
čeština > Publikace UPHKC > Article
Rozjímání nad Ř 8,23
Datum: 2020-04-05Autor: BKP
Rozjímání nad Ř 8,23
„I my sami, kteří již máme prvotiny Ducha, i my ve svém nitru sténáme,
očekávajíce přijetí za syny, totiž vykoupení svého těla.“
Zde je řečeno: „I my sami, kteří již máme prvotiny Ducha“ – tedy ještě nemáme Jeho plnost.
Prvotiny Ducha sice máme, ale pokud jsme zde v čase, do poslední chvíle v nás působí otrávené semeno, které na nás přešlo z prarodičů, a hřích si proto stále podmaňuje naše tělo. I když jsme uvěřili, přijali Pána Ježíše, jsme už děti Boží a Duch nám dává sílu, přesto sténáme, protože hřích, duchovní temnota, lenivost k duchovním věcem, nás táhne dolů. Naší vlastní silou nemůžeme proměnit naši tělesnou stránku, v níž je dědičný hřích; bude v ní až do hodiny smrti a my čekáme vykoupení tohoto těla. Jak vykoupení nastane? Písmo nám říká, že duch spravedlivého půjde do věčné slávy, ale tělo se po smrti rozpadne v prach. Až při druhém příchodu Bůh z prachu země znovu oživí naše tělo a zároveň ho promění, takže bude podobno tělu Kristovu. Písmo říká, že generace, která se dožije druhého Kristova příchodu, bude výjimkou, nezemře, ale bude proměněna a vytržena. Samozřejmě, to se týká těch, kteří jsou věrni Pánu Ježíši, ne těch, kteří Ho nenávidí a kteří ho zradili či odmítli. To sténání v nás je do určité míry požehnáním, protože svědčí, že nejsme spokojeni s tímto stavem, náš duch vnímá, že to je všechno marnost nad marnost a touží po věčném štěstí. Zde máme trápení, nemoci, zklamání, které samozřejmě můžeme a máme vírou proměňovat v požehnaný kříž, který nám pak pomáhá nést sám Pán Ježíš. Je třeba, abychom zvláště na modlitbách sténali a toužili především po spáse naší nesmrtelné duše a pokud tu spasíme, bude spaseno i naše tělo a bude proměněno a jednou oslaveno. Pravdivé sténání má být spojeno s pokáním, s modlitbou a s následováním Pána Ježíše.
Prožíváme vyvrcholení Velkého postu. Celosvětová karanténa s koronavirem nutí k myšlence na smrt. Je třeba to využít. Na koronavirus zemře velmi málo lidí, ale smrt nemine nikoho z nás. Ta ale není nejhorší, nejhorší je smrt nekajícího hříšníka, protože ztratí věčný život.
Zvláště i tyto dva poslední týdny Velkého postu se modleme ve svaté hodině křížovou cestu i se zpěvem.
Stáhnout: Rozjímání nad Ř 8,23





