Je řečeno, že oč poprosíme, dostaneme. A důvod: protože zachováváme Jeho přikázání a děláme, co se Mu líbí.

Před tím, od 18. verše, apoštol Jan ukazuje na důležitost upřímnosti srdce před Bohem a píše: „Dítky, nemilujme pouhým slovem, ale opravdovým činem. V tomto poznáme, že jsme z pravdy, a tak před ním upokojíme své srdce, ať nás srdce obviňuje z čehokoliv; neboť Bůh je větší než naše srdce a zná všecko! Moji milí, jestliže nás srdce neobviňuje, máme svobodný přístup k Bohu.“

V tomto slově života je zdůrazněno, že dostaneme to, oč prosíme. Podmínkou vyslyšení našich proseb je zachovávat Jeho přikázání a konat před Ním, co se Mu líbí.

Ve verši 23. je konkrétně řečeno, co je Jeho přikázání: „Věřit jménu jeho Syna Ježíše Krista a navzájem se milovat, jak nám přikázal.“ Co to znamená? Ježíš říká: „Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo položí život za své přátele.“ On za nás i život položil. A my máme milovat bližního tak jako sebe. To znamená: když pro sebe chceme to největší dobro, a tím je život věčný, chceme, aby ho měl i náš bližní, bratr a sestra. Proto máme konat misii modlitby, misii slova či misii utrpení. To je naše konkrétní láska k bližnímu.

Stáhnout: Rozjímání nad 1J 3,22