Drazí bratři a sestry, Ježíš vpravdě vstal!

 

Andělé se ptali: Proč hledáte živého mezi mrtvými? On vstal!

 

Kristovo vzkříšení se každého z nás bytostně týká, tak jako se každého z nás bytostně týká největší realita, která nás čeká, a tou je naše smrt. Ježíš vzal dobrovolně na sebe hříchy a svou smrtí přemohl smrt i ducha lži a smrti. Na Velký pátek jsme se v myšlenkách vírou sjednocovali s Kristovým utrpením na křížové cestě i na potupném kříži. V duchu jsme pod křížem viděli Ježíšovu Matku i Jeho učedníka a hluboko v duši nám zní Kristův testament, který byl dán nejen apoštolu Janovi, ale i každému z nás. Ten testament zní: „Hle, tvá matka.“ Je třeba si denně oživovat toto Ježíšovo slovo a každý den obnovovat přijetí Ježíšovy Matky. Máme se pak na ni obracet nejen v modlitbě Zdrávas, ale i v různých situacích dne aspoň krátkým povzdechem víry, aby za nás prosila nyní a pak i v hodinu naší smrti.

 

Co se týče situace, ve které se nyní nachází Česko a Slovensko, můžeme vnímat, že jde o duchovní boj. Na Ukrajině, kde je mnoho našich věřících, skutečně teče krev mladých mužů a otců rodin. Vladyka Markián na Ukrajině si v každém dopise bolestně povzdechne, když píše: „Někteří z našich věřících mužů se nechali ovlivnit masmédii a duch nenávisti pak působí na jejich srdce a činí je duchovně slepými. Místo modlitby už jen sledují, co se jim v médiích předkládá, a nekriticky to přijímají.“

 

Mnozí čtete či posloucháte životopisy svatých. Před náš duchovní zrak jsou staveni skuteční hrdinové víry, kteří jsou nám vzorem.

 

Letos naši tradiční manifestaci pod heslem „Obnova rodiny – vzkříšení národa“ byste chtěli proměnit v modlitbu za svůj milovaný národ, a to veřejně na těch místech, kde tradičně manifestace konáte. Dnes je největší svátek v roce, připomínka Kristova vzkříšení. K povzbuzení a oživení vaší víry si připomeňme několik myšlenek z knížky Zmrtvýchvstání Kristovo.

 

Vojáci, kteří v noci ze soboty na neděli hlídají Ježíšův hrob, si rozložili oheň a obcházejí před vchodem do hrobu. V temném kamenném hrobě leží mrtvé Ježíšovo tělo zabalené do plátna. Je ticho... Co se děje v duchovní oblasti? Ježíšův duch sestoupil po Jeho smrti z Otcových rukou do místa zvaného šeol neboli podsvětí. Tam zlomil vládu anděla, který držel v zajetí duchy spravedlivých zemřelých.

 

Ježíšův duch vychází z podsvětí a vchází do umučeného těla. Myriády andělů soustředí svůj pohled na jediné místo ve vesmíru: na hrob, kde leží mrtvé tělo Božího Syna. Najednou, v úplné tichosti a skrytosti, přichází ten očekávaný moment – nastává vzkříšení. Hrob naplňuje silné světlo. Nejvyšší moc Boží, proměňuje a oživuje mrtvé Kristovo tělo – Pán vstává z mrtvých!!! Tento největší zázrak se stal zásahem všemohoucnosti Boha, který z ničeho stvořil celý vesmír, všechny hvězdy, galaxie i naši zem.

 

Vzkříšený Pán se svým oslaveným tělem, které už nepodléhá přirozeným zákonitostem, prochází kamenným hrobem, který zůstává zapečetěný. Vojáci dále hlídají hrob, ale ten už je prázdný... Smrt je přemožena! Ježíš je Vítěz! Moment vzkříšení potvrdil, že Kristovo evangelium je pravda a že Kristus je pravý Bůh.

