Hřích v tom, že ve mne nevěří; spravedlnost v tom, že odcházím k Otci a již mne nespatříte; soud v tom, že vládce tohoto světa je již odsouzen.

Ježíš tato slova pronáší při poslední večeři, tedy den před svou smrtí, a říká: „Říkám vám však pravdu: Prospěje vám, abych odešel. Když neodejdu, Přímluvce k vám nepřijde. Odejdu-li, pošlu ho k vám. On přijde a ukáže světu, v čem je hřích, spravedlnost a soud“ (J 16,7-8).

Ježíš připomíná, že Duch svatý ukáže světu, to je lidem tohoto světa, v čem je hřích, spravedlnost a soud. Lidé tohoto světa tvrdí, že žádný hřích nemají, že nikoho nezabili, neokradli a že žádné pokání prý nemusí konat. To je ale velký klam. Lidé tohoto světa, které zatemňuje duch lži, tedy drží je v temnotě kníže tohoto světa, nejsou schopni přijmout do svého života dokonce ani obyčejnou spravedlnost. Proč? Protože je spojena se svědomím a s respektováním práv druhého člověka. V žádném případě však mezi skutečná práva nepatří tzv. práva sexuálních menšin či LGBT, které diskriminují většinu obyvatel! Rovněž je výsměchem právům hovořit o právech dětí. Ve skutečnosti se pod tímto pojmem prosazuje největší bezpráví. Děti jsou kradeny sociálními službami bez jakékoliv viny. Jde o největší zločiny, které jsou maskovány pozitivním slovem „práva“. Kdo má právo, má ale také zodpovědnost. Právo musí být postaveno tak, aby lidé byli chráněni před diktaturou zlých lidí, kteří nerespektují žádnou spravedlnost. Co se týče soudu, lidé, kteří nemají svědomí a jen se domáhají svých tzv. práv, ale práva druhých nerespektují, se samozřejmě vyhýbají i spravedlivému lidskému soudu, anebo ho uplatí. Chtějí, aby jim zlo a zločiny, které konají, byly tolerovány a oni sami, aby byli privilegováni. Ať si ale uvědomí, že neznají den ani hodinu, kdy je Bůh náhle odvolá z tohoto života, a budou postaveni před Boží soud. Před ním neuniknou. Žádné úplatky, kterými prosazovali zločiny proti druhým lidem, zde nepomohou.

Slovo „hřích“ Ježíš ukazuje v hlubší souvislosti, když říká: „Hřích je v tom, že ve mě nevěří.“ Člověk, který nechce zlo nazývat zlem a hřích hříchem, je otrokem ducha lži. Takový nenávidí Krista, je duchovně slepý a nechce v Něho věřit. Má proto vinu. Každý člověk je povinen hledat pravdu, protože má svědomí. A pokud i svědomí ubije, stejně nese zodpovědnost za to, co zlého vykonal, i když se souhlasem falešného svědomí. Hledat pravdu znamená hledat Krista. On je Cesta, Pravda a Život. Nevěřit v Něho znamená věčné zavržení. Ježíš říká: „Kdo uvěří (ve mne) bude spasen, kdo neuvěří, bude zavržen.“ (Mk 16,16)

Dále Ježíš říká, že spravedlnost je v tom, že odchází k Otci. Ježíš se stal člověkem, ale zároveň zůstal Božím Synem. On je Bůh z Boha, Světlo ze Světla, pravý Bůh z pravého Boha. On jediný je Spasitel a je spravedlivé, aby byl s Otcem v Boží slávě. Nespravedlivé bylo, že On, nevinný, byl odsouzen a krutě zabit. Tuto nespravedlnost přijal dobrovolně, z lásky k nám, aby nám dal Boží spravedlnost, tedy spasení. On pak spravedlivě zaplatil za všechny naše hříchy, neboť odplata za hřích je smrt. My, kteří v Něho věříme, přijímáme Boží spravedlnost, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu. Když máme spravedlnost, která je z víry v Ježíše, je i pro nás pak spravedlivé, že budeme tam, kde je Ježíš, a to s Ním, ve věčné slávě.

Co se týče soudu, Ježíš říká, že vládce tohoto světa je již odsouzen. Ano, on je odsouzen a nazván pravým jménem. Ježíš ďábla nazval otcem lži a vrahem (J 8,44). Je již odsouzen, ale z dopuštění Božího nás může pokoušet a do určité míry nám působit těžkosti. Pokud však zůstáváme v jednotě s Ježíšem, platí o nás: „Těm, kteří Boha milují, všechno napomáhá k dobrému,“ tedy k naší duchovní očistě. K ní pomáhá dokonce i kníže tohoto světa, pokud se ale vírou držíme Ježíše a za všechno utrpení děkujeme a přijímáme je jako zadostiučinění za své hříchy. Tím už prožíváme očistec zde na zemi a budeme uchráněni očistce po smrti. Zde platí: „Koho Bůh miluje, toho křížem – utrpením – navštěvuje.“ I s tím musíme počítat a vědět, že apoštolové, mučedníci a všichni svatí, prošli touto cestou pronásledování před námi. Také ale musíme vědět, že Boží nepřítel je už odsouzen a nemá nad námi konečnou vládu. My jsme pod vládou Ježíš Krista, pokud jsme Mu věrni a neseme s Ním své kříže, skrze které si získáme korunu věčné slávy. Tak, jak bylo řečeno: „Nyní jsme pro Tebe vydáváni na smrt, jsme jako ovce vedeny na porážku, ale v tom všem slavně vítězíme.“

Po těchto slovech, když Ježíš apoštolům vysvětlil, v čem je podstata hříchu, spravedlnosti a soudu, hned dodává: „Ještě mnoho jiného bych vám měl povědět, ale nyní byste to neunesli. Jakmile však přijde On, Duch pravdy, uvede vás do veškeré pravdy.“ (J 16,12-13)

Stáhnout: Rozjímání nad J 16,9-11