Drazí bratři a sestry!

Na Velikonoce a ve velikonočním období se křesťané na Ukrajině a v Rusku zdraví: „Christos Voskres!“ a odpovídají: „Voistinu voskres!“ Co tento krátký pozdrav vyjadřuje? Vyjadřuje pravdu, že Ježíš Kristus vstal z mrtvých! On, pravý Bůh, se stal člověkem skrze tajemství vtělení a narodil se z Marie Panny. Pro nás a pro naši spásu se obětoval na dřevě kříže. Svou smrtí nás vykoupil z hříchu a otevřel nám bránu nebe. Na Velký pátek byl po krutém umučení sňat z kříže a jeho mrtvé tělo bylo zabaleno do pohřebního plátna a přeneseno do kamenného hrobu. Ke vchodu do hrobu byl přivalen kámen. Na druhý den, v sobotu, přišli vojáci, kteří měli přikázáno hlídat hrob. Je samozřejmé, že před tím, než ho zapečetili, ho zkontrolovali. Totiž od pátku večera do soboty rána byla možnost, že by někdo mohl mrtvé tělo odnést. Nebyli tak nezodpovědní, aby hlídali prázdný hrob. Až pak znovu přivalili kámen a nasadili pečeti. Rozdělili stráže a plnili daný rozkaz. Stráže se u hrobu střídaly přes celou sobotu a pak po celou následující noc.

Časně zrána, ještě za tmy, když uplynula sobota, přišly Marie z Magdaly a jiná Marie, aby se podívaly k hrobu. A hle, nastalo velké zemětřesení, neboť anděl Páně sestoupil s nebe, odvalil kámen a usedl na něm. Jeho vzezření bylo jako blesk a jeho roucho bílé jako sníh. Strážci byli strachem bez sebe a strnuli jako mrtví. Anděl řekl ženám: „Vy se nebojte. Vím, že hledáte Ježíše, který byl ukřižován. Není zde; byl vzkříšen, jak řekl. Pojďte se podívat na místo, kde ležel.“ Potom jim anděl řekl: „Jděte rychle povědět jeho učedníkům, že byl vzkříšen z mrtvých.“

Když se vojáci vzpamatovali, v hrůze utekli ze stráže a běželi do města. Dokonce v tom strachu zapomněli i na přísné vojenské tresty za opuštění stráže.

My v pozdravu: „Christos Voskres!“ a v odpovědi: „Voistinu Voskres!“ vyznáváme realitu Boží všemohoucnosti, která se projevila Kristovým vzkříšením. Tato realita vzkříšení má dopad i na naši lidskou přirozenost. Dává nám jistotu, že i naše tělo bude při druhém příchodu Krista rovněž vzkříšeno a proměněno. Bude podobno Kristovu oslavenému tělu, které nepodléhá fyzikálním zákonům ani smrti. Naše vzkříšené tělo bude pak spojeno s naší nesmrtelnou duší. Ježíš jako Bůh svým vzkříšením zvítězil nad smrtí.

Když Bůh stvořil prvního člověka, je řečeno, že „do prachu země vdechl ducha a člověk se stal duší živou“. (srov. Gen 2,7) Nový zákon tuto pravdu nejenom potvrzuje, ale navíc i doplňuje: „První člověk, Adam, se stal duší živou. Poslední Adam se stal duchem obživujícím.“ (1Kor 15,45) Z prvního člověka Adama vzešlo celé lidské potomstvo, které ale jeho hříchem propadlo porušení a smrti. Ježíš Kristus je nazván posledním Adamem. Jeho potomstvo, Tajemné Kristovo Tělo, to je každý z nás věřících, jsme oživeni Jeho Duchem k věčnému životu. Skrze víru a křest máme účast na Kristově vzkříšení, tedy na Jeho novém životě (srov. Ř 6,4-5).

Písmo svaté neuvádí, v jaké noční hodině byl Pán Ježíš vzkříšen, či před půlnocí, nebo po půlnoci, či kolem třetí hodiny ráno, anebo až těsně předtím, než anděl odvalil kámen. Když ale ta slavná chvíle vzkříšení přišla, Ježíšovo tělo pronikla Boží všemohoucnost a bylo proměněno v tělo duchovní, které už nepodléhá fyzickým zákonům. Prošlo pohřebními plátny i zapečetěným kamenným hrobem.

Současná věda nám staví před oči věci, které se dříve zdály nemožné. Například rentgenové paprsky projdou tělem i železem, rádiové vlny projdou stěnou domu, bezdrátové spojení zprostředkovává neviditelný přenos obrovského množství informací. Toto všechno se ale děje jen na bázi fyzikálních zákonů. U vzkříšení se však dostáváme do oblasti duchovních zákonů, které dalece převyšují tento materiální svět.

