V tomto slově života je rovněž zdůrazněno zachovávání Božích přikázání. Platí, že kdo je zachovává, přebývá v Bohu a Bůh v něm. Tuto pravdu Ježíš zdůraznil slovy: „Kdo mě miluje, bude zachovávat moje slovo, a můj Otec ho bude milovat; přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek.“ V ten večer před svou smrtí Ježíš řekl: „V onen den poznáte, že já jsem ve svém Otci, vy ve mně a já ve vás. Kdo přijal má přikázání a zachovává je, ten mě miluje. A toho, kdo mě miluje, bude milovat můj Otec; i já ho budu milovat a dám se mu poznat.“ (J 14,20-21)

Apoštol Jan z vlastní zkušenosti dosvědčuje, že Boží přítomnost v nás poznáme podle toho, že nám dal svého Ducha. Apoštol Pavel zdůrazňuje: „Kdo nemá Ducha Kristova, není Jeho.“ Platí to rovněž i opačně: Kdo patří Ježíšovi, ten má Jeho Ducha.

Je vhodné si přečíst 5., 6. a 7. kapitolu evangelia Matoušova, kde jsou shrnuta mnohá Kristova přikázání.

Pravý smysl přikázání je vytvořit podmínky, aby Bůh mohl být v nás a my v Něm. Proto si také musíme najít čas na modlitbu, to je na Boha i na svou nesmrtelnou duši. Bez modlitby těžko mluvit o lásce k Bohu a o lásce k bližnímu.

Stáhnout: Rozjímání nad 1J 3,24