Když si člověk uvědomí Boží zaslíbení: „O cokoliv budete prosit Otce mého ve jménu mém, dá vám.“ uvědomuje si i svoji vinu. Dobře vím, co znamená toto zaslíbení. Bůh to ukazuje a bude to jemně ukazovat každému, kdo se modlí. To slovo „o cokoliv“ neznamená prosit o hlouposti. „O cokoliv... ve jménu mém,“ to znamená sjednocení s vůlí Boží a také, abychom byli, když prosíme, sjednoceni v Kristu. Člověk ví, že má moc zvedat duchovní hory, a přesto to dělá kolikrát ledabyle. Chvilku je ve víře, ale pak někam uteče myšlenkami, ani neví jak. Je to boj s roztržitostí v modlitbě, abychom stáli před Bohem ve víře. Jako Mojžíš stál před Rudým mořem a měl holí udeřit do moře, tak člověk v modlitbě stojí před tím mořem zla a má věřit a Kristovým křížem ho prolamovat. A člověk to dělá i nedělá, je v tom kolikrát nedbalý, utratí drahocenný čas na modlitbě a ztrácí tak milosti... Ale když jsme si tohoto provinění vědomi, pak bychom neměli mít v sobě ani kapku nějakého odsuzování druhých. V dnešní době satanizace, v dnešní apokalyptické době, do které nás Bůh postavil, máme využívat Boží zaslíbení, zvedat duchovní hory démonů a vrhat je do propasti pekelné, do ohnivého jezera. Ne svou silou, ale Ježíšovou mocí. Máme chodit ve víře, konat skutky víry. Žít z víry. Chodit v Duchu svatém. Přijde smrt a pak věčnost, kde už nebude čas, abychom mohli pracovat, spolupracovat jako zde na zemi na záchraně duší, být Ježíšovými nástroji. Proto každý den, každá hodina je velký dar. Kéž bys každý den aspoň jednu minutu v živé víře prožil úplné dání se Ježíšovi v modlitbě. Jednu minutu, kdy skutečně dáš Bohu všechno a prožiješ sjednocení s tajemstvím křtu, s Kristovou smrtí. Vždyť křtem jsme byli ponořeni do Jeho smrti.

Stáhnout: Každý den, každá hodina je velký dar