Pohřební plátna, kterými vzkříšené a proměněné Kristovo tělo prošlo, zůstala neporušená. Ve velikonoční písni se zpívá: „Tvé tělo prosto porušení i kamenem dnes proniká. Děs jímá stráž v tom okamžení a hlídka k městu utíká. Tu slavnou zvěst pak šíří dál, že Nazaretský z hrobu vstal! Aleluja!“

V článku pod názvem „Němý svědek zmrtvýchvstání“ se o Turínském plátně píše:

V roce 1898 bylo Turínské plátno poprvé fotografováno. Když fotograf vytáhl desku z lázně a prohlédl si ji, málem ji tam leknutím upustil zase zpátky. To, co spatřil, nebyla obvyklá změť převrácených světel a stínů, jak byl zvyklý vídat na všech negativech. Z desky na něho hleděl obraz muže, jen ještě zřetelnější a s více podrobnostmi. Ba ukazoval takové detaily, jaké nikdy předtím na plátně nebylo vidět. Tak se zjistilo, že obraz na plátně je ve skutečnosti negativem, přičemž skvrny od krve jsou pozitivní.

Až zkoumání v roce 1978 odhalilo šokující skutečnost. Obraz těla vznikl ožehnutím. Na světě existuje jediná obdoba něčeho takového, a to stínové obrazy lidí na zdech Hirošimy. Tento obraz se od nich však liší ve dvou rysech:

1) výron energie, který způsobil otisk, musel být velmi krátký, tedy šlo o záblesk, nebo musel být přerušovaný, jinak by došlo ke spečení vláken. Ty však nejsou spečena ani v nejtmavších místech obrazu.

2) Otisky lidí v Hirošimě vznikly od zdroje, který zářil daleko za nimi a vykreslil tak jen stínové obrysy těl, bez vnitřních podrobností. Zde se však na látku, v níž bylo tělo zabaleno, promítla stejnoměrně jak přední, tak i zadní strana těla, a to s mnoha vnitřními podrobnostmi. Skutečně není jiné vysvětlení, než že záření vycházelo ze samotného těla, tedy zevnitř. 1800 let před vynálezem fotografie tak vznikla zvláštní tepelná fotografie na pohřebním plátnu, později nazvaném Turínským plátnem.

Jak mohlo dojít k výboji či záblesku takové zvláštní energie? Vždyť vyzářila z mrtvého těla a otiskla ho na látku současně nahoře i vespod do věrné podoby těla. Obraz na povrchu vláken vznikl zřejmě bombardováním protonů s energií jednoho megaelektronvoltu. Takovou energií prochází proton přes prostor s rozdílem napětí milion voltů. Věda není schopna vysvětlit mechanismus takového přenosu obrazu z těla na plátno. Musela to být jedině energie vzkříšení, projev Boží moci! Ta tehdy zableskla v jeruzalémském hrobě a od těch dob září milionům křesťanů po celém světě.

Fyzikální chemik Rogers z ústavu pro atomový výzkum v Los Alamos, prohlásil: „Neexistuje žádný jiný způsob, kterým by bylo možno vznik obrazu vysvětlit... Ježíš Kristus vstal z mrtvých, evangelium má pravdu a věčný život se nabízí nám všem. Turínské plátno je 2000 let starý důkaz, který je možno aspoň částečně rozluštit díky technice tohoto věku.“

Na závěr můžeme znovu i s mnohými vědci zvolat: „Christos Voskres! Voistinu Voskres!“

V Písmu svatém je napsáno, že spolu s Kristem jsme byli vzkříšeni. Vyvstává otázka: Jak jsme s Ním mohli být spoluvzkříšeni, když nás dělí čas 2000 let? Nejprve si uvědomme, že Kristus je nejen člověkem, ale je zároveň Bohem, čili byl v čase jako člověk, ale jako Bůh je nad časem, tedy je ve věčnosti. Ježíš je stejný včera, dnes i navěky. Křest svatý je tajemstvím, které nás spojuje s duchovním Božím světem, kde i otázka času a věčnosti se prolíná. Podobně je to s tajemstvím Eucharistie.

Tajemství našeho spoluvzkříšení s Kristem je v duchovní oblasti reálné, a to skrze křest a víru. Je v nás nový život, život Kristův, jak píše apoštol: „Spolu s ním jste pohřbeni křtem, jímž jste také spolu s ním vzkříšeni skrze víru...“ (Kol 2,12) Duchovní stránka naší bytosti má už skrze křest účast na Kristově vzkříšení. Tento nový život ale máme rozvíjet životem ve shodě s Kristovým příkazem: „Zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mě.“ Pak můžeme s apoštolem zvolat: „Spolu s Kristem jsem ukřižován, nežiji již já, žije ve mně Kristus.“ (Gal 2,20)

Co se týče vzkříšení mrtvých, v Credu vyznáváme: „Očekávám vzkříšení mrtvých a život budoucího věku.“ Fyzické vzkříšení a proměnění těl nastane až při konci světa před posledním soudem.

