Kristus se večer v den svého vzkříšení ukázal apoštolům. Bůh ale dopustil, že apoštol Tomáš mezi nimi nebyl přítomen. Apoštolé mu řekli: „Viděli jsme Ježíše! I my jsme zpočátku pochybovali, ve strachu jsme se domnívali, že vidíme ducha. Ale Ježíš nám řekl: Pohleďte na mé ruce a mé nohy, že jsem to Já. Dotkněte se Mě a podívejte se: duch přece nemá maso a kosti, a Já mám. Pak poprosil něco k jídlu a před námi pojedl, abychom Mu uvěřili, že je to skutečně On, že vstal z mrtvých. Svědectvím jsou i tyto kosti z ryby, kterou Ježíš jedl. Ježíš opravdu žije. My všichni – nás deset apoštolů a také dva učedníci, kteří šli do Emaus, jsme Jej viděli na vlastní oči.“ Ale Tomáš nechtěl přijmout svědectví apoštolů a nevěřil, že Ježíš vstal z mrtvých. Celý týden byl v nevěře a jen jim opakoval: „Dokud neuvidím na jeho rukou stopy po hřebech a dokud nevložím do nich svůj prst a svou ruku do rány v jeho boku, neuvěřím.“ Za týden, v neděli večer, se Ježíš znovu ukázal apoštolům. První Jeho slovo bylo: „Pokoj vám.“ Potom se obrátil k Tomášovi a téměř doslova zopakoval jeho požadavek: „Dej svůj prst sem a pohleď na mé ruce, vztáhni svou ruku a vlož ji do mého boku; a nebuď nevěřící, ale věřící.“ Jaká byla Tomášova reakce? Zvolal: „Pán můj a Bůh můj!“

Ježíš má být opravdu pro každého z nás můj Pán a můj Bůh. Má být Pánem našeho života. On je pravým Bohem, který zemřel za naše hříchy a vstal z mrtvých. Až překročíme práh smrti, setkáme se s Ježíšem tváří v tvář. Jestliže jsme v Něho uvěřili a dali Mu své hříchy, počítali s Ním ve svém životě, tak On nás pozve, abychom vešli do Jeho slávy. Ježíš je vzkříšení a život a každý, kdo v Něho věří, má život věčný. Tomáš nevěřil, ale potom padl na kolena a vyznal svou víru: „Pán můj a Bůh můj!“

Dnes si každý z nás může uvědomit: Já nevidím Ježíše, ale On mě vidí. Zná všechny mé myšlenky, mou budoucnost i den mé smrti. Chce, abych Mu sloužil, žil podle Jeho přikázání i podle svědomí, které On mi dal.

Obraťme se na Ježíše: „Pane, Ty jsi tu přítomný v eucharistii. Chceme se s Tebou setkat, když budeme přijímat Tvé Tělo a Tvou Krev. Dotkni se našich srdcí, abychom Ti také vyznali: Pán můj a Bůh můj.“

Život je krátký a věčnost je bez konce, a my tak málo milujeme Boha! První přikázání zní: „Miluj Boha celým srdcem, celou duší, vší silou“, ale ta láska je spojena s vírou. Víra je základ. Na ní je postavena naděje i láska. Jestliže nemáme živou víru, nemáme ani opravdovou lásku. A Ježíš říká i nám: „Nebuď nevěřící, ale věřící.“ A co řekl Tomáš? „Pán můj a Bůh můj!“ Musím si častěji uvědomovat: Kdo je mým Pánem?

Na konci Janova evangelia je napsáno: „Ještě mnoho jiných znamení učinil Ježíš před očima učedníků, a ta nejsou zapsána v této knize. Tato však zapsána jsou, abyste věřili, že Ježíš je Kristus, Syn Boží, a abyste věříce měli život v jeho jménu.“ Tedy víra v Ježíše Krista je podmínkou, abychom měli věčný život.  Pokud tuto víru nemáme, nemáme věčný život. Víra v Ježíše nás spojuje s Ním. On nám dá skrze tu víru i milost a sílu, abychom přemohli naše slabosti, a aby ta Boží moc v nás i skrze nás mohla působit. Čistá láska ztrácí, dává místo Ježíšovi. Máme i my dát místo Ježíšovi a odhodit bohatství pochybovačných myšlenek a všelijakých lží, kterým věříme a pak máme z toho chmury. Vzkříšený Ježíš potom řekne každému z nás: „Pokoj tobě!“

Stáhnout: Slovo otce patriarchy Eliáše na neděli sv. Tomáše