Co dělat, abychom nešli do očistce? Máme činit pokání – přijat Ježíše za svého Spasitele, žít z víry. Ke své očistě máme také využít různá utrpení duševní i tělesná, která Bůh dopouští jako: pokoření, zesměšnění, očernění, že mi někdo vynadá... Máme to přijat z Boží ruky, děkovat za ně a uvědomit si, že toto je nyní můj očistec místo očistce po smrti, tak, jak to říkal sv. Augustin: „Bože, trestej mě tu na zemi, ale uchraň mě muk (ohně) po smrti.“ Chci se pravdivě milovat, tedy nechci být ani minutu v očistci.

Má v nás proto hořet oheň, oheň čisté lásky. Máme být křtěni Duchem svatým a ohněm, tedy máme chodit v Duchu svatém. Ježíš říká: „Přinesl jsem oheň na tuto zem. A co chci? Aby hořel!“ (Lk 12,48) Kde má ten oheň hořet? V nás. Má nás očišťovat. Je to oheň horlivosti, čisté lásky k Ježíšovi. Oheň, který má spálit všechny projevy naší pýchy, sebelásky, závisti, sebelítosti, kritiky, vzpoury, nečistoty, různých závislostí, které máme na věcech, lidech, na svých představách. To všechno má ten oheň spalovat. Potom bude Ježíš pravdivě naším Pánem.

Konkrétně: Přijde nějaká myšlenka, například závistivá či nečistá. Postavím se do Božího světla a vyznám tento hřích Ježíšovi. Ale moje duše je touto myšlenkou či představou znečištěna. Je třeba, aby oheň pročistil moji duši, aby spálil tuto myšlenku. Mohu si představit oheň a řeknu: „Tato myšlenka je lež. Ona se vtělila do mých citů, ale já jsem to nechtěl. Ten mechanizmus hříchu, který je ve mně, to hned vtěluje. Pane, ať Tvůj oheň všechno spálí. Ať pročistí mé srdce od všech nečistých myšlenek, pocitů.“

Stáhnout: Co dělat, abychom nešli do očistce?