Ježíš uzavírá modlitbou svá důvěrná slova apoštolům spojená s hlubokým tajemstvím vztahujícím se k Duchu svatému, k životu Trojjediného Boha v nás, k zaslíbení vyslyšení modlitby pronášené v Ježíšově jménu, k zdůraznění největší lásky k bližnímu tím, že máme i svůj život obětovat pro své přátele, a ještě i k jiným hlubokým pravdám.

„Po těch slovech...“ – týká se to slov, která máme zachyceny od 13. do 16. kapitoly, „pozvedl oči k nebi...“ V tomto je nám Ježíš příkladem. I my máme pozvedat své oči k nebi. Mnohdy je máme sklopeny k zemi anebo se očima sjednocujeme s marnostmi, ne-li hříchem. Ježíš řekl: „Otče, přišla hodina“. Jaká hodina? Hodina Ježíšova, v níž má začít své fyzické i duševní utrpení, které končí na potupném kříži. Tato cesta utrpení a dovršení spásy byla Bohem dána do konkrétního času. A tento čas přišel. Ježíš říká: „Oslav svého Syna, aby Tvůj Syn oslavil Tebe“. Ježíš je prvorozený Syn. My, pokud jsme přijali Ježíše za svého Spasitele a Pána, jsme druhorození synové a dcery Nebeského Otce. I naše hodina, v níž máme oslavit svým utrpením i svou smrtí Nebeského Otce, jednou přijde. Při modlitebním zastavení, když budeme opakovat tato slova, můžeme si uvědomit reálnost hodiny – Ježíšovy i té, která čeká mě – zastavit se, pozvednout oči k nebi a přitom učinit úkon lásky k Bohu, úkon úplné vydanosti.

Stáhnout: Rozjímání nad J 17,1