Před tímto veršem je napsáno: „Jak je to potom se zákonem? Byl přidán kvůli proviněním jen do doby, než přijde ten zaslíbený potomek; byl vyhlášen anděly a svěřen lidskému prostředníku. Prostředníka není potřebí tam, kde jedná jen jeden, a Bůh je jeden. Je tedy zákon proti Božím slibům? Naprosto ne! Kdyby tu byl zákon, který by mohl dát život, pak by vskutku spravedlnost byla ze zákona.“ Tedy apoštol Pavel nám znovu vysvětluje, že ospravedlnění od hříchu neboli tzv. spravedlnost nezískáváme ze zákona, tedy z jeho zevnějšího plnění. Klademe otázku: Jaký smysl má tedy zákon? Na to odpovídá 22. verš, který si budeme opakovat následující dva týdny: „Ale podle Písma je všechno v zajetí hříchu, aby se zaslíbení dané víře v Ježíše Krista, splnilo těm, kdo věří.“ Tedy je zde řečeno, že podle Písma je všechno v zajetí hříchu. Jinými slovy – zákon nás usvědčuje ze hříchu, ale neosvobozuje nás od něho. Osvobozuje nás od něho víra v Ježíše Krista. Tedy zaslíbení se naplňuje na těch, kdo věří v Ježíše Krista. Proto centrem naší víry i spásy je osobní vztah ke Kristu. Nejde o plnění nějakých zevnějších obřadů či příkazů a pak postavení Krista na druhé či desáté místo. Kristus musí být na prvním místě! A to skrze spasitelnou víru, protože naše hříchy nás nutí k tomu, abychom šli ke zdroji odpuštění, kterým je Ježíšův kříž. Tedy ne zachovávání nějakých pravidel i sebelepších i sebesvatějších a pak vyplňování si nějakých rubrik, ale kající přiznání si hříchu a víra v Ježíše, že On za mé hříchy zemřel na kříži.

Apoštol znovu vysvětluje tyto hluboké pravdy ještě v následujících verších.

Citace: „Dokud nepřišla víra, byli jsme zajatci, které zákon střežil pro chvíli, kdy víra měla být zjevena. Zákon byl tedy naším dozorcem až do příchodu Kristova, až do ospravedlnění z víry. Když však přišla víra, nemáme již nad sebou dozorce.“ (Gal 3,23-25) Je ale třeba vědět, že Mojžíšské příkazy byly v Kristu naplněny, Dekalog zůstává a naopak, je ještě doplněn Kristovým výkladem v kázání na hoře (Mt 5-7). Tedy Ježíš nic neruší, ale naplňuje.

A my máme zapírat sami sebe, brát svůj kříž a následovat Krista, jít za Ním. Tedy hledat vůli Boží se svým životem a realizovat ji. Tedy Desatero – Dekalog – nemůžeme rušit, jak se o to pokusil pseudopapež František v Amoris laetitia, kde ruší všeobecné, ale i Boží morální normy tím, že je relativizuje. To je hereze a vzpoura proti Bohu.

Stáhnout: Rozjímání nad Gal 3,22