Někdy je třeba mnoho pracovat a není čas na modlitbu. Ale když s tím člověk počítá, pak když je čas na modlitbu, využije jej naplno. Ale i při práci je potřebné počítat s Bohem: „Pane, to je pro Tebe“. Prostě počítat s Bohem v každé věci, kterou děláme. Pokud se člověk nezastaví, ujede mimo. Ale pokud se zastaví, Bůh dá další světlo i do toho, co dělat dál. Všechny Boží věci i všechny Boží inspirace přicházejí na kolenách. Když se člověk nemodlí, nic nedostane.

Kdo se modlí, ten má vládu, protože Bůh jedná skrze něho. Je to boj s královstvím temnoty.

Když se pravdivě modlíme a dáváme naše problémy Bohu, On skutečně naše problémy řeší. My nechodíme k věšticím hledat inspirace od ďábla. Proto je tak zlé tam chodit, jejich rady jsou lží od ďábla. Člověka to šokuje, kolik politiků se chodí radit k věšticím. Jak je to možné, když jsou křesťané? Je to prokletí na celý národ. Věštice vypadají, jakoby byly křesťanky a ještě vám i budou radit, abyste šli ke zpovědi. Je to stejné, jako s věšticí ve Filipách (Sk 16,16n). Chodila za Pavlem a stále volala: „Toto jsou služebníci nejvyššího Boha. Zvěstují vám cestu ke spáse.“ A to dělala po mnoho dní. A co udělal Pavel? Vyhnal toho démona a ona ztratila svou „schopnost“. Za to pak dali Pavla do vězení. Ale Pavel a Silas ve vězení chválili Boha. Vůbec nebyli zastrašeni: „Áááá, Pane, my už radši nebudeme nic říkat….“ Vůbec ne. Právě naopak: „Pane, chválíme Tě za to!“ A Bůh o půlnoci způsobil zemětřesení, všechny dveře se otevřely, vězeňský strážník se obrátil a s celým svým domem byl pokřtěn. Bůh i všechno negativní obrátí na dobré. Ale je potřebné, abychom se naučili děkovat a uměli chválit Pána, když přichází utrpení: „Ano, Pane, stalo se neštěstí, ale mohlo být ještě horší. Toto je jen daň za určité zlo, které jsem udělal, anebo daň, aby se nestalo něco horšího.“ To zlo mnohokrát poslouží k tomu, aby se člověk zastavil a uvědomil si, že ďábel útočí a že je třeba se mít na pozoru, protože hrozí nebezpečí. I když nám ďábel udělá nějakou pakost, tak když chválíme Boha, Bůh to obrátí k dobrému, nebo ještě k lepšímu. Když však začneme nadávat, rouhat se Bohu, když přichází problém, padáme do nevěry a vzpoury, ďábel se z toho směje a my jsme na tom stále hůř a hůř. Taková vzpoura a pýcha je přirozeně v nás. Proto, i kdyby nevím co bylo, je třeba se zastavit: „Pane, děkuji, to je za mou pýchu, to je za mé hříchy. Třebaže zde jsem totálně bez viny – ano, cítím se tak, ale co Ježíš, copak byl vinen, když Jej ukřižovali? I apoštol říká, že pokud trpíme nevinně, máme se radovat, neboť máme odměnu v nebi. Pane, děkuji Ti za to!“ To je praktické křesťanství.

Stáhnout: Děkovat a počítat s Bohem