"Svou cestu svěř Hospodinu, doufej v Něho, On sám bude jednat."

Toto slovo z 37. žalmu vyjadřuje zaslíbení, že Bůh bude za tebe jednat. Jsou zde ale dvě podmínky: 1) máš svěřit svou cestu Hospodinu a 2) máš doufat v Něho.

Co znamená svěřit svou cestu Hospodinu? Tou cestou je ve skutečnosti tvůj životní styl – tvůj způsob života, ten máš svěřit Hospodinu. Znamená to, že máš podřídit svůj životní program programu, který ti Bůh dává ve svém slově, obzvlášť Ježíš v evangeliu. Generace našich předků, našich dědů a pradědů, měly způsob života postavený na zachovávání Božích přikázání, tedy na lásce k Bohu a lásce k bližnímu. Samozřejmě, neplnili to tak ideálně jako světci, ale tím, že za polovičatost konali pokání, nesešli z cesty, i když na ní padali. Dnes je však tlak světa tak silný, že nutí k ignoraci Boha, Jeho přikázání i vlastního svědomí, i když to zatím ještě kryje pozitivními pojmy i náboženskými termíny a křesťanskými frázemi, za kterými už je jiný duch. Je to duch světa, duch, který až nenávidí pravověrné křesťanství a pravdivé křesťany.

Máme počítat s Bohem v našich každodenních problémech, přijímat utrpení a kříže, které přicházejí, podobně jako trpící Job, který se neprohřešil ani v nejtěžších zkouškách, ale odevzdaně opakoval: „Bůh dal, Bůh vzal, jméno Boží budiž pochváleno!“ To je Boží cesta. A my jí máme podřídit tu naši cestu – sjednotit naši vůli s vůlí Boží. Právě to vyjadřuje slovo: „Svěř svou cestu Hospodinu!“

Co znamená doufat? Doufání v Boha předpokládá víru v Něho. Abychom měli živou víru, je třeba se k Bohu modlit, číst Písmo svaté, životy svatých, a snažit se usilovat o spravedlivý život před Bohem i před svým svědomím. Když to budeme dělat, budeme pro svou spravedlivou cestu pronásledováni. Rovněž Bůh na nás bude dopouštět určité zkoušky a kříže, které pro nás budou z lidského pohledu nepochopitelné, ale pochopíme je později, s odstupem času, když se na ně budeme dívat z perspektivy věčnosti. Pak pochopíme i tajemný výrok, vycházející z Písma svatého: „Koho Bůh miluje, toho křížem navštěvuje.“ Každý z nás se utrpení a kříži přirozeně vyhýbá. Když Bůh dopustí kříž, dá nám světlo i sílu, musíme však tento kříž vnitřně přijmout. Jistá světice volala: „Buď trpět, nebo zemřít!“ Byla si vědoma, že právě utrpení, které spojujeme s Kristem, nás vede k intenzivnímu životu. To znamená, že tím utrpením můžeme získávat milost pro záchranu nesmrtelných duší a očišťovat i svou minulost, abychom byli uchráněni muk v očistci. Pokud kříž nepřijímáme, a navíc se stavíme do výčitek vůči Bohu či propadáme sebelítosti, sami sobě škodíme a nedovolujeme, aby Bůh mohl skrze to utrpení, které na nás dopouští, působit k záchraně duší i k našemu očištění. A to je velká škoda.

V plnění vůle Boží i v přijímání kříže je nám vzorem samotný Pán Ježíš. On nic zlého neučinil a dobrovolně přijal na sebe největší utrpení, aby nás osvobodil z otroctví hříchu a ďábla a dal nám pravou svobodu už zde na zemi a věčné štěstí v nebi.

Právě v takových situacích, kdy přicházejí drobné utrpení a kříže máme doufat v Boha, nepodlehnout nevěře, nedůvěře či zoufalství. Pokud se naučíme doufat v Boha v těchto konkrétních situacích, získáme zkušenost, jak On sám jedná. Buď ovlivní konkrétní lidi, změní situace, a člověk jasně ví, že za tím je Boží jednání. Mnozí to budou pokládat za samozřejmost, náhodu, ale ten, kdo svěřuje svou životní cestu Hospodinu a kdo v Něho doufá, ví, že On, Bůh, jedná a působí.

Tyto dva týdny, když budeme opakovat slovo života, snažme se plnit tyto dvě podmínky: svěřovat Hospodinu svou cestu a dávat Mu konkrétní problémy, které na nás ten den či týden doléhají. S důvěrou se na Boha obracejme v modlitbě a prosme Ho, aby On v konkrétních záležitostech jednal. Kdo to bude upřímně dělat, může pak svědčit druhým, jak Bůh zasahuje do našeho všedního života i v malých věcech.

Stáhnout: Rozjímání nad Ž 37,5