nám dává své slovo, On nám dává sebe! On chce, abychom Ho cele milovali a pro Něho vše ztráceli, tedy to své vnitřní bohatství, své tužby, představy, plány! A právě na cestě vnitřní očisty je nejúčinnějším prostředkem společenství. Ve společenství jeden druhého podrží. Platí: „Běda samotnému, když padne, zůstane ležet!“ (Kaz 4,10) Buďte vděčni Bohu, že máte společenství, v němž můžete procházet očistou – proměnou.