Ďábel často působí smutkem tak, že dovede rozložit vzájemné vztahy v rodině i ve společenství. Někdo, aniž by chtěl, se zahloubá do nějakého problému či začne snít a neuvědomuje si, že my mluvíme víc tváří než slovy (proto i lidé při rozhovoru pozorují tvář, aby poznali, vycítili, jak to ten člověk vlastně myslí). Jenže my mluvíme tváří, i když ústa mlčí. Naše myšlenka, za níž je určitý duch, se projeví na naší tváři – oku. Proto už z blíženské lásky mám zůstávat v Kristu a Jeho slovu, plnit se jím. Příklad: Přijde nějaká citová – negativní myšlenka na bližního, která vede k sebelítosti či k odporu vůči němu. Co dělat? Okamžitě opak. Hned vzít Boží slovo jako meč proti duchu, který je za tou myšlenkou. Tedy:

1. Pokořit se, že jsem vůbec soudil druhého (i když jen v myšlenkách). Boží slovo říká: „Soud přísluší Bohu!“ (Dt 1,17) „Kdo jsi ty, že odsuzuješ bližního?“ (Jk 4,12)

2. Pak se přinutit a uvědomit si kladnou vlastnost či dobro, které vykonal.

3. V duchu ho odprošovat a před ním se pokořovat.

To když děláme, tak velmi brzy tato myšlenka i Boží Duch, který je Duch pravdy a je za evangeliem, rozzáří náš obličej a pokoj Boží zalije okolí. Ve vzájemných vztazích v rodině i ve společenství je nutno bojovat proti chmurným myšlenkám, nezůstávat v nich! Nutit se do pravdy, do Božího slova a do radosti v Kristu! To nucení se, to je to Ježíšovo: ZAPŘI SE!

Stáhnout: Už z blíženské lásky mám zůstávat v Kristu a Jeho slovu