Rozjímání nad 2Kor 4,10-11

„Stále nosíme na sobě znamení Ježíšovy smrti, aby i život Ježíšův byl na nás zjeven. Vždyť my, pokud žijeme, jsme pro Ježíše stále vydáváni na smrt, aby byl na našem smrtelném těle zjeven i Ježíšův život.“

Co předchází tomuto verši? Verš 8-9: „Na všech stranách jsme tísněni, ale nejsme zahnáni do úzkých, jsme bezradní, ale nejsme v koncích, jsme pronásledováni, ale nejsme opuštěni, jsme sráženi k zemi, ale nejsme poraženi.“ Ve verši 10. a 11., které si budeme připomínat po dva týdny jako slovo života, se mluví o Ježíšově smrti a Ježíšově životě. Je řečeno: „Stále jsme vydáváni na smrt pro Ježíše.“ Jak máme chápat a realizovat toto slovo? Slovo „stále“ znamená, že se něco znovu a znovu opakuje. To neznamená sekunda za sekundou, ale v určitých momentech se děje stále to samé – jsme vydáváni do Kristovy smrti. Výraz „stále“ dále prozrazuje, že se tento výrok apoštola Pavla nevztahuje ani tak na fyzické mučednictví, protože to je jen jednou, ale na vnitřní umírání pro Ježíše, a to můžeme opakovat každý den.

Co to znamená být vydáván do Kristovy smrti? Příklad: Pokud máš v určité situaci vydat svědectví pro Krista a víš, že je vůle Boží, abys to vykonal, musíš vnitřně, už předem, počítat s tím, že budeš zesměšněn nebo pronásledován, což je jako duchovní zabití kvůli Kristu. Podobná situace je, když se rozhodneš podle hlasu svého svědomí a je to pro tebe nevýhodné. Snadnější by bylo dopustit se nějakého podvodu nebo zrady. Ty to přesto neuděláš, ale s vědomím, že Bůh tě vidí, chceš v dané situaci plnit Kristovo přikázání a kvůli Němu přinést tuto oběť. Pro tebe to překonání strachu i rozhodnutí přijmout utrpení je, jako bys tím byl spojen s Kristovou smrtí na kříži.

Tedy, je mučednictví fyzické, ale je i mučednictví duchovní. Když se i v malé věci rozhodneš pro Boha a stojí tě to oběť, pak to je to, o čem apoštol Pavel mluví, když říká: jsme vydáváni do Kristovy smrti. Jistě, můžeš se octnout i v situaci, v jaké jsou například mučedníci, že ti bude postaven nekompromisní požadavek, že se musíš zříci Krista, a to pod hrozbou smrti – jak se to děje například na muslimském území a jako se stalo mučedníkům v nedávné době v Egyptě, v Etiopii a jinde. Za to, že vyznávali Krista, jim byla uřezána hlava. Totéž potkalo i arménské mučedníky před 100 lety. 1,5 milionu Arménů šlo raději na smrt – a to byli nejen muži, ale dokonce i ženy a děti. Pro Krista zemřely miliony mučedníků, ale tito mučedníci museli mít nejprve pravdivý, vnitřní vztah k Ježíši, takže dokázali i v malých věcech vcházet do Kristovy smrti a zůstat Kristu věrni. Když pak přišla ta nejtěžší zkouška, právě oni obstáli a obětovali pro Krista i svou krev. Tedy, i když neproliješ svoji krev jako mučedník pro Krista, přesto můžeš každý den prožívat duchovní mučednictví v maličkých věcech, které obětuješ z lásky pro Ježíše a při kterých musíš překonat svůj strach či své sobectví. Tedy i ty můžeš každý den, a to i několikrát, vcházet do Kristovy smrti. Tedy obnovíš víru, uvědomíš si, že Bůh tě vidí a úplně se Mu v tu chvíli dáváš. Vydáváš vše do Jeho rukou, protože i když nezemřeš jako mučedník fyzický, jednou stejně zemřeš – buď na chorobu nebo v autonehodě nebo na stáří. I tehdy je třeba, abys ve chvíli poslední, dokázal dát Ježíši všechno. To dání Mu vnitřně všeho, je vyjádřeno slovy: jsmevydáváni do Kristovy smrti. A toto vydávání do Kristovy smrti je vlastně podstata prvního a největšího přikázání: „Miluj Boha celým srdcem, celou duší a vší silou.“

Stáhnout: Rozjímání nad 2Kor 4,10-11