 

Právě v tomto čase Ježíšova Matka setrvává na modlitbách, nespí. Vždyť nastává třetí den po Ježíšově smrti. Den, na který Pán zaslíbil své vzkříšení! Hluboká bolest, kterou prožila, ještě více vystupňovala její očekávání a touhu po naplnění Jeho slova: „Syn člověka... ale na třetí den vstane z mrtvých.“ Plně věří tomuto Božímu slovu i v této nejtěžší zkoušce, kdy všichni byli zlomeni bolestí a beznadějí.

 

Vzpomněla si na chvíli Zvěstování, kdy ji Bůh vyvolil za Matku svého Syna. Tehdy, když se modlila, přišel anděl Boží a oznámil: „Duch svatý na tebe sestoupí a moc Nejvyššího tě zastíní.“ Teď je noc. Přesvatá Bohorodička se opět modlí.

 

A najednou přichází..., ne opět anděl Gabriel, ale přichází k ní sám vzkříšený Ježíš! Ne už zakrvácený a plný ran, ale prozářený nebeským světlem. Teď Ho vidí ve světle slávy, vzkříšeného! Stojí Ježíši tváří v tvář a dívá se na Něj s nesmírnou radostí! Radost, kterou teď při setkání se svým vzkříšeným Synem prožívá, převyšuje všechno utrpení jejího života! Potichu opakuje: „Velebí má duše Pána a můj duch jásá v Bohu, mém Spasiteli!“

 

Svou neotřesitelnou vírou se stala hodna jako první ze všech uvidět a prožít Kristovo vzkříšení. Jak hluboce byla Přesvatá Matka spojena se svým Synem v utrpení, tak hluboce prožívala i teď na sobě sílu Kristova vzkříšení. Ten moment radosti, štěstí a pokoje, nelze vyjádřit slovy. Ježíš tu stojí a nadpřirozeným světlem proniká celou její bytost. Ona prožívá v hlubině své duše a ducha přítomnost svého vzkříšeného Syna, tajemství nového života, tajemství spoluvzkříšení. Ona je živým svatostánkem. Je novým duchovním Jeruzalémem, místem setkání a přebývání Boha mezi lidmi.

 

V této chvíli si uvědomuje nejen hlubinnou duchovní jednotu se svým Synem, ale zároveň se i dívá do Jeho očí. On zde stojí, dívá se s velkou láskou na ni. Z Ježíšovy přítomnosti vyzařuje nesmírný pokoj beze slov. Ona z hlubiny srdce tiše pronáší: „Je ho šu a…! Ty jsi vzkříšení a život!“

 

Panna Maria se v hluboké pokoře klaní svému Synu a Bohu, Ježíši Kristu.

 

Když setkání se vzkříšeným Pánem skončilo, ještě dlouho děkovala Bohu.

 

Časně ráno byly Magdaléna a Maria Kleofášova svědky, jak anděl odvalil kámen a jak stráž ze strachu a hrůzy utekla od hrobu. Ke hrobu pak přišlo několik žen, viděly ho otevřený a měly i zjevení dvou andělů, kteří jim řekli: „Hledáte Ježíše Nazaretského? Není zde, vstal z mrtvých, jak předpověděl.“ Když ženy oznámily apoštolům, že hrob je otevřen, i zvěst andělů, nevěřili jim. Pak se ale Petr s Janem rozhodli zjistit situaci.

 

Oba běželi. Když proběhli několika uličkami, zanedlouho byli u hrobu. Jan, protože byl mladší, přiběhl k hrobu první, ale dovnitř nevstoupil, jen se od vchodu nahnul a spatřil lněná plátna. Hned uvěřil. Pak doběhl Petr. Opatrně vstoupil do hrobu a Jan za ním. Petrovi se rozbušilo srdce – Ježíšovo tělo tam opravdu nebylo.

 

Řekl Janovi: Tu není žádná stopa po násilí, že by někdo Mistrovo tělo ukradl.

 

Jan navrhl: Pojďme ven a podíváme se, jak to vypadá kolem.

 

Vzrušení vyšli z hrobu.

 

Petr se zeptal: Všiml sis? Ten těžký kámen není odvalený, je to, jako by ho někdo vyzvedl do vzduchu a pak hodil tak tři kroky od hrobu.

