Pokud člověk neodhodil smysl pro pravdu, uvědomuje si marnost života, a pokud má víru, touží se v modlitbě stavět před Boží tvář, tedy do Boží přítomnosti. Někteří světci i hodiny hleděli do Kristovy tváře na kříži a odtud čerpali pravou moudrost. Zde se jim odkrývala tajemství života, zakódovaná v Bibli. Zároveň zde poznávali velikou Kristovu lásku vůči nim a byli motivováni k hrdinským obětem pro spásu duší. Mnozí zde dostali sílu i k mučednické smrti.

Žijeme ve velmi těžkém čase. Můžeme povědět, jako bychom už vstupovali do apokalyptické doby, kdy každý z nás bude postaven do zkoušky spojené s vakcinací a čipováním, a v případě odmítnutí i s různými tresty. Pro některé zde může být připravena i mučednická koruna. Proto je tak důležité, aby naše duše dychtila po Bohu, jako laň dychtí po bystré vodě. Aby žíznila po živém Bohu – kdy se smí nakonec ukázat před Boží tváří, a to už ne jenom zde jako v mlze či v matném zrcadle, jak píše apoštol, ale tam, na věčnosti, už tváří v tvář. „Nyní vidíme jako v zrcadle, jen v hádance, potom však uzříme tváří v tvář. Nyní poznávám částečně, ale potom poznám plně, jako Bůh zná mne.“ (1Kor 13,12)

Stáhnout: Rozjímání nad Ž 42,2-3