Jak máme realizovat naši víru, která nás spojuje s Boží všemohoucností? Základem je spojení s naším Pánem a Spasitelem. Biblická víra je nutnou podmínkou spásy. „Kdo uvěří, bude spasen, kdo neuvěří, bude zavržen.“ (Mk 16,16) Víra nás spojuje s Ježíšem Kristem. Pravdivě Ho máme následovat tak, jak to činili svatí před námi.

Na Ukrajině pokračuje válka. V Česku i na Slovensku, ale i na celém světě síly zla prosazují zločinné zákony, které vedou k demoralizaci, ke vzpouře proti Bohu a nakonec k redukci lidstva, tedy k vlastnímu sebezničení. My se cítíme bezmocní a zapomínáme, že Bůh chce působit skrze naši víru svou všemohoucností. K tomu slouží i prorocká modlitba podle Ezechiela 37 (http://vkpatriarhat.org/cz/?p=43188). Je třeba, abychom ji využili zvláště v této velikonoční době, a to až do svátku seslání Ducha svatého.

Doba postní je za námi. Mnozí z vás jste si dali předsevzetí konkrétního sebezáporu, někteří se postili od pokrmu, jiní se postili od internetu, televize a zbytečných informací, jiní se postili tím, že si dávali pozor, aby se nehádali, anebo jiní zase aby nekritizovali nepřítomné. Všechny tyto vaše skutky sebezáporu mají jistě velkou cenu před Bohem. Ale doba postní uběhla a možná někdo z vás má pocit, že mohl tuto dobu ještě lépe využít. Proto bych rád některým horlivým navrhl, aby se jednou za týden sešli ve skupince, tři až pět mužů, a také v jiné skupince tři až pět žen a modlili se dvě hodiny. Asi půl hodiny, abyste vešli do Boží přítomnosti, můžete se modlit vlastními slovy, vyznávat hříchy, přednášet prosby a děkování, popřípadě i se zpěvem. Pak můžete začít s prorockou modlitbou dle Ezechiela 37. Ideální pro vás, kteří jste v Česku a na Slovensku, by bylo stanovit si jako duchovní centrum svatý Hostýn. Můžete prorokovat nad celou V4-kou. Na západ je Česko, na východ Slovensko, na sever Polsko a na jih Maďarsko.

Model prorocké modlitby mnozí znají. Někteří se ji modlí sami anebo ve společenstvích či každý měsíc na modlitebním víkendu. Každý z vás by mohl svědčit o svých zkušenostech z této modlitby. Já se ji modlím už několik let. Kdo se prorockou modlitbu modlil, ať vytrvá, a kdo ještě nezačal, ať začne. Ovoce nemusíme vidět hned, ale rozhodně ho jednou uvidíme, i kdyby to mělo být až po překročení prahu věčnosti.

Rovněž bych navrhl druhou variantu praktické víry v tomto období 50 dní až do Ducha svatého. V sobotu večer po 21. hodině některé rodiny začínají svěcení neděle. Hodinu střídají modlitbu se zpěvem a prožívají pravdu vzkříšení (viz http://vkpatriarhat.org/cz/?p=1487). Pak ráno v neděli od 5-7 hodin pokračují v těchto modlitbách, zaměřených na realitu vzkříšení (viz http://vkpatriarhat.org/cz/?p=665, http://vkpatriarhat.org/cz/?p=663). Snažte se nyní, v době velikonoční, takto světit ve svých rodinách každou neděli až do Letnic. Ve svátky Svatodušní pak Duch svatý znovu v moci zasáhne hlubiny vašeho nitra. Hlouběji vám dá také poznat sílu Božího slova: „Jestliže ve vás přebývá Duch toho, který Ježíše vzkřísil z mrtvých, pak ten, kdo vzkřísil z mrtvých Krista Ježíše, obživí i vaše smrtelná těla Duchem, který ve vás přebývá.“ (Ř 8,11)

Dnes je největší svátek v roce, Kristovo vzkříšení. Tento den večer se Ježíš ukázal apoštolům. On každý den stojí u dveří našeho srdce a klepe, ale dnešní večer, ve svaté hodině, prochází zavřenými dveřmi jako tenkrát, a i vám, stejně jako apoštolům, říká: „Pokoj vám. Nebojte se, já jsem to, dotkněte se mne.“ Vzkříšený Ježíš přichází duchovně, ale reálně. Dotkni se Ho svou vírou.

Christos Voskres! Voistinu voskres!

Aleluja!

Stáhnout: BKP: Slovo k Velikonocům 2023