Slovo „nikoliv“ se vztahuje na předcházející verš, kde je položena otázka: „Zda modla něco znamená?“ Tedy nějaká dřevěná modla sama o sobě nic neznamená, démona pouze symbolizuje.

Co se týče přinášení obětí těmto dřevěným či kovovým či z jiného materiálu vyrobeným modlám, platí, že pokrm anebo cokoli je jim obětováno, v žádném případě není obětováno Bohu, ale démonům. Boží slovo dosvědčuje, že to, co pohané obětují, obětují démonům, a ne Bohu.

Je dobré si pozorně přečíst 10. kapitolu od 1. po 21. verš. Zde se připomíná, jak Bůh skrze Mojžíše zázračným způsobem vyvedl Izraelity z egyptského otroctví přes Rudé moře. Je tam řečeno, že duchovně byli všichni spojeni s Mojžíšem a je ukázáno i na tajemství, že tvořili jednotu s duchovní skálou, která je doprovázela, a tou Skalou byl Kristus. Kristus ještě v těle jako Spasitel nepřišel, ale jako druhá Božská osoba má společné Božství s Otcem i s Duchem svatým.

Na poušti pak, po přechodu Rudého moře, všichni jedli mannu, kterou jim Bůh každého dne zázračně dával. Tedy ač byli svědky velkých zázraků, přesto se mnozí srdcem Bohu a Jeho vůli nepodřídili. Většina z nich se Bohu nelíbila, a když přišly zkoušky, odkrylo se zlo a modlářství, které v jejich srdci bylo. Udělali si modlu, zlaté tele, a klaněli se jí místo Boha. Tvrdili totální nesmysl, že je tento bůžek vyvedl z Egypta. Podobné urážky našeho Boha se dopustili církevní představitelé v Assisi, kde se spolu s pohany klaněli tzv. stejnému bohu. Tím zároveň postavili Kristovu vykupitelskou smrt jako rovnocennou cestu ke spáse s uctíváním pohanských kultů – démonů.

Izraelité na poušti se dopustili kultického smilstva a padlo jich za jeden den 23 000. Když pokoušeli Boha, mnozí zahynuli od hadího uštknutí. Když reptali, rovněž byli mnozí zahubeni andělem zhoubcem. To všechno se stalo jako výstraha i pro nás. Především jde o to, abychom plně důvěřovali Bohu, který je všemohoucí, abychom, když přijdou zkoušky, nereptali, nepokoušeli Ho, a hlavně abychom si byli vědomi, že nemůžeme chodit k svatému přijímání a zároveň se řídit horoskopy nebo navštěvovat věštkyně či různé senzibily a u nich hledat pomoc. Věštění, magie a spiritismus jsou pohanské praktiky, za nimiž stojí tzv. energie, ve skutečnosti démoni.

Pravdivé křesťanství postavené na pravdivém vztahu ke Kristu, kdy Mu důvěřujeme a pro Něho přinášíme oběti, nemůže být spojeno s praktikováním různých okultních praktik a pověr, které jsou falešnou vírou a odvádějí nás od Krista a od spásy.

Dva týdny budeme opakovat Boží slovo, které je velmi aktuální pro dnešní dny, protože novopohanství je prosazováno masovým způsobem a jsou jím ovlivněni i mnozí křesťané.

Křesťan, který přistupuje ke stolu Páně a přijímá tělo a krev Kristovu, vnitřně se sjednocuje s Ježíšem Kristem, který řekl: „Kdo jí mé tělo a pije mou krev, přebývá ve mně a já v něm.“ Apoštol říká: „Nemůžete pít kalich Páně a kalich démonů“, to znamená: nemůžete přijímat – duchovně pít – různé okultní a esoterické nauky spojené s  pověrami či s různými paranormálními praktikami. Patří mezi ně filosofie jin-jang, výzdoba bytu podle feng-šuej a z toho vycházející falešná víra spojující slona se štěstím a různé želvy a žáby s jinými pověrami. Do zdravotnictví proniká okultní akupunktura, homeopatie, módou se staly čínské masáže, spojené s okultním jinem a jangem či jiné praktiky spojené s tzv. energiemi, de facto s démony.

Pravdivý křesťan, který přijal Ježíše jako svého osobního Spasitele a Pána, se musí zříkat těchto praktik, které na něj z různých stran působí a chtějí ho dostat pod svůj vliv. Je třeba mít jasno, že pohanské kulty tak, jak tomu vždy církev učila, nevedou k pravdivému Bohu, ale k uctívání démonů. Mnohé praktiky jsou nám transportovány z pohanského buddhismu, hinduismu či dokonce ze satanského voodoo (probodané magické panenky...). Jsou i jiné pohanské praktiky spojené s šamany a různými guru, orientálními meditacemi či s vírou v reinkarnaci. To vše je hřích proti 1. přikázání: „Nebudeš se tomu klanět a přinášet oběti, protože Hospodin je tvůj jediný Bůh!“ (srov. Deut 5,6n)

My máme pravého Boha a v nikom jiném není spásy, než v Ježíši Kristu. Kdo v Něho věří, má život věčný. Proto nelze současně věřit v Ježíše Krista, chodit ke svatému přijímání a zároveň akceptovat ducha světa, který prosazuje neopohanství.

Stáhnout: Rozjímání nad 1Kor 10,20-21