 

Jan s údivem odpověděl: Máš pravdu. To je zvláštní: na zemi jsou stopy od bot vojáků a pošlapaná tráva, ale mezi hrobem a kamenem není žádný znak, který by tam zůstal, kdyby někdo takovou tíhu valil!

 

Petr pokračoval: Vidíš? Tam nad vchodem visí ještě části pečeti. Díval jsem se, u vchodu také není znak žádného násilí, že by se snad někdo snažil železnou tyčí kámen odvalit. Támhle je vyhaslé ohniště. Římští vojáci tu nechali nějaké věci...

 

Jan opět vešel do hrobu a překvapeně na Petra zavolal: Podívej, tu jsou příčné pruhy, kterými jsme s Nikodémem zavázali velké plátno s vonnými látkami, když jsme do něj Ježíše spěšně vložili.

 

Petr zakroutil hlavou: To nechápu, jak mohly pruhy zůstat zavázané? Nikdo je nerozvázal a tělo tu není.

 

Oba apoštolové chvíli stáli a udiveně se dívali jeden na druhého.

 

Jan pak řekl: V hrobě je všechno v takovém pořádku, že krádež je naprosto vyloučená.

 

Petr souhlasil: Máš pravdu. Já už nic nechápu – ani s tím hrobovým kamenem, ani s pečetěmi, ani s plátny, ani s těmi vojáky.

 

Jan pokojně dodal: Jediné řešení, které vidím jako reálné je, že Pán skutečně vstal. Jeho několikeré předpovědi o Jeho vzkříšení nebyly symbolické, ale reálné!

 

Když se Petr s Janem vrátili od hrobu, apoštolové je obklopili v napjatém očekávání. Petr byl ale stále ještě mlčenlivý a hluboce zamyšlený. Jan vypadal klidný, respektoval, že Petr je starší, a tak čekal, až co řekne Petr. Apoštolové však už nemohli vydržet déle čekat. Chtěli vědět, co je pravdy na tom, co říkala Magdaléna. Ondřej se za všechny zeptal: Jak to vypadá u hrobu?

 

Petr odpověděl: Je prázdný. Uvnitř jsou jen lněná plátna. A rouška, která byla na Ježíšově hlavě, je zvlášť svinutá na jiném místě.

 

Jakub se zeptal: Co to má znamenat?

 

Matouš ale hned konstatoval: Tak tedy Magdaléna viděla dobře.

 

Jan potvrdil: Ano, Magdaléna viděla dobře, a myslím, že pravdivé je i to, co pověděla, že jí řekl anděl – že Kristus vstal!

 

Po krátkém mlčení někdo zabouchal na dveře. Stojí tam Magdaléna a radostně volá: „Viděla jsem Pána a mluvil ke mně!“ Apoštolé na ni nechápavě pohlédli, ale ona plná radosti běžela dál. Za chvíli znovu někdo zatloukl na dveře, přišlo několik žen a radostně jedna přes druhou svědčily: „Viděly jsme Pána!“

 

Co prožíval v duši apoštol Petr? Mezi ním a Ježíšem dosud ležela jako temný stín neusmířená vina trojího zapření. Apoštola hluboce zasáhl vzkaz anděla: „Povězte učedníkům, a zvláště Petrovi.“ Kolikrát si už opakoval tato slova. Přál si vidět Ježíše. Petr ale nevěděl, zda mu Pán opravdu odpustil. Slyšel Magdalénu, po ní ostatní zbožné ženy, a všechny přinášely radostnou zprávu: „Viděly jsme Pána!“ Ostatní apoštolové jim nevěřili, ale Petr je neodmítal. Táhlo ho to k hrobu. Když se tam vrátil, nahlédl do hrobové jeskyně. Plátna ležela dosud tak, jak je viděl ráno. Nic se nezměnilo. Anděla ani Ježíše nespatřil. Vrhl se na zem a dal se do usedavého pláče. Kající slzy dávno smazaly spáchanou vinu. Apoštol pojednou pocítil, jak se ho někdo jemně dotkl a uslyšel slova: „Pokoj tobě.“

 

Zvedl hlavu. Před ním stál Ježíš. Petr v prvním okamžiku nemohl mluvit. Byl hluboce zasažen. Zakryl si rukama obličej. Teprve po chvíli s bolestí vykoktal: „Pane, já jsem Tě zapřel! Já jsem se Tě zřekl!“ Padl Ježíši k nohám a smáčel je slzami. Spasitel mu nebránil. Po chvíli apoštola pozvedl. Petr pochopil jasně, že i skála víry potřebuje ještě hlubšího základu pokory, aby odolala úkladům pekla.

 

Ježíš mu s láskou řekl: Protože jsi poznal svou slabost, Petře, můžeš nyní poznat i sílu mé milosti.

 

Petr ale dále kajícně přiznával: Pane, já jsem slabý, já jsem Tě zapřel!

 

Ježíš mu řekl: Petře, satan si vyžádal, aby vás tříbil jako pšenici. Já jsem však za tebe prosil, aby tvá víra neochabla, abys, až se obrátíš, posiloval své bratry.

 

Petr zopakoval: Pane, já jsem Tě zapřel.

 

Ježíš mu položil ruku na rameno: Jdi a posiluj své bratry.

 

Po těch slovech Ježíš zmizel. Petrovu duši zaplavoval nesmírný pokoj a radost. Věděl, že Pán mu odpustil jeho zradu. To, co jej nejvíc bolelo a způsobovalo nesnesitelná muka, bylo pryč. Ježíš mu odpustil, On mu nevyčítá, že zklamal. V tu chvíli, jako by se jeho loďka, dosud zmítaná prudkou bouří a tonoucí v temných hlubinách, ocitla v bezpečném přístavu Božího odpuštění. Petr ještě chvíli klečel na zemi před hrobem. Pak vstal a vracel se k bratřím. V uších mu znělo: „Jdi, posiluj své bratry.“ Vešel do síně, kterou před hodinou opouštěl se slzami v očích. Apoštolové si hned všimli, že je rozrušený. Nenechal je čekat dlouho. Pokynul jim, aby se usadili a potom pomalu, dojatým hlasem řekl: „Bratři, viděl jsem Pána.“

 

Několik okamžiků zavládlo hluboké ticho, jen srdce prudce bušila. Potřebovali nutně klid, aby se mohli vzpamatovat. Bylo jim, jakoby se probouzeli z hlubokého spánku. Teprve ponenáhlu se jim vracela rozvaha a víra v Kristovo zaslíbení: „Syn člověka musí trpět, být zabit, ale třetího dne vstane z mrtvých.“ Ano, tato slova nebyla jen symbolem, stala se tou největší realitou.

 

Drazí bratři a sestry, mnozí se ve chvíli životní zkoušky vidíte v roli Petra i ostatních apoštolů. Zdá se vám, jako by nás Bůh opustil a zlo a smrt slavily definitivní vítězství. Tehdy ale zapomínáme na Boží zaslíbení, podobně jako apoštolové, a strach a smutek bere naši víru a důvěru v Boží zaslíbení. Ježíš je vzkříšení a život! On je skutečně s námi po všechny dny našeho, i tvého života. Ať anděl odvalí kámen nevěry od tvého srdce a skrze slzy pokání uslyšíš v hlubině své duše Ježíšův hlas a pocítíš Jeho jemný dotek, spojený s hlubokým pokojem, který svět dát nemůže. V hodině své smrti, a pro některé to může být už brzy, pak uvidíš i Jeho tvář. Pamatuj, Ježíš je s tebou! Ty ale také buď s Ním. Neopouštěj Ho! V Něm máš všechny poklady moudrosti a poznání a v Něm máš život, život věčný. I tobě dnes anděl zvěstuje: „Proč hledáš živého mezi mrtvými? On vstal!“

 

Spolu se všemi našimi biskupy vám žehná k vytrvalosti ve víře

Patriarcha Eliáš

 

 

 

Stáhnout: Velikonoční pastýřský list 2022