Jak jsme byli klamáni různými pohledy na Písmo! Zapomněli jsme žít Písmo. Ono je návod k životu. Čili začít se pomalu a vážně učit konkrétnÍ abecedu: např. Ježíš říká: „Má-li tvůj bratr něco proti tobě, ty jdi a smiř se se svým bratrem.“ Tedy – nastane napětí, třeba, že bratr řekne hněvivé slovo, pokárá nespravedlivě. On si pak uvědomí, že to neměl, ale teď je ve smutku. Neví, co dělat, jak se omluvit a mezitím napětí roste. Říká se, mlčeti zlato, ale v tomto případě mlčeti je peklo, které narůstá mezi dvěma a přeskočí i na ostatní. Zamračené tváře a u jednoho i druhého sebelítost pracuje na plné obrátky. Ďábel a starý člověk nacházejí tisíc argumentů proti, vidí ten čin druhého jako vrcholný zločin. Co dělat? Kdo má udělat první krok, či spíše, kdo je povinen? Povinen je podle evangelia ten, komu bylo ublíženo. Bylo mi ublíženo, a navíc druhý má ještě něco proti mně! Já mám udělat první krok a ne čekat, až to učiní ten druhý! Když si uvědomím na modlitbě, že mám už jít, pak kdybych se modlil i sebelépe, a nešel, jsem neposlušný Ježíši! Budu se modlit, ale modlitba v takové chvíli musí být jiná: postavím se v duchu před kříž, uvědomím si Ježíšovo učení ohledně lásky a odpuštění, mohu děkovat za pokárání a uvědomit si, že teď snad sice jsem nevinen, ale trpím za skryté hříchy. Uvědomím si, že můj bližní neměl jen a jen zlou vůli, když mi ublížil. On možná chtěl moje dobro, anebo prostě jen prosazoval své dobro a neuměl se vžít do mého postoje a ublížil mi, aniž by chtěl! Zde si uvědomím princip: „Chci dobro a přesto konám zlo.“ (Ř 7,21) To říká svatý Pavel a dodává: „Dělá to ve mně ten hřích“ (dědičný). Kolikrát chci něco povědět, povzbudit a místo toho prozradím něco, o čem jsem měl mlčet. Jindy mlčím a právě byla doba, kdy se ze slova mohla zrodit, zachránit duše! Chci dobro a konám zlo! Ano, denně jsem klamán svými city, svým rozumem atd. Copak můj bližní není rovněž klamán?! Proč mu připisovat vždy jen zlou vůli, když se mě nějak dotkne?! Ale když se zapřu a po poznání, co bych měl udělat, to udělám (jdu za bližním) a třeba neutrální větou mu dám najevo, že se nehněvám, pak mu pomohu zbavit se toho mraku hněvu, sebelítosti a klamu a za ten čin Pán vždy dává světlo a poznání!

Jak dlouho čekat? „Slunce ať nezapadá nad vaším hněvem“. Tedy neodkládat! Odkladem roste hora překážek!

Stáhnout: Konkrétní abeceda evangelia