Tato pravda je pro nás velmi aktuální. Když jsme uvěřili v Pána Ježíše a přijali jsme Jeho Ducha, pak Duch Boží především v jednoduché modlitbě v nás doslova beze slov úpí, neboli přimlouvá se vzdechy nevyslovitelnými. Kolikrát cítíme bolest, strach, ani to nedokážeme vysvětlit, popsat slovy. Ale když se postavíme před Boha a uvědomujeme si Jeho přítomnost a dáme Mu tu bolest, obavy, nestabilnost, utrpení, ztrátu našich drahých, nejistou budoucnost svou, svých drahých, pak ani nevíme, jak se máme modlit a za co, a právě tu je řečeno, že Duch Boží se za nás přimlouvá nevyslovitelným lkaním.

Je mnoho konkrétních příkladů. Jeden z nich: Stalo se to na počátku minulého století v Americe. Jistý farmář i se svou ženou byli upřímnými křesťany a ležela jim na srdci hlavně spása nesmrtelných duší jejich rodiny. Děti už byly dospělé a opustily je, každý založil svou rodinu. Už starší rodiče se za ně modlili. Jednou, když spolu konali ranní modlitbu a vzpomněli si na nejmladší dceru, najednou oba pocítili zvláštní strach a úzkost. Začali oba dva velmi úpěnlivě volat k Bohu. Volali v neznámých jazycích, pronášeli sténání z hlubin duše k Bohu. Byl čas, aby napojili dobytek, ale oni tentokrát cítili, že musí bojovat na modlitbě. Krávy už bučely žízní a hladem, ale oni dále zůstávali na modlitbách. Muž si dokonce lehl v kajícnosti na podlahu tváří k zemi a úpěl k Bohu, spíše Duch Boží sténal v něm k Bohu nevyslovitelným lkaním. Až kolem poledne přišel velký pokoj a cítili, že musí z plného srdce děkovat Bohu za svou nejmladší dceru. Brzy nato dostali dopis a dcera v něm popisovala, že byla téměř při smrti a nebyla už žádná naděje, najednou ale v pravé poledne vstala z lože a byla úplně zdravá. S radostí jim oznamovala, že Bůh učinil velký zázrak. Bylo to právě v tom čase, kdy za ni rodiče bojovali, aniž by věděli, co se s ní odehrávalo.

Takových příkladů je hodně. Duch Boží je v nás, je třeba, abychom naslouchali Jeho hlasu. On nám pomáhá volat nejen za zdraví tělesné, ale hlavně za věčný život nesmrtelných duší.

Stáhnout: Rozjímání nad Ř 8,26