Apoštol Pavel v této souvislosti mluví o vzkříšení našeho těla, a to od verše 35, kde je položena otázka: „Jak vstanou mrtví, v jakém těle přijdou?“ Na to apoštol odpovídá přirovnáním k semenu, které je hozeno do země, a z něhož vzejde pšenice či jiná rostlina. Ve verši 44. je řečeno: „Tak je to i se zmrtvýchvstáním. Co je zaseto jako pomíjitelné, vstává jako nepomíjitelné, co je zaseto v poníženosti, vstává ve slávě... zasévá se tělo přirozené, a vstává tělo duchovní. Je tělo přirozené, je i tělo duchovní.“ A potom následuje verš 45.: „Jak je psáno: první člověk Adam se stal duší živou.“ V knize Genesis je napsáno: „I vytvořil Hospodin Bůh člověka z prachu země a vdechl mu v chřípí dech života, tak se stal člověk duší živou.“ (Gen 2,7). Proč není napsáno, že se stal tělem živým, ale je napsáno, že se stal duší živou? Podstatou duševního, tedy lidského života, je lidská duše, která má rozum, paměť a vůli. Tělo žije tak dlouho, dokud je v něm duše. Tělo bez duše je mrtvé. Tedy duše je to, co oživuje tělo. Řídí nejen vůli a myšlení, které je nehmotné, ale ovlivňuje i imunitní systém a vůbec celý psychosomatický systém se všemi neurovegetativními procesy. Ale uvědomme si, že tělo Bůh učinil z prachu země. Lidské tělo obsahuje prvky, které jsou v zemi – fosfor, železo, vápník atd.

První člověk ale ve zkoušce neobstál. Skrze něj přišla infekce zla, hříchu a smrti, kterou všichni po Adamovi, jako po svém praotci, dědíme. Písmo v 47. verši dále píše: „První člověk byl z prachu země, druhý člověk z nebe. Jaký byl ten pozemský, takoví jsou i ostatní na zemi. A jaký je ten nebeský, takoví jsou i ostatní v nebesích. A jako jsme nesli podobu pozemského, tak poneseme podobu nebeského. Chci říci to, bratři, že člověk tak jak je, nemůže mít podíl na království Božím a pomíjitelné nemůže mít podíl na nepomíjitelném.“

První člověk byl duší živou a hříchem tento život, který dostal od Boha, ztratil. Poslední Adam, tedy Kristus, je však duchem oživujícím. Mrtvá duše nemůže dosáhnout království nebeského, dokud ji neoživí Ježíšův Duch. On sám to řekl: „Nenarodí-li se kdo z vody a z Ducha, nemůže vejít do Božího království.“ Tedy skrze víru v Krista a křest se rodíme pro Boží království. V té chvíli nás Ježíš oživuje svým Duchem. Samozřejmě, naším úkolem je, abychom si tento život zachovali i v momentu své fyzické smrti, a tak vešli do království nebeského.

Stáhnout: Rozjímání nad 1Kor